Ve střední Itálii mezi řekami Tiberou a Arnem se v průběhu osmého století před naším letopočtem zformovalo několik měst, která vybudoval kmen Etrusků. Ten této oblasti dal i dnešní název – Toskánsko.

Náhlý příchod většího počtu lidí nového etnika s rozvinutou kulturou i dovednostmi překvapoval historiky už od antiky.

Vzniklo tak několik teorií odkud Etruskové pochází.

Nejnovější výzkumy DNA provedené na univerzitě v Cambridge odhalily, že Etruskové byli potomky původních zemědělců z doby kamenné, kteří v oblasti Etrurie (Toskánska) žili již před osmi tisíci lety a uchovali si svůj původní jazyk.

Spolek rovnoprávných měst

Postupně se zformovalo 12 etruských měst, která ale nikdy nevytvořila jednotný stát. Pouze obranný spolek, který se však ukázal jako velmi efektivní.

Etruskové byli skvělými mořeplavci, společně s Kartágem dokonce zvítězili nad do té doby dominantními Řeky v námořní bitvě u Korsiky v roce 540 př. n. l.

Spolek také pomohl Etruskům udržovat pod kontrolou Římské království, které se nacházelo na Apeninském poloostrově jižně od nich. V té době se však jednalo jen o malé nevýznamné uskupení v bezprostředním okolí města Říma.

Důmyslné akvadukty

Etruská města byla zásobována pitnou vodou pomocí akvaduktů i ze vzdálenosti několika kilometrů. Pomocí důmyslných viaduktů uměli Etruskové překlenovat i hluboká údolí, některé z nich se dochovaly až do dnešních dnů.

Vedle toho byla ve městech též splašková kanalizace, která odváděla odpady z domácností i chlévů a proplachovala se dešťovou vodou, aby se zamezilo šíření nemocí.

Ne náhodou došlo k rozkvětu etruských měst právě v okolí řeky Arno, kde se nacházela naleziště železné rudy. Místní řemeslníci byli zručnými kováři a s jejich produkty se čile obchodovalo po celém Středomoří i v Evropě.

Posmrtný život

Stejně jako jejich jazyk, i náboženství se odlišovalo od okolních kmenů. Etruskové přinášeli krvavé oběti zvířat a věštili budoucnost z jejich vyvržených vnitřností. Důležitý byl pro ně i posmrtný život.

Budovali rozsáhlé hrobky, které připomínaly domy a sloužily mnoha generacím jedné rozvětvené rodiny. Jednotlivé hrobky se navzájem spojovaly v ulice a vytvářely tak svébytné město mrtvých. Běžný život byl však až překvapivě rovnostářský.

Všichni svobodní občané se mohli podílet na chodu a řízení města, muži i ženy bez rozdílu.

Etruský Řím

Etruští králové zpočátku vládli i v Římě. Není proto překvapením, že budoucí Římská říše přebrala celou řadu etruských vědomostí.

Rostoucí římské impérium nicméně postupně své původně mocnější a vzdělanější sousedy pohltilo a využilo jejich znalosti i dovednosti. Roku 396 př. n. l.

Římané dobyli nejbohatší etruské město Veje, které se nacházelo pouze 16 kilometrů severně od dnešního území města Říma. Jeho obyvatele pobili či prodali do otroctví a půdu si mezi sebe rozdělili bohatí Římané. Podobný osud čekal i ostatní etruská města.

S jejich obsazením Římany a odvlečením obyvatel tak po roce 50 př. n. l. zaniká etruská kultura i jazyk.