Je sychravý konec ledna roku 2012. Mnoho vatikánských kněží tráví poklidný večer, když se jim na mobilech objeví krátká zpráva: „Zapněte si kanál La7!“ Právě na něm běží speciální pořad s názvem GliIntoccabili – Nedoknutelní.

Objeví se v něm i dopisy arcibiskupa Carla Maria Vigana (*1941), který si stěžuje na pletichaření a korupci v nejbližším kruhu papežského stolce. Brzy bude celý Vatikán na nohou.

Viganò je bývalý tajemník Vatikánského finančního výboru a v dopise adresovaném přímo papeži Benediktovi XVI. si stěžuje, že ve „výboru působí bankéři, kteří slouží spíše svým vlastním zájmům, než našim“.

Naznačuje, že výbor nezachází s vatikánskými fondy tak, jak by měl.

Reakce Vatikánu je prostá. Prostřednictvím svého mluvčího Federica Lombardiho (*1942) vyjádří lítost nad únikem informací a nastíní možné další právní kroky. Pravost dopisu ale nepopře. O pár měsíců později navíc vychází kniha Jeho Svatost:

Tajné listiny Benedikta XVI., která je podobných dopisů plná. Od skandálu už Vatikán nezachrání ani boží prozřetelnost. Autorem je investigativní novinář Gianluigi Nuzzi (*1969), který stál již za reportáží v pořadu Nedotknutelní.

V knize se objevují další Viganovy dopisy adresované papeži či jeho sekretáři, arcibiskupovi Tarcisio Bertonemu (*1934). Viganò si v nich stěžuje na rozsáhlou korupci. Žádá papeže, aby nebyl přesunut jen proto, že na nekalé praktiky upozornil. Záhy je mu přidělena funkce papežského nuncia v USA.

Aby úřady nic nevěděly…

Co se v knize dočtete? Třeba o dírách nového vatikánského zákona proti praní peněz – blokuje totiž postih jakéhokoliv takového trestného činu před 1. dubnem 2011, kdy vstoupil v platnost. To znamená, že se postihu vyhne řada lidí.

Další poznámka zmiňuje pro veřejnost nepřístupnou Vatikánskou banku, oficiálně Institut pro náboženská díla (Istituto per le Opere di Religione, zkratka IOR), kterou založí roku 1942 papež Pius XII. (1876–1958).

S tou finanční a politické skandály otřásají již v 80. letech, a to včetně 3,5miliardového bankrotu italské banky Banco Ambrosiano a vyvádění ohromných sum peněz do zahraničí, aby se vyhnula kontrole italských úřadů.

Intriky a boj o moc

Ukazuje se, že papež Benedikt není schopným manažerem, ale spíše učencem, který se o vatikánský byrokratický moloch zajímá pramálo. Jednotlivé mocenské frakce soupeří o moc a neváhají se obviňovat z homosexuality, pořádání orgií a podobných záležitostí.

Aféra zkrátka ukazuje Vatikán jako místo intrik a boje o koryta. Krátce po vydání knihy je zadržen papežův osobní sekretář Paolo Gabriele. V jeho bytě jsou nalezeny kopie listin, korespondence určené papeži či arcibiskupovi Bertonemu.

Gabriele listiny předával nejen Nuzzimu, ale i dalším novinářům. „Udělal jsem to, abych ukázal na zkaženost, která se kolem papeže nakupila,“ přiznává se okamžitě Gabriele. Má strávit rok a půl v domácím vězení.

Spolu s ním je na čtyři měsíce odsouzen zaměstnanec IT oddělení vatikánské kanceláře, který mu s opatřováním dokumentů pomáhá.