„Paní tak vlídná, nedotknutá zlem čili Dobrá nebo Guta. Pro svoje vzácné chování byla vám dána za paní. A její vlídnost neustále oblažuje i pana krále,“ píše o manželce Václava II. básník Ulrich von Etzenbach. Zdá se, že si český král nemá na co stěžovat.
Když Václav II. (1271–1305) přijíždí 24. května 1283 do Prahy, mají Češi konečně důvod k radosti. Svého panovníka nadšeně vítají. Mladíček je sice sotva dvanáctiletý, ale už by se měl brzy ženit.
Ve chvíli, kdy v roce 1276 jednal Václavův otec Přemysl Otakar II. (1233‒1278) o míru s římským králem Rudolfem Habsburským (1218–1291), padla zmínka i o tom, že se jedna z Rudolfových dcer vdá za Přemyslova tehdy stěží pětiletého synka.
Teď by měla půvabná Guta Habsburská (1271–1297) konečně slib naplnit. Jde o zpečetění dobrých vztahů mezi českými zeměmi a Římskou říší. Svatba proběhne 25. ledna 1285 v chebském chrámu.
Mše se zúčastní předních českých šlechticů, ale i těch říšských. Mladičký český král nechává svatebčany čekat a dorazí až na obřad. Po něm novomanželé dostanou doporučení, jak se chovat během svatební noci.
Ani jeden z nich netuší, že si moc milostných radovánek neužijí. Současný historik Libor Jan k tomu o Václavovi uvádí:
„Dalšího dne byl z manželské ložnice – o souloži se minoritský pramen (dobový zdroj) cudně nezmiňoval – přiveden opět do shromáždění knížat a kněžen.“
Krále drží v šachu
Znamená to, že Václav už nemůže strávit už další chvíle se svojí ženou, která mu podle dobových prohlášení připadá velmi krásná. Co se děje? Za vším stojí Rudolf I. Habsburský, který chce mít na českého krále páku.
Proto Guta odjíždí na otcův příkaz z Čech domů. Česká historička Kateřina Charvátová píše:
„Závišova (Záviš z Falkenštejna) přítomnost na Pražském hradě, ať již jako milence či manžela královny Kunhuty, byla patrně příčinou, proč Rudolf Habsburský nepustil svoji dceru do Čech.“ Záviš z Falkenštejna (asi 1250–1290) sice byl v roce 1276 jeho spojencem při vzpouře proti Přemyslu Otakarovi II. a následném jednání, ale Rudolfovi teď vadí.
Ví, že je to ambiciózní a bezskrupulózní muž. Co kdyby se chtěl zmocnit trůnu? On přece potřebuje mít nad svým zetěm kontrolu. Když mu odepře přítomnost své dcery, povede se mu to.
Další eso v rukávu
Navenek Rudolf tvrdí, že jeho dcera je ještě příliš mladá, aby dokázala naplnit manželský život. V tom pravdu nemá. Sňatky tak mladých lidí a jejich intimní soužití jsou ve středověku běžnou záležitostí. Jenže římský král takhle drží v ruce trumf.
Protože u Václavova dvora chybí jeho žena, nemůže zatím zplodit legitimního následníka. Také je nutné, aby mu udělil z titulu římského panovníka české země v léno a potvrdil tím úzký svazek českých zemí s Římskou říší.
Dobové prameny nemluví o tom, jestli se to v Chebu stalo. Spíše si to Rudolf nechává na později, aby měl ve vztahu ke svému zeti další eso v rukávu. Rudolf navíc zuří, že Záviš získává nad Václavem stále silnější vliv.
Obratně našeptává manželovi
Římský král své dceři dovolí vypravit se do Čech za manželem teprve v roce 1287, tedy dva roky od uzavření jejich sňatku, a to jenom díky tomu, že se konečně plánuje Václavova korunovace.
K té sice zatím ještě nedojde, ale mladičká královna se stává šikovným nástrojem, jak vnést rozkol do vztahu svého manžela k Závišovi. Připomíná mu, že zradil jeho otce a úcta k Habsburkům je mu také cizí.
Dovoluje si totiž od nich žádat korutanské území pro českého krále. To je přece neslýchané! „Drahý choti, nemůžeš za takových okolností očekávat jeho věrnost,“ šeptá mu. Postupně se mu daří Václavovu důvěru ve svého rádce nahlodávat.
Vítkovci, z jejichž rodu Falkenštejn pochází, jsou zbavováni svých funkcí a politického vlivu. Nakonec je Záviš sťat v roce 1290 u jihočeského hradu Hluboká.
Deset vyčerpávajících porodů
Na pražském dvoře Guta pilně střeží zájmy Habsburků, navzdory tomu ale vypadá její manželství s Václavem jako poměrně idylické. V milostném loži si rozhodně užijí více než dost. Důkazem je, že Guta je během deseti let společného života prakticky pořád těhotná.
Čeká ji postupně deset porodů, které její mladé a křehké tělo naprosto vysílí. Pět z dětí ale zemře už v časném dětském věku. Stihne ještě svoji korunovaci 2. června 1297 a zemře krátce po porodu poslední dcery, která nese její jméno. Václav se poté ožení s Eliškou Rejčkou (1288–1335).
