Mohlo být všechno jinak, než se dětí učí v dějepise? Ruští akademici jsou o tom přesvědčeni. Nad jejich názory však jiní odborníci nesouhlasně kroutí hlavou.

Anatolij T. Fomenko a Gleb V. Nosovskij jsou spoluautory řady knih, v nichž detailně rozpracovali svou teorii, týkající se chybného pojetí v současnosti platné chronologie. Dějiny totiž pokládají za kratší a nesouhlasí ani s jejich popisovaným průběhem.

Názory těchto vědců budí kontroverzi nejen v odborných kruzích, ale také u široké veřejnosti. V roce 2004 dokonce získali anticenu od ruské vědecké obce. Na druhou stranu je nutné podotknout, že mají i zastánce, kteří s nimi souhlasí.

Oni i kdokoli jiný může v Jaroslavli navštívit multimediální muzeum nového pojetí chronologie dějin. Pokud by vás zajímalo, jak vypadá, nemusíte se vydávat až do Ruska, na webových stránkách Fomenka a Nosovskije lze absolvovat prohlídku on-line.

Pseudověda v moderním hávu

Nová chronologie není podle odborníků ničím jiným než pouhou pseudohistorickou konspirační teorií, která tvrdí, že světové dějiny před rokem 1600 n. l.

byly široce zfalšovány tak, aby vyhovovaly zájmům různých spiklenců, mezi něž patřily či patří Vatikán, Svatá říše římská a také rod Romanovců.

Hlavní koncepce této konspirace vychází z myšlenek ruského revolucionáře a svobodného zednáře Nikolaje Morozova, který protrpěl své za aktivity vůči carskému režimu 25 let ve vězení.

Po propuštění v roce 1905 se pak začal věnovat vědě a kromě jiného i historii, kde spatřoval mnoho podezřelých a zfalšovaných míst.

Kde se Fomenko inspiroval?

Myšlenka změny chronologií se objevuje přibližně od počátku 17. století. Tehdy Jean Hardouin vyslovil domněnku, že mnohé starověké historické dokumenty jsou mnohem mladší, než se obecně předpokládalo.

V roce 1685 pak vydal verzi Přírodopisu Plinia staršího, v níž tvrdil, že většina řeckých a římských textů byla zfalšována benediktinskými mnichy.

Když se jej mnoho tehdejších vědců na tyto výsledky ptalo, odpověděl, že důvody benediktinů odtajní v dopise, který bude zveřejněn až po jeho smrti. Ovšem žádný podobný dokument se v jeho pozůstalosti nikdy nenašel.

Ale i taková osobnost, jako byl Isaac Newton, při zkoumání dosavadní chronologie starověkých dějin Řecka, Egypta a Předního východu vyjádřila nespokojenost s převládajícími teoriemi a navrhla jednu vlastní, která změnila například tradiční datování Trojské války či založení Říma.

V roce 1909 si pak Otto Rank povšiml jisté duplicity v literárních dějinách různých kultur. Takřka všechny významné národy si vytvořily mýty kolem svých hrdinů, bájných vládců či zakladatelů náboženství.

Jenže tyto mýty si jsou velice podobné, někdy dokonce zcela totožné, ačkoli se týkají nezávislých národů někdy od sebe velice geograficky vzdálených.

V roce 1980 pak „nastoupil“ sám Fomenko, který s několika kolegy z katedry matematiky Moskevské státní univerzity publikoval několik článků o „nových matematických metodách v historiiů.

Články vzbudily polemiku, ale Fomenkovi se nepodařilo na svou stranu získat žádné uznávané historiky. A tak se na počátku 90. let rozhodl namísto snahy přesvědčit vědeckou komunitu vydávat knihy a oslovit širokou veřejnost.

To sice vedlo k značnému vzedmutí zájmu a krátkému okamžiku Fomenkovy popularity, nicméně vědecká obec na něj pohlížela čím dál tím více skrz prsty.

Jeho teorie však do roku 1996 našla vhodné podhoubí nejen v Rusku, ale i v Turecko, Číně, Egyptě i v některých evropských zemích.

Historie má být kratší

Běžně popisované dějiny tak měly nepravdivě „nabobtnat“, a to zvláště do poloviny 17. století, do kdy mají být události záměrně změněny, aby vyhovovaly vládnoucím mocnostem.

