Příběh o statečném koni Šemíkovi a jeho pánovi, vladykovi Horymírovi z Neumětel, je jednou z nejoblíbenějších a nejznámějších českých pověstí. Je to příběh o odvaze, loajalitě a lásce.

Když je Horymír odsouzen ke smrti knížetem Křesomyslem za to, že se vzbouřil proti horníkům, kteří ničili pole kvůli těžbě stříbra, požádá o poslední přání: projet se naposledy na svém koni.

S Horymírem na hřbetě Šemík přeskočí zdi Vyšehradu a skočí do Vltavy, přeplave ji a uteče do Neumětel, kde po skoku umírá. Horymír ho pohřbí na prahu své tvrze a na onom místě prý odpočívá dodnes. Co je ale na této pověsti pravdy?

Místo, kde má být Šemík pohřben, je v obci Neumětely, kde se nachází velký kámen, který má být Šemíkův hrob. Koncem 19. století se správce panství, Kristian Gassauer, rozhodl kámen odvalit a prozkoumat místo, ale nenašel nic.

To bylo obrovské zklamání pro všechny, kteří věřili v pravdivost pověsti. Ale to není vše. Historici a archeologové odhalili několik dalších nesrovnalostí, které poukazují na to, že tato pověst je spíše výplodem fantazie, než historickou událostí.

Jedna z největších nesrovnalostí se týká Vltavy. V době, kdy se měla pověst odehrát, byla řeka příliš mělká a Šemík by nemohl skok přežít. Další nesrovnalost se týká Vyšehradu. V době, kdy se měla pověst odehrát, Vyšehrad neexistoval.

Podle archeologů byl postaven až v 10. století. A další nesrovnalost se týká těžby drahých kovů v okolí Březových Hor. Historie nezná žádné záznamy o tom, že by se v té době v této oblasti těžilo stříbro.

Pověst o Šemíkovi a Horymírovi je pravděpodobně spíše legendou, která měla vysvětlit pojmenování Neumětel, a která sloužila k propagandě a k posílení národní identity. I když je to smutné, je důležité oddělit legendu od historie.

To ale neznamená, že bychom neměli tuto pověst mít rádi. Je to krásný příběh o statečnosti, loajalitě a lásce, který se předává z generace na generaci.