Účastníci přednášky v Cincinnati v americkém státě Ohio v roce 1820 nedůvěřivě okukují dřevěnou kouli provrtanou skrz na skrz. „Je to blázen,“ odsuzují někteří z nich muže, který jim tvrdí, že uvnitř naší planety se skrývají další koule. Jiní ale ochotně naslouchají, a dokonce mu uvěří.

„Země je dutá a její vnitřní část obydlená,“ líčí už 15. dubna roku 1818 v dopise americký kapitán John Cleves Symmes jr. (1779–1829). Kopie rozesílá po věhlasných univerzitách, známým vědcům i kongresmanům.

Doufá, že se někdo chytne na vějičku a jeho odvážný plán uspořádat expedici k pólům podpoří. Právě na nich se podle jeho názoru nacházejí otvory, které umožní proniknout do dalších vnitřních sfér Země.

Skálopevně věří tomu, že pod skořápkou tlustou 1300 km najde množství bujné vegetace, spoustu zvířat a pravděpodobně i lidi. Pokud by si někdo náhodou dovolil pochybovat o jeho zdravém rozumu, připojuje k listu i osvědčení o svém duševním zdraví.

Odražené světlo

Symmes chce najít stovku dobrovolníků, kteří by se do riskantního podniku pustili společně s ním. Neváhá proto cestovat od města k městu a každému, kdo je ochoten poslouchat, vypráví na přednáškách svoji teorii.

Podle ní se uvnitř Země nacházejí další koule a jeden pevný střed. Všechno demonstruje na dřevěném modelu planety Země s dírami na pólech. Jak v jejich nitru ale může růst nějaká vegetace, když tam nesvítí slunce? I na tohle najde svérázný vědátor odpověď. Předpokládá, že se tam světlo dostane odrazem z vnějšího povrchu další koule.

Hrdina nelže

Další důkaz o dutosti Země vidí v pravidelném střídání přílivu a odlivu v oceánech. „Když se Země otáčí, na jednom pólu se moře vlévá dovnitř a na druhém vytéká ven,“ objasňuje odhodlaně Symmes. Někteří se takovým smyšlenkám posmívají, další jim ale uvěří.

Jeho výklad působí hodně přesvědčivě a serióznost řečníka ještě podporuje minulost bojovníka vyznamenaného v britsko-americké válce v letech 1812–1815. Válečný hrdina by přece nelhal… Fanoušků teorie duté planety postupně přibývá.

Do jejich tábora se zařadí i americký novinář Jeremiah Reynolds (1799–1858).

Představitel sedmé velmoci se zúčastní Symmesova přednáškového turné v letech 1825–1827. Má dlouhé prsty a díky tomu se mu povede myšlenku expedice představit i tehdejšímu americkému prezidentovi Johnovi Quincymu Adamsovi (1767–1848).

Hlava státu o ni projeví zájem. Kývne, že sehnat peníze na financování projektu nebude problém. Je ochoten dát akci zelenou, jenže čas plyne a nic se neděje.

Nepodařená výprava

Adamse mezitím v roce 1829 vystřídá nový muž v Bílém domě, Andrew Jackson (1767–1845), který má na plánovanou výpravu jiný názor. „Na takové nesmysly nedám ani dolar,“ smete plán rázně ze stolu. Symmes tak umírá, aniž by si splnil svůj sen.

Ovšem Reynolds se nevzdává. Vizi expedice už přijal za svou a chce ji dotáhnout do vítězného konce. Nakonec se mu povede vyždímat peníze z několika bohatých Američanů. Ještě roku 1829 se vydává do Antarktidy. Pronásleduje ho ale smůla. Nespokojení námořníci se během plavby vzbouří a výprava skončí nezdarem.