Vlad III. Dracula, známý jako Napichovač, byl obávaným vládcem Valašska, jehož kruté činy ho proslavily i zhanobily. Byl skutečně sadistickým tyranem, nebo hrdinou, který bránil svou zem před Turky? Ponořte se do jeho dramatického života.

Sadista národním hrdinou

Ačkoliv v dnešním Rumunsku a Bulharsku je díky bojům s Turky pokládán Vlad III. Dracula za hrdinu, jinde je znám především pro svoji brutalitu. K sadismu měl zřejmě sklony od dětství, mnohému ho ale naučily jeho životní zkušenosti.

Svého otce doprovázel už v nízkém věku na jeho taženích proti Turkům. Když roku 1442 pozval Vláda II. sultán Murad II. (1404–1451) k diplomatickému jednání na poloostrov Gallipoli, přijel i se svými dvěma mladšími syny, Vladem a Raduem.

Vlad III. Napichovač

Vlad II. musel složit sultánovi slib věrnosti a jako záruku ponechat v jeho rukou oba své syny. Malému Vladovi se v zajetí dostávalo slušného zacházení, vzdělání i výcviku.

Právě tam se zřejmě setkal i s krutou mučicí technikou, kterou později sám hojně využíval. Jednalo se o napichování na kůl, které vedlo k pomalé a bolestivé smrti. Vysloužila mu přezdívku Napichovač. Jejím prostřednictvím se zbavoval svých odpůrců a nepřátel.

Víte, že

I když je Dracula jako upír spojován s Transylvánii neboli Sedmihradskem, Vlad III. Dracula vládl v sousedním Valašsku, a to hned třikrát.

Na trůnu jen dva měsíce

K Turkům měl Vlad III. ambivalentní vztah – bojoval s nimi, ale zároveň s nimi byl schopen uzavřít spojenectví, když se mu to hodilo. V roce 1447 povstali proti jeho otci valašští šlechtici, zvaní bojaři.

Sesadili ho z trůnu a na útěku zabili, spolu s jeho nejstarším synem Mirceou. Vlad III. se proto rozhodl uplatnit svůj nárok na valašský trůn. Vláda nad zemí byla totiž svěřena Vladislavovi II. Valašskému.

Jenže Dracula využil situace, kdy Vladislav II. spolu se sedmihradským vévodou Janem Hunyadim (asi 1407–1456) vyrazili proti Turkům a Valašsko zůstalo nechráněné.

Druhé období vlády

S podporou tureckého vojska vpadl roku 1448 do země a ujal se vlády.

Ovšem na pouhé dva měsíce, než se z bojů vrátil Vladislav II. Podruhé vládl mezi roky 1456 až 1462. Jan Hunyadi ho tehdy vybavil vojskem, s jehož pomocí odstranil Vladislava II. a ujal se konečně vlády nad Valašskem.

Hunyadi ho rovněž pověřil obranou transylvánské hranice, protože málokdo znal Turky tak dobře jako právě krutý hrabě. Byla to prozíravá volba.

Plenění, masakry a nabodávání na kůly

Poté, co se znovu ujal vlády, se Vlad III. vypořádal s bojary, stovky jich skončily nabodnuté na kůlech. Jejich majetek pak kníže rozdal svým podporovatelům. Následně vtrhl do Transylvánie, kde vyplenil řadu vesnic a měst.

Zmasakroval přitom mnoho saských kupců, proto se po jeho smrti v Německu začaly objevovat pamflety o jeho hrůzných skutcích. Ten z roku 1521 například říká: „Nechal péct děti, které musely jejich matky sníst.

A odřezával prsy žen a nutil jejich manžele je sníst. Poté je všechny nabodl na kůl.“

Turbany přibité na hlavy

Vlad rovněž přestal platit Turkům tribut, k čemuž se zavázal ještě jeho otec.

Když k němu z toho důvodu sultán Mehmed II. (1432–1481) poslal vyslance, přikázal jim kníže, aby si sundali své turbany, ačkoliv věděl, že víra jim to zakazuje, a nechal jim je k hlavě přibít hřebíky.

Pronikal i na Turky ovládané území kolem Dunaje, kde plenil, zabíjel a loupil. Díky plynulému ovládání turečtiny se dostal i do tureckých táborů, které ničil. V roce 1462 informoval uherského krále Matyáše (*1490) o svých úspěších takto:

„Zabili jsme 23 884 Turků bez započtení těch, které jsme upálili v jejich domovech a jimž naši vojáci uťali hlavy.“

20 000 mrtvých, naražených na kůly

Když se sultán o masakru dozvěděl, vyslal proti Vladovi III. osmnáctitisícové vojsko. Střet s Draculou však přežilo jen osm tisíc Turků.

Sultán proti němu proto následně poslal armádu o 150 000 mužích, která se v červnu 1462 utábořila v blízkosti hlavního města knížectví, Tărgovište. Kníže proti nim vedl noční útok, při kterém zabil 15 000 mužů, sultán ale vyvázl.

Turci pokračovali k hlavnímu městu, které však bylo vyklizené. Jediné, co tam na Mehmeda II. čekalo, byl les 20 000 kůlů, na kterých byli naraženi jeho souvěrci. Na jejich mrtvých tělech hodovali havrani. To bylo i na Turky moc, a proto raději „vítězně“ odtáhli.

Týral sluhy, milenku i poddané

Vlad III. si svoji krutost nevybíjel jen na nepřátelích, ale i na svých sloužících, které týral, poté zabíjel a následně sexuálně zneužíval.

Svoji těhotnou milenku měl pořezat natolik, že jí z břicha vyhřezl nedonošený plod, který si následně Dracula vystavil ve své ložnici.

Jeho poddaní se ho tak báli, že když nechal u kašny na náměstí v Tărgovišti volně ležet zlatý pohár, aby se mohli pocestní napít, nikdo se neodvážil jej odcizit. Počet jeho obětí se odhaduje na 40 000 až 100 000 lidí.

Nesmrtelný Dracula

V sultánových službách zůstal Vladův bratr Radu, který soustavně oslaboval jeho pozici a varoval před návratem sultána. Dracula byl nucen doufat v podporu uherského krále Matyáše Korvína, ten ho ale místo toho nechal zajmout.

Až v listopadu roku 1476 se Vlad III. opět ujal vlády nad Valašskem, aby následně na přelomu prosince a ledna padl v boji s Turky.

Jeho tělo prý bylo rozsekáno na kusy a hlava odeslána sultánovi do Konstantinopole. S knižním hrdinou měl skutečný Dracula společnou jen nesmrtelnost, kterou si ovšem vydobyl nikoliv prostřednictvím vampyrismu, ale svými krutými činy.

Vlad III. zanechal v historii stopu jako obávaný, ale strategický vládce, jehož kruté metody šokovaly i jeho nepřátele. Ačkoli je v Rumunsku oslavován jako hrdina, jeho brutalita z něj udělala postavu, která inspirovala temné legendy.

Vlad III. Dracula byl složitou osobností – hrdinou pro jedny, tyranem pro druhé. Jeho kruté činy, jako napichování na kůl a masakry, z něj udělaly legendu, která přežila staletí.

Příběh Napichovače ukazuje, jak tenká je hranice mezi hrdinstvím a krutostí v dobách války a moci.