Teoretický fyzik a jeden z nejvýznamnějších vědců historie bývá označován za největšího vědce 20. století a spolu s Newtonem za největšího fyzika všech dob.
Charakteristický rozcuch, láska k houslím, pacifismus, hravý smysl pro humor a nevídaná světová sláva – to vše v sobě nese jméno Einstein.
Když bylo malému Albertovi pět let, daroval mu otec kompas. Už v tomto věku chlapec poznal, že něco v prostoru musí působit na střelku. Později to označil za největší poznání ve svém životě.
Během druhé světové války se snažil přesvědčit prezidenta USA ke spuštění programu vývoje jaderné zbraně. Po válce naopak loboval za jaderné odzbrojení a celosvětovou vládu.
Střední nedokončil
Trpěl dyslexií a ve škole byl považován za pomalého žáka. Přesto s oblibou stavěl různá mechanická zařízení a fyzikální modely.
Ve 12 letech začal studovat matematiku a dva jeho strýcové ho v tomto studiu nadšeně podporovali, když mu poskytovali mu knihy o matematice a fyzice. Ačkoliv nedokončil střední školu, přihlásil se v 16 letech na vysokou školu v Curychu.
V matematice a fyzice dopadl na výbornou, ale v ostatních předmětech byly jeho výsledky natolik mizerné, že mu bylo doporučeno dodělat střední školu a zkusit se přihlásit znovu. To udělal a absolvoval studia v roce 1900. Rok na to získal švýcarské občanství.
Osobní život
Během studií potkal svou budoucí ženu Milevu (matematičku, přítelkyni Nikoly Tesly). Postupně se jim narodily tři děti, dívka (kterou dali k adopci) a dva chlapci.
Jejich manželství nebylo o lásce, bylo spíše osobním a intelektuálním partnerstvím, a nakonec skončilo rozvodem. Brzy na to si Albert vzal svou sestřenici Elsu, se kterou zůstal až do své smrti. Toto druhé manželství zůstalo bezdětné.
Učil i v Praze
Po studiu nemohl pro svou mladickou drzost najít žádné zaměstnání. Pomohl mu až otec jednoho ze spolužáků, když se za něj přimluvil na patentním úřadu. Einstein tak svou kariéru začal jako technický asistent, který kontroloval žádosti o patenty.
O pár let později získal oprávnění učit na univerzitě v Bernu a roku 1911 se stal profesorem na pražské univerzitě.
Chvíli byl profesorem také na berlínské univerzitě, ředitelem Fyzikálního ústavu a po emigraci do USA přijmul místo na Princetonské univerzitě v New Jersey, kde zůstal až do konce života.
Přelomové objevy
Během svého života publikoval nespočet prací a vytvořil mnoho přelomových teorií. Největší přínosy fyzice spadají do doby těsně po studiích, hlavně do roku 1905, kdy vydal čtyři články, které změnily fyziku.
Vysvětlil Brownův pohyb, navrhl myšlenku světelných kvant, která vysvětlovala jevy jako fotoelektrický efekt (roku 1921 za ni získal Nobelovu cenu), vytvořil Speciální teorii relativity, věnující se elektrodynamice pohybujících se těles, a ve čtvrtém článku popsal vztah mezi hmotností a energií, díky čemuž se stal slavným po celém světě.
Později vytvořil také Obecnou teorii relativity, která v podstatě nahradila Newtonův gravitační zákon. Posledních 40 let života se snažil o vytvoření důvtipné rovnice, která by sjednotila gravitaci a elektromagnetismus, tzv.
Velkou sjednocující teorii. Bohužel neuspěl a zanechal teorii nevyřešenou.