Autoři nové chronologie poukazují na to, že panovníci zadávali kronikářům a archivářům za úkol najít jejich významné předky a připravovat co nejširší rodokmeny k upevnění důležitých pozic.

Práce to byla samozřejmě placená, proto její výsledky nemají být ani tak pravdivé, jako spíše přizpůsobené spokojenosti zadavatele.

Ruská horda a složený Ježíš

V centru Fomenkovy Nové chronologie stojí tvrzení o existenci rozsáhlé slovansko-turecké říše, kterou nazval Ruská horda. Ta podle něj hrála dominantní roli v euroasijských dějinách před 17. stoletím.

Takže různé národy, které se objevují ve starověkých a středověkých dějinách – ať už to jsou Skythové, Hunové, Góti, Kozáci nebo další – jsou jen pouhé prvky této Ruské hordy.

Fomenko rovněž tvrdí, že skutečným historickým Ježíšem byl Andronikos I. Komnenos, jenž žil v letech 1152 až 1185 našeho letopočtu a byl byzantským císařem, který se snažil prosadit některé neúspěšné reformy.

Jeho činy a vlastnosti se údajně odrážejí v životopisech mnoha skutečných i smyšlených osob.

Ježíš Kristus, jak jej známe, má být pouhou složeninou starozákonního proroka Eliáše, papeže Řehoře VII., svatého Basila z Cesareje, a dokonce i čínského císaře Jingzonga neboli Syna nebes.

Fomenko vysvětluje zdánlivě velké rozdíly v životopisech těchto osobností jako důsledek rozdílnosti jazyků, úhlů pohledu a časového rámce života autorů zmíněných zpráv a životopisů.

Tím pádem by historie křesťanství byla o celých tisíc let kratší. Vyškrtnout bychom z ní tedy museli spoustu dokázaných událostí a znevážila by se pravost dochovaných pramenů a památek včetně takových, jakým je římský Pantheon, který se v roce 609 n. l. stal křesťanským kostelem.

Snad ještě kontroverznější variantou je možnost, že vývoj tohoto rozšířeného náboženství po celé jedno tisíciletí probíhal bez Ježíše Krista.

Vědci s kontroverzními tvrzeními

Anatolij Timofejevič Fomenko se narodil 13. března roku 1945 v Doněcku a vystudoval na Fakultě mechaniky a matematiky Lomonosovovy univerzity v Moskvě.

Nyní tento doktor matematicko-fyzikálních věd na své alma mater vyučuje a zároveň je také akademikem Ruské akademie věd, řádným členem Ruské akademie přírodních věd a Mezinárodní akademie věd vyšší školy a plným členem Akademie technologických věd Ruské federace.

Zaměřuje se na geometrii a topologii, což je matematický obor, který studuje prostor a vlastnosti útvarů. V roce 1996 se stal laureátem státní ceny Ruské federace v oblasti matematiky a obdržel také další ocenění, která uznávají jeho vědecký přínos.

Fomenko je velmi aktivní i v publikační činnosti, napsal 250 vědeckých prací a 24 monografií a učebnic. Autorsky často spolupracuje s kolegou Glebem Vladimírovičem Nosovskim – odborníkem na teorii náhodných procesů a pravděpodobnosti i matematickou statistiku.

Ten mimo jiné pracoval v moskevském Ústavu pro kosmický výzkum a nyní je kolegou Anatolije T. Fomenka, konkrétně na Mechanicko-matematické fakultě na katedře diferenciální geometrie. Za teorii o nové chronologii byl dokonce vyobcován z církve.

Proč má být dosavadní chronologie špatná?

Dvojice Fomenko a Nosovskij se domnívá, že dějiny, jak je zastávají tradiční historikové a děti se učí ve škole, jsou zcela chybně popisované, a navíc rozhodně netrvaly tak dlouho. Připisují to několika vlivům.

Tím prvním je duplicitní popisování událostí, za které mohou kronikáři.

Jejich proviněním je prý špatné rozpoznávání totožnosti osob i průběhu událostí, protože do nich neměli dostatečný vhled, a navíc osobní jména i zeměpisné názvy mohou mít různé varianty znění.

Zapomenout pak nemáme ani na možné sympatie, které dle autorů nutně musely ovlivňovat výslednou podobu konkrétních zápisů.