„Jakmile bude našemu národu nejhůř, Veřejová skála se otevře. Rytíři se vzbudí ze spánku a vyrazí zúčtovat s našimi nepřáteli. Jakmile je porazí, nastane u nás opět klid a mír,“ vypráví sugestivně kazatel a jeho posluchači na vrcholku Blaníku ani nedutají.

Pověsti o hoře Blaník se v průběhu času mění. První verze ale pochází už zhruba ze 70. let 15. století.

K šíření magie kolem Blaníku přispívá hlavně báchorka kazatele Mikuláše z Vlásenice u Pelhřimova (†1495), který sugestivně popisuje vojsko, která v poklidu spí v nitru kopce. Vlásenický tu zakládá radikální utrakvistickou sektu Mikulášenců.

„Pokud se lidé brzy nepolepší, odehraje se pod horou Blaník osudová bitva,“ hřímá před svými posluchači.

Archeolog Pavel Radoměřský (1926–2008) říká, že podle nejstaršího proroctví „má dojít k největší bitvě u vesnice Bejkovic (nyní Býkovice) na louce pod Blaníkem, krveprolití bude trvat mnoho dní a bude tak hrozné, že býkovický rybník (leží na úpatí hory Malý Blaník) bude naplněn prolitou krví.“ Právě tuto verzi líčí Mikuláš.

Skála se otevře

Vlásenický sice lidi straší, jak se bude voda měnit v krev, ale nakonec shovívavě nabídne lepší konec. „Pán bůh pak učiní pomoc svým ovečkám. Z prostředku blanické hory vyrazí boží vojsko, kteréž zde tajně ukrývá.

Vyjede a bude mordovat nepřátele a vypudí je ze země.“ Dramatický okamžik má přijít ve chvíli, kdy bude českému národu nejhůř. Tehdy se na vrcholku kopce zazelená suchý dub a studánka pod ním se naplní vodou do té míry, že bude přetékat.

Ozve se mohutná rána, jak se se skřípěním otevře Veřejová skála. Dochovala se Mikulášova podoba příběhu z přelomu 16. a 17. století. Trochu jinou pověst potom šíří v 17. století jezuité a jmenuje se Vidění Oldřicha z Rožmberka.

Líčí především Oldřichovo váhání mezi katolickou vírou a ultrakvismem a popisuje zjevení na Blaníku. Používají magické místo na podporu katolicismu.

Rytíři troubí do boje

V době vlády Marie Terezie (1717-1780) se rodí další verze nazvaná Proroctví slepého mládence. Právě 18. stoletím se jako červená nit vinou rozmanitá svědectví popisující divná světla a přízraky kolem Blaníku.

V dobách minulých se k nim rodáci z Blanicka staví jako k seriózním svědectvím, protože dokonce pocházejí přímo od místních farářů z blízkých obcí.

Například v roce 1734 zaznamenává Antonín Krásl, duchovní otec z Pravonína, společně s rektorem benešovské piaristické koleje páterem Eugenem, jakési bubnování a troubení ozývající se kolem hory.

„Rytíři se svolávají do boje,“ mají jasno někteří domorodci. Lidé, kteří měli zmizet uvnitř hory, se s nimi prý osobně setkali. Josef Teutsch, farář z Louňovic pod Blaníkem, dokonce roku 1753 líčí přízraky rytířů toulající se po okolí.