Gesta představují univerzální způsob dorozumívání, přesto se jejich významy v čase i napříč kulturami často dramaticky liší. To, co někde značí mír či vítězství, může být jinde považováno za provokaci nebo dokonce urážku.

V tomto článku se zaměříme na historii ikonického gesta „V“ a připomeneme si jeho nejslavnější uživatele.

Od bojového gesta k symbolu míru

Jaký je rozdíl mezi vztyčeným prostředníkem a gestem „V“, tedy ukazovákem a prostředníčkem? Takový dotaz může znít absurdně, ale ještě nepochopitelněji vyzní odpověď: takřka žádný. Alespoň ve Společenství národů (Commonwealthu).

Symbol „V“ takto funguje celé 20. století, pokud prsty otočíte směrem k sobě a ukážete hřbet ruky.

Pokud bychom pátrali hlouběji v historii, má toto gesto útočný význam a může znamenat i výzvu k souboji. Poslední desetiletí se však vytrácí a vítězí nad ním klasické „V“ se složenými prsty ven.

To nejvíc proslaví britský politik Winston Churchill (1874–1965), ale v minulém století ho používají hlavně Američané. Od bojovného gesta se propracuje až k symbolu míru užívanému hnutím hippies. O tom, zda gesto existuje dřív než ve 20. století, se vedou spory.

Legenda od Azincourtu

Na svátek svatého Kryšpína, 25. října 1415, se u francouzského Azincourtu v dnešním departementu Pas-de-Calais kropí pole krví. Angličané se tu střetnou s Francouzi v jedné z nejdůležitějších bitev stoleté války. Británie slaví drtivé vítězství. Podle legendy jsou angličtí lučištníci tak schopní, že platí za postrach.

Stačí zdvihnout dva prsty, které nejvíc potřebují, a nepříteli je jasné, kdo bude mít navrch. Pokud se je Francouzům podaří zajmout, ukazovák a prostředník jim useknou. Zatímco bitva je skutečná, příběh lučištníků pravděpodobně ne. I přesto je vykládán jako začátek slavného symbolu „V“ jako vítězství.

Prostředník: Pohrdání a vulgární symbol

Jak někomu beze slov sdělit, že si o něm myslíte jen to nejhorší? Netřeba napovídat – stačí zvednout prostředník a ruku otočit hřbetem ven. Symbolické zvednutí prostředníku není žádnou novinkou. Ukazuje se již od starověkého Řecka a Říma.

Aristofanes (asi 448–385 př. n. l.) napíše přes 40 her, celých se dochová jen 11. Co nám ale ve školních lavicích neřeknou, je, že i díky jeho komedii Oblaka víme, že vztyčený prostředník jako výraz neúcty již tehdy přestavuje falus.

Později také skrčený ukazovák s prsteníčkem varlata. V době první poloviny 19. století se pozapomenutý urážlivý prostředník opět začíná používat. A to hojně – hlavně mezi hudebníky, herci, sportovci, celebritami, ale i politiky, byť ne u nás.