Apendix, žlučník, ledviny – tyto orgány hrají v těle důležitou roli, ale přežít bez nich je možné. Od „zbytečného“ apendixu po životně důležité ledviny, moderní medicína a přirozené mechanismy těla umožňují život i po jejich ztrátě. Přečtěte si, jak tělo zvládá absence těchto orgánů.

Apendix: K čemu je dobrý?

Jde o červovitý přívěsek na konci slepého výběžku tlustého střeva za místem, kde se tlusté střevo napojuje na tenké. Dřív se myslelo, že jde o zbytečný orgán, který zakrněl a k ničemu ho nepotřebujeme.

Nedávno se ale přišlo na to, že ho obývají přátelské střevní bakterie, důležité pro trávení. Pokud ze zbytku střeva tyto bakterie z nějakého důvodu vymizí, z apendixu se mohou zase rozšířit.

Protože je ale apendix „slepou uličkou“, pak když se do něj dostane trávený obsah ze střev, může se ucpat a zanítit. Tak vzniká známý zánět slepého střeva, který začíná nevolností a bolestí břicha a často končí na operačním sále.

Při zánětu se apendix běžně odstraňuje, a když ho lidé nemají, nijak nevnímají, že by jim chyběl.

Žlučník: Sbohem, tuku

Tento vakovitý hruškovitý orgán máme pod játry, v horní pravé části břicha. Je v něm uložená žluč. Tu neustále vytváří játra a štěpí se díky ní tuky. Když trávicí ústrojí tuky zaznamená, uvolní se hormon, díky kterému se žlučník stáhne a žluč vypustí.

Pokud je v ní ale příliš mnoho cholesterolu (ten je v normálním množství potřeba), mohou se vytvořit žlučové kameny. Jsou to pevné útvary, které vznikají srážením různých složek žluči kolem malého jadérka. Někdy nemusí člověku vadit, jindy ale působí nevolnost.

V horším případě ucpou vývod žlučníku a způsobí zánět. Pokud pacienta zlobí kameny, žlučník se i s nimi vyoperuje. V takovém případě potom člověk nesmí jíst tučná jídla.

Smutné prvenství drží Indka Minati Modal. Lékaři ve městě Kalkata jí v roce 2015 vyoperovali 12 tisíc žlučníkových kamenů.

Ledviny: Jde to i bez nich

Ledviny máme dvě – jsou uložené v břišní dutině po stranách páteře. Tento orgán filtruje a čistí krev. Zadržuje přitom bílkoviny a živiny, které potřebujeme, a zbavuje se látek, které v těle zůstat nemají. Ty potom odtečou s močí.

O ledvinu člověk může přijít kvůli dědičnému onemocnění, nádoru, zranění, v důsledku infekce nebo při poškození alkoholem nebo drogami. V takových případech někdy lékaři ledvinu (nebo obě) odoperují. Ledvinu lze i darovat.

S jednou ledvinou se dá normálně žít, zastane všechnu funkci sama – jsou i lidé, kteří se tak narodí. (Jedna ledvina nicméně bývá větší, a tak může být náchylná ke zranění při některých sportech.)

Horší to je, pokud člověk přijde o obě. To je pak potřeba funkci ledvin nahradit dialýzou – krev se čistí speciálním přístrojem. V některých případech je také možné pacientovi transplantovat ledvinu od dárce.

Apendix, žlučník a ledviny – každý z těchto orgánů má svou roli, ale tělo se bez nich dokáže obejít díky přirozeným mechanismům nebo lékařským zákrokům.

Odstraňování apendixu při zánětu nebo žlučníku kvůli kamenům je běžné, a i život s jednou ledvinou je plnohodnotný. Tyto případy ukazují, jak je lidský organismus přizpůsobivý a jak medicína pomáhá překonávat zdánlivě nepřekonatelné překážky.