Nejvyšší stavba Evropy, nejvyšší rozhlasový vysílač na světě. Všechny tyto tituly patřily monumentálnímu stožáru v Konstantynowě. Až do osudného 8. srpna 1991. Tehdy se obrovská stavba zlomila, jako by byla z papíru. Příčina?

Lidská neopatrnost a selhání systému, které se na tento den schylovalo už deset let.

Následující vyšetřování tragédie odhalilo šokující detaily, které odhalily, že za katastrofu může nekompetentnost a neodbornost. Již v osmdesátých letech se objevily první náznaky, že s vysílačem není něco v pořádku.

Rutinní kontrola odhalila poškození, které bylo tak rozsáhlé, že se náklady na jeho rekonstrukci nevyplatily. I přes tyto varovné signály se však vedení rozhodlo pro provizorní řešení.

To bylo ještě více komplikované zhoršující se ekonomickou situací v Polsku. Proto se namísto komplexní opravy rozhodlo pro pouhý nátěr stožáru. Ani ten se však nepovedl kvůli nedostatku speciální barvy.

K tomu se přidalo i špatné vybavení a nekvalitní školení údržbářů, kteří měli na starosti údržbu této monumentální stavby.

Na den 8. srpna 1991 dostala skupina dělníků za úkol opravit ukotvení vysílače. Během silného větru se dopustili osudové chyby: při neodborné manipulaci s kotevními lany povolili napětí, čímž věž ztratila svou stabilitu.

Prudký nárazový vítr se opřel do v ten moment nezajištěné věže, což vedlo k jejímu ohnutí a následnému zlomení. Obrovská konstrukce se zřítila k zemi, přičemž vzala s sebou i malý jeřáb, který dělníkům pomáhal při práci. Naštěstí nikdo nepřišel o život.

Po katastrofě byla okamžitě zahájena vyšetřování, jehož cílem bylo odhalit příčiny pádu.

Expertní komise došla k jednoznačnému závěru, že za vše může společnost pověřená údržbou vysílače a ukázala prstem na dva konkrétní zaměstnance, kteří byli za své selhání odsouzeni.

Pád vysílače Konstantynow je tragickou připomínkou, že i ty nejambicióznější a technologicky nejpokročilejší projekty jsou závislé na lidském faktoru.

Ať už se jednalo o nekompetentnost vedení, nedostatek financí, nebo neopatrnost údržbářů, pád stožáru v Gąbinu ukazuje, že ani nejpevnější konstrukce neodolá lidským chybám.

Příběh vysílače Konstantynow je tak důležitou lekcí z historie, která by nám měla připomenout, že údržba a bezpečnost by měly být vždy na prvním místě.