Možná to měl to být jenom vtip chudé mladé ženy. Ale stačilo pár tanečních kroků na poli před bachařem a smrtící výstřel ji poslal k zemi.

Začátek šedesátých let minulého století přinesl do Československa první záchvěv uvolnění a brány komunistických věznic opustili první amnestovaní. Přesto dál docházelo k vraždám, které režim kryl, a dokonce i odměňoval.

Stále se také běžně střílelo na hranicích a v lágrech. Mladá žena Marie Ječmenová však nebyla ani angažovanou osobou ani žádnou hrdinkou. Byla jen matkou tříměsíční dcery a vyšetřovatelé o ní hovořili jako o slaboduché.

Žila na ulici a prodávala své tělo

Marie během svého výkonu trestu pracovala na poli, kde poněkud naivně hovořila o útěku, a dokonce nepokrytě koketovala s dozorcem. To se jí ale bohužel stalo osudným.

Jednoho červencového dne v roce 1961 jen krátce po osmé hodině ráno došlo k použití zbraně rotným Janem Pašákem proti odsouzené Marie Ječmenové. Oficiální příčina smrti zněla „zastřelena na útěku“. Bylo tomu ale skutečně tak a byla její smrt nutná?

To se po letech pokoušela zjistit i jedna mladá žena, když se dozvěděla, že je adoptovaná a že její skutečná maminka byla zastřelena během svého výkonu trestu.

Nepořádná, líná a nechtěla pracovat

Už samotný start Marie Ječmenové do života byl velmi složitý a těžký. Vždyť od roku 1954 vyrůstala v dětském domově. Jakmile opustila brány domova, stal se z ní v podstatě bezdomovec, protože se neměla kam vrtnout.

Její matka zemřela už dávno a další příbuzné neměla. Žila proto v Karlových Varech, kde putovala z jedné náruče do druhé. Provozovala prostituci a za tuto činnost byla několikrát odsouzena. Když byla naposledy zadržena, byla těhotná.

Přesto ale byla odsouzena k nepodmíněnému trestu ve věznici ve Všehrdech. Závěr jejího těhotenství byl ale velmi komplikovaný, a tak byla převezena do věznice na pražské Pankráci, kde se jí také narodila dcerka.

Jen krátce na to se Marie musela vrátit do věznice ve Všehrdech. Byla přidělena na zemědělské práce, ale ani tehdy se moc neosvědčila. Prý byla nepořádná a líná a nechtěla pracovat. Zároveň se ale vědělo, že z celého svého srdce touží po svém dítěti.

„Stejně mě nezastřelíte!“

Marie se tak několikrát pokusila o útěk a v ten osudný den se opět chovala velmi neukázněně. 17. července 1961 odmítala pracovat a místo toho na poli tančila. Dokonce prý vyzvala jednoho dozorce k tanci.

On ji ale hrubě odstrčil, načež se Marie urazila a prohlásila, že odtud uteče za svou malou dcerkou. Skutečně se pak rozběhla po poli, byla dozorcem vyzvána, aby se zastavila, jenže ona prý neuposlechla. Jen posměšně křikla:

„Stejně mě nezastřelíte!“ To se jí ale stalo osudným. Dozorce nejprve vypálil jednu dávku, která ale nemířila směrem k Marii. Teprve druhá dávka, kterou dozorce vypálil, ji zasáhla. Marii nebyla poskytnuta žádná zdravotní pomoc a ona na místě zemřela.

Vrah dostal jen podmíněný trest

Zděšené vězeňkyně okamžitě přestávají pracovat a s němým úžasem pozorují místo, na kterém ještě před chvílí tančila Marie. V šoku byli i civilní zaměstnanci věznice. I jim totiž bylo jasné, že to Pašák přehnal.

Vždyť oni by se na jeho místě snažili Marii dohonit a přemoci pouze za použití hrubší fyzické síly. Ve světle těchto okolností není možné dojít k jinému závěru, než že zasahující příslušník Jan Pašák nejednal v mezích zákona.

Vždyť Marie Ječmenová nebyla nebezpečná a k jejímu zadržení mohl být použit jiný, mnohem mírnější způsob. Je až s podivem, že onen příslušník byl sice formálně pohnán k zodpovědnosti, dostal ale jen podmíněný trest.

Zřejmě byl odsouzen jen za porušení služebních předpisů. Kdo vlastně byl Jan Pašák a co o něm říkají soudní spisy?

Byla ve velmi špatném stavu

O dozorci Pašákovi se už nějaký čas povídalo, že je trochu „jednodušší“ a v daný moment jednal i podle ostatních dozorců velice zkratkovitě. To ho ale v žádném případě nemohlo omluvit. Proč tedy vyvázl s tak mírným trestem?

Následující události leccos naznačují. Po Mariině smrti bylo totiž její dítě právně volné a mohlo být dáno k adopci. K tomu také skutečně velice rychle došlo.

Možná se ani nebudete divit, že si malou holčičku osvojila rodina vedoucího oddělení Státní bezpečnosti. Tedy člověka, který mohl osud nešťastné vězeňkyně zásadním způsobem