Představte si, že se chcete posadit. Naprosto běžná a všední záležitost, že?

Pro drtivou většinu lidstva je židle kus nábytku, který považují za naprostou samozřejmost, a málokdo se zamýšlí nad tím, že tento všední předmět prošel fascinující cestou, která odráží historii a vývoj naší společnosti.

Od symbolu moci a výsad, kde byly židle vyhrazeny jen pro krále a elitu, až po cenově dostupné, masově vyráběné kusy pro každého. Pojďme se podívat na příběh, který začíná před tisícovkami let.

První stopy, které naznačují existenci židlí, nás vedou do starověku. Nejstarší zmínka o nich pochází z Kykladských ostrovů v Egejském moři. Jedná se o sošku hudebníka hrajícího na harfu, která sedí na něčem, co připomíná dnešní kuchyňskou židli.

Tato socha pochází z druhé poloviny 3. tisíciletí před naším letopočtem. V této době však židle nejsou běžným kusem nábytku. Ve starověkém Egyptě se židle stávají symbolem postavení a bohatství, kde si je mohou dovolit jen ti nejbohatší.

Jsou vyrobeny z dřeva, zdobené zlatem, slonovinou, a jejich nohy často připomínají zvířecí drápy. Některé mají dokonce opěrky pro ruce, a tak se stávají jedněmi z prvních křesel.

V antickém Řecku a Římě se také objevují typické židle, jako je klismos, který má zakřivené nohy a opěradlo, nebo curule, skládací sedátko, které je symbolem moci a je používáno politickou a vojenskou elitou.

V Asii, zejména v Číně, se židle objevují až ve 12. století. Historici se domnívají, že byly přivezeny buď nestoriánskými misionáři, nebo jako buddhistický klášterní nábytek.

Ve středověku se židle stává ještě silnějším symbolem postavení. Běžní lidé sedí na zemi, na sudu, nebo na lavici, zatímco židle s opěrkami a oporou zad jsou vyhrazeny jen pro ty nejdůležitější – krále, biskupy a šlechtice.

Jedním z nejstarších příkladů je mramorové křeslo v italské Ravenně, které pochází ze 6. století a je zdobeno biblickými výjevy a řezbami.

V raném středověku se také používá faldistorium, skládací sedátko, které navazuje na římské curule a je určeno pro hodnostáře.

V období renesance dochází k dramatické změně. Židle přestává být jen symbolem vysokého úřadu a začíná se šířit mezi majetnější vrstvy společnosti.

V této době se začíná odrážet ve své podobě módní trendy, a i když je většina židlí stále vyrobena ze dřeva, zejména dubu, začínají se objevovat rozdíly ve velikosti a dekoraci.

Během vlády francouzského krále Ludvíka XIII. získávají židle uhlazenější a lehčí design. Rokoko přináší na svět křesílka z ořechového a bukového dřeva.

18. století je považováno za zlatý věk židlí. Vznikají různé styly a typy. V Americe je jedním z nejvýznamnějších vynálezů houpací křeslo.

I když se traduje, že jej vymyslel Benjamin Franklin, historici jeho původ vysledovali do počátku 18. století a původně se používá v zahradách a na terasách. S příchodem průmyslové revoluce se židle začínají masově vyrábět a jejich cena klesá.

Důležitá je především funkčnost a užitná hodnota, a proto jsou jednoduché a minimálně zdobené.

19. a 20. století přináší revoluci v designu. Objevují se designové klenoty, které se stanou legendami. Příkladem je židle Thonet č.

14, kterou vytvořil Michael Thonet v roce 1859. Stane se jedním z nejprodávanějších kusů nábytku v historii, zejména pro svou jednoduchost a dostupnou cenu.

V roce 1929 navrhuje Ludwig Mies van der Rohe křeslo Barcelona pro Světovou výstavu, které se stane ikonou moderního designu. V roce 1959 dánský designér Verner Panton vytvoří ikonickou celoplastovou židli Panton Vitra.

A v roce 1966 se objevuje židle Bofinger, která se vyrábí z jednoho kusu plastu.

V dnešní době se židle stávají nejen praktickým kusem nábytku, ale také předmětem designového umění a ergonomie. Moderní židle jsou navrženy tak, aby poskytovaly co největší pohodlí.

S volitelnou výškou, bederními podpěrami, a dalšími vychytávkami, jsou důležitou součástí pracovního i soukromého života.

A pro nadšence, jako jsou hráči počítačových her, jsou k dispozici i luxusní herní trůny, které mají masážní funkce a vestavěné stolky pro klávesnici.