Po necelých čtyřech letech Caligulovy vlády se z Říma vytratila pohoda, která tu dříve panovala. Každý se bojí, co přinese následující den. Jejich zvrhlému vládci Caligulovi není nic svaté. Klidně se vrhá na ženy senátorů, a to i v přítomnosti jejich manželů.

Římský císař Caligula (12–41 n. l.) sebejistě prohlašuje, že každá římská žena je jeho a vyděšené příslušnice něžného pohlaví se mu neodváží odporovat. „Je to šílenec,“ šeptají si mezi sebou muži. Do očí mu ale nikdo nic neřekne.

Takový čin by se rovnou rovnal sebevraždě. Zabíjení je tu na denním pořádku. Když se Caligulovi někdo znelíbí, pošle ho na onen svět jediným máchnutím ruky. Odsouzencovi to pořádně osladí – někdy ho třeba nechá přihlížet vraždě jeho synů.

Podívanou na jeho utrpení si pořádně vychutná. Není divu, že senátoři proti němu intrikují. Do čela spiklenců se staví pretorián Cassius Chaerea (†41 n. l.). Už má dost toho, jak se mu Caligula posmívá, že je zženštilý.

„Máš hlas jako ženská,“ ušklíbá se. Urážek už překousl hodně a pohár jeho trpělivosti dávno přetekl. Když pevně svírá svůj meč, touží po jediném – po pomstě.

Překvapení v divadle

I když pretoriáni, ochranka císaře existující už od dob imperátora Augusta (63 př. n. l.–14 n. l.), mají dbát na bezpečnost vladaře na každém kroku, tentokrát to bude právě jeden z obránců, kdo zvedne zbraň proti svému pánovi. V divadle je Caligula jako doma.

Rád se baví. Dnes, 24. ledna roku 41, se mu představení hry na Augustovu oslavu mimořádně líbilo. Dostal se do dobrého rozmaru a chce proto hercům ještě poděkovat za předvedený výkon. Zamíří do podzemí divadla, aby se s nimi setkal.

Této chvíle využijí pretoriáni v čele s Cassiem Chaereou. Caligula se v šoku. Než se vzpamatuje, Cassius ho praští do šíje. Pro ostatní jde o pokyn, aby se pustili do krvavého díla.

„Odporný tyrane, dám ti, co ti patří!“ křikne jeden ze spiklenců a vzápětí se ostatní se zbraněmi vrhají na císaře. Hrůza se mu zračí v očích. „Ještě žiju,“ šeptne a pretoriáni se do něj pustí ještě ostřeji.

Krvavá stopa na zdi

Rozzuření útočníci nenáviděného krutovládce ubijí k smrti. Bohužel, příšernému divadlu je osobně přítomna i Caligulova choť Milonia Caesonia.

Neschopna slova jenom tupě zírá na to, co se děje, až do chvíle, než jeden ze spiklenců vztáhne meč i proti ní a probodne ji. Smůlu má i jejich dcerka, teprve dvouletá Julia Drussila. Vztek je mocným hráčem, který neušetří ani malé dítě.

Jeden z mužů děvčátko zvedne do výšky, aby s nim vzápětí rozzuřeně mrštil o zeď. Nárazem děvčeti roztříští hlavičku. Po jeho řádění zbude na zdi krvavá stopa. Caligulův nástupce císař Claudius nechá spiklence popravit. Posledním Chaereovým přáním je, aby exekuce byla vykonána jeho vlastním mečem.