Elena Ceausescová se prohlašovala za vědkyni světového formátu a Matku národa, ale její skutečné vzdělání bylo přinejmenším sporné. Jak tato žena bez základního vzdělání ovlivnila Rumunsko a proč skončila před popravčí četou?

Ponořte se do příběhu ženy, která stála za jedním z nejkrutějších režimů 20. století.

Nechávala si říkat „Matka národa“, její manžel ji prý s veškerou úctou oslovoval „soudružko“. Lid Rumunska v ní měl vidět „vědkyni světového formátu“ a byla autorku mnoha odborných článků a statí. Ve skutečnosti však Elena Ceausescová sotva uměla psát a číst.

Pyšnila se celou řadou čestných doktorátů z prestižních západních univerzit, čestným členstvím v britské Královské chemické společnosti a bohatou publikační činností. S jejím skutečným vzděláním to však bylo mnohem horší.

Elena Petrescuová, později Ceausescová, se narodila do obyčejné rolnické rodiny a podle všeho nedokončila ani základní školu. Dochované vysvědčení navíc jasně ukazuje, že byla sotva průměrnou žákyní a že nejlepší známky měla ze šití.

To jí ale rozhodně nebránilo v touze po moci a ve vědeckých ambicích. Roku 1937 vstoupila do komunistické strany, kde o dva roky později poznala soudruha spolubojovníka Nicolae Ceausesca (1918–1989), za něhož se provdala.

Po válce, když se rumunští komunisté dostali k moci, pracovala na ministerstvu zahraničí jako sekretářka. V roce 1965, když se její manžel dostal čela strany, začala hvězda Eleny Ceausescové rychle stoupat.

Postupně se stala členkou ÚV a politbyra, posléze místopředsedkyní vlády a šéfkou Akademie věd. A i když pod svým jménem publikovala celou řadu odborných prací, které za ni pochopitelně napsal někdo jiný, byla v podstatě pologramotná.

I tak ale stále fušovala do politiky a vědy, což dokládá její „Vědecký program výživy pro obyvatelstvo“, který zahrnoval 160 gramů chleba denně, 150 gramů mouky měsíčně, 0,3 litru oleje, 350 gramů cukru a 500 gramů masa na měsíc.

Pokud se vám to zdá málo nebo nejste příliš kovaní v historii, tak vám prozradíme, že prostí obyvatelé Rumunska si nikdy nežili v přepychu.

V 80. letech jim scházelo nejen spotřební zboží, ale i základní potraviny, na které byl dokonce zaveden přídělový systém. Rovněž byl nedostatek pohonných hmot a výpadky elektřiny a tepla se staly každodenní rutinou většiny obyvatel.

Sám Ceaușescu ale bezohledně kopíroval manýry velkých komunistických diktátorů a po návratu ze Severní Korey začal v Rumunsku praktikovat vlastní kulturní revoluci.

Její součástí byly megalomanské stavby, ačkoliv v Rumunsku vládly bída a hlad.

Podvyživení dělníci museli stavět obrovský honosný Jarní palác pro svého vůdce, každou chvíli se konala masová vystoupení, která oslavovala rumunské velikány, z nichž největší byl samozřejmě Ceausescu.

Několikahodinové potlesky vůdci byly povinné, a běda když někdo z přihlížejících nevypadal dost nadšeně. Stát navíc očekával, že se rumunské ženy postarají o rychlý nárůst obyvatelstva.

Každá z nich měla mezi 15. a 25. rokem porodit minimálně čtyři až pět dětí a ty bezdětné musely, jako trest, odvádět do státní kasy ze svého platu deset až patnáct procent jako kompenzaci.

To vše na popud vládnoucí komunistické strany v čele s Ceaușescem a jeho téměř negramotnou manželkou Elenou, která si libovala v okázalém přepychu.

Na konci 80. let se ale nad Ceaușescem a jeho ženou hrabivou začalo smrákat, když východní blok zasáhla vlna politických protestů. Jenže zatímco ve většině států se pád komunismu obešel bez velkých ztrát na životech, v Rumunsku byla situace úplně jiná.

Když Ceaușescu nařídil střílet do demonstrantů, změnila se rumunská revoluce v krvavá jatka. Manželé Ceaușescovi chtěli ze země se uprchnout, 22. prosince 1989 byli ale zadrženi nedaleko města Târgoviște a postaveni před improvizovaný soud.

O tři dny později byli svázáni, vyvlečeni ven a nemilosrdně popraveni. To byl opravdu potupný konec pro Matku národa a vědkyni světového formátu.

Elena Ceausescová zůstává kontroverzní postavou – pro někoho symbol komunistického přepychu, pro jiné tragická figura, která svou touhou po moci přispěla k utrpení Rumunska.

Její život, plný falešných titulů a brutálních politik, skončil stejně dramaticky, jako začal. Příběh Eleny je varováním, jak může neomezená moc v rukou nekompetentní osoby vést k národní tragédii.