Při sledování současných kriminálních seriálů jako Námořní vyšetřovací služba nebo Kriminálka Las Vegas můžete mít pocit, že se díváte spíš na sci-fi. A nebudete daleko od pravdy. Současné techniky forenzní vědy totiž dokážou neuvěřitelné věci.

Pokud při ohledání mrtvého těla dojde lékař k závěru, že jde o násilnou smrt, z místa nálezu se stává místo činu. V tuto chvíli nastupuje na scénu forenzní věda.

Otisky prstů, DNA, balistika střel, forenzní medicína, analýza krevních stop, forenzní psychologie. To všechno jsou techniky, pomocí nichž lze objevit zdánlivě neviditelné stopy, které vyšetřovatele dovedou až k pachateli trestného činu.

Co je to forenzní věda?

Vezměme to ale pěkně od začátku. Forenzní věda je disciplína, která používá specifické metody, založené na vědeckém základě – nejvíc se uplatňují při vyšetřování a dokazování násilných zločinů.

Bez forenzních věd by tak dnes zůstalo spousta zločinců neodhaleno a nepotrestáno. Mnohé trestné činy by zůstaly nevysvětleny. Zločinci jsou dnes totiž stále vynalézavější, vymýšlí promyšlenější způsoby k páchání trestných činů.

Stejně tak se ale naštěstí vyvíjí i forenzní vědy. Právě neustálý technický rozvoj umožnil vznik forenzních věd jako takových.

Každý kontakt zanechá stopu

Průkopníkem forenzních věd byl Edmond Locard, francouzský lékař a právník, který založil v roce 1910 v Lyonu první policejní laboratoř. Locard, přezdívaný francouzský Sherlock Holmes, vycházel zejména z předpokladu, který je dnes známý jako Locardův princip.

Ten zní, že „každý kontakt zanechá stopu“. Od tohoto pravidla se dnes odvíjí veškerá forenzní věda. I kdyby vyšetřovatelé na místě činu nenašli nic, neznamená to, že tam stopa není – jen ji nejsou schopni najít.

Stopa je nejvýznamnějším pojmem kriminalistiky a forenzních věd – je následkem trestného činu a pomáhá k jeho objasnění.

Forenzní věda, konkrétně analýza DNA, pomáhá v posledních letech osvobozovat z vězení neprávem odsouzené.

První zproštění viny na základě důkazů z DNA se uskutečnilo v roce 1989. Poslední se uskutečnilo nedávno – 5. března 2023 soud v Los Angeles zprostil viny Maurice Hastingse, který byl neprávem odsouzen za loupežnou vraždu a sexuální napadení, jichž se v roce 1983 dopustil někdo jiný.

Hasting strávil ve vězení 38 let. Takových případů je bohužel celá řada. Právě díky testům DNA bylo v USA dosud osvobozeno 3400, kteří byli neprávem odsouzeni.

Místo činu

Nejhorším trestným činem je vražda a místo činu je důležitým zdrojem stop vedoucích k pachateli.

Samotné ohledání místa činu je velmi náročným procesem, neboť se musí postupovat vždy s největší šetrností a podle určitého systému, aby nedošlo k přehlédnutí či porušení důležitých stop.

Nalezené stopy (například krevní stopy) totiž umožňují rekonstruovat, jakým způsobem osoba zemřela a jak takové jednání probíhalo. Na začátku je nutné najít odpověď na nejdůležitější otázku – kdo vlastně mrtvý člověk je. Přichází čas na forenzní medicínu.

Co všechno prozradí mrtvé tělo

Forenzní medicína je jednou z nejvýznamnějších forenzních věd a samotné mrtvé tělo toho může vyšetřovatelům sdělit mnoho.

K identifikaci pomůže prozkoumání vnějšího stav těla (například zbarvení kůže a vlasů, jizvy po operacích nebo chrup), pak zjištění krevní skupiny, analýza DNA. Kromě identifikace mrtvého je úkolem lékaře při ohledání místa činu a těla zjistit příčinu a dobu jeho úmrtí.

Pro další postup vyšetřování (a vyloučení podezřelých na základě alibi) je důležité právě stanovení času smrti.

Čas smrti

Dříve se doba smrti určovala na základě posmrtné ztuhlosti, to se dnes ale považuje za nespolehlivé.

Zkoumají se také posmrtné skvrny, které vznikají působením zemské přitažlivosti na krev při zastavení krevního oběhu – ta začne postupně klesat do nejníže položených částí těla a vznikají tmavé skvrny.

Ani z nich však není možné určit přesnou dobu úmrtí, ale pro vyšetřovatele jsou důležité, protože z nich lze usoudit, zda nebylo s tělem po smrti manipulováno. Doba smrti se dnes nejčastěji určuje podle poklesu tělesné teploty – k tomu se využívá tzv.

Henssgeho nomogram, který vychází ze změřené rektální teploty, teploty okolního prostředí, hmotnosti a stavu oblečení mrtvého.

Vražedná zbraň

Zásadní bod zkoumání mrtvého těla představuje pitva, jejímž úkolem je zjistit příčinu smrti. Zkoumají se stopy poranění, vnitřní orgány a odebírají se vzorky tkání a tělních tekutin

pro toxikologické testy. Pokud lékař zjistí zranění vzniklá mechanickým násilí, dělí se pak tato poranění podle druhu nástroje: jedná se o tupá poranění, poranění ostrými nástroji (bodná, sečná či řezná) a střelná poranění.

Díky podrobnému zkoumání těchto poranění je možné identifikovat druh zbraně, kterou vrah při svém činu použil.

Krevní stopy

Krev na místě činu poskytuje důležité stopy. Analýza kapek, stříkanců, kaluží a šmouh vychází z poznatků toho, jak se krev chová při dopadu na různé materiály.

Krevní stopy na místě činu prozrazují třeba to, kde byla oběť a kde pachatel při útoku a jak se pohybovali. Je možné určit, jak rychle a v jakém úhlu krev dopadala na dané místo, a také její rozptyl. Díky tomu jde zrekonstruovat průběh událostí na místě činu.

Výhodou u krevních stop je také to, že je téměř nemožné všechny stopy zničit. Na místě vraždy mohou být stopy krve zjištěny i po mnoha letech. Analýza krevních stop už přispěla k vyřešení celé řady případů.

Sejměte otisky prstů!

Doslova revolucí v oblasti kriminalistické identifikace byl objev daktyloskopie neboli otisků prstů.

Identifikační systém založený na daktyloskopii byl poprvé zaveden koncem 19. století v Anglii, kde byly zároveň otisky prstů připuštěny jako důkaz v trestním řízení.

Tato po dlouhá léta vůbec nejvyužívanější identifikační metoda vychází z principu, že při dotecích zanecháváme na předmětech stopy v podobě otisků prstů. Tyto neviditelné otisky se pak dají pomocí chemických či fyzikálních metod zviditelnit a získat. Na světě přitom neexistují dvě osoby se stejnými otisky prstů.

Příběh střely

Objasnit zločiny, u kterých byla použita střelná zbraň, pomáhá kriminalistická balistika. Tato nauka o pohybu střely zkoumá pomocí vědeckých metod vystřelené nábojnice a střely a dokáže identifikovat konkrétní zbraň.

Balistika jako věda se obvykle dělí do čtyř oblastí, podle polohy střely – každá poloha přitom tvoří kousek příběhu. Vnitřní balistika se zabývá střelou uvnitř zbraně, co se v ní děje při výstřelu.

Přechodová balistika zkoumá střelu poté, co opustí hlaveň zbraně (například zplodiny výstřelu). Vnější balistika se zabývá letem střely prostorem. Díky tomu je možné rekonstruovat dráhu střely na místě činu nebo určit vzdálenost a stanoviště střelce. Koncová balistika se věnuje účinku střely v cíli.

DNA analýza

A pojďme k další revoluční metodě. DNA je anglickou zkratkou pro kyselinu deoxyribonukleovou – tu obsahuje každá buňka lidského těla a lze ji získat z kůže, vlasů, krevního séra, potu nebo třeba kostí.

Objev metody analýzy DNA přinesl převrat v medicíně i v kriminalistice – neexistuje totiž přesnější nástroj pro identifikaci lidí.

Vypracoval ji v roce 1984 britský genetik Alec Jeffreys a v praxi se poprvé uplatnila v roce 1987. Funguje na srovnávání DNA profilu z místa činu s DNA profilem pachatele.

To je však i slabina této metody – tím, že funguje na principu porovnávání, je vždy potřeba získat k vzorku z místa činu i vzorek druhý, pachatelův.

Profil vraha

Balistika, krevní stopy či otisky prstů představují hmotné stopy. Kriminalisté však pracují i se stopami nehmotnými, které jim poskytuje forenzní psychologie.

Ta je založená na principech klasické psychologie a využívá se zejména u závažných kriminálních případů, jako jsou sériové vraždy.

Nejvýznamnější technikou forenzní psychologie je vypracování profilu vraha – na základě způsobu provedení vražd a dalších stop se vytvoří pravděpodobný portrét. Jeho účelem je zjistit motiv pachatele.

Experti na profilování dokážou určit i přibližný věk pachatele, pravděpodobné pohlaví či dosažené vzdělání.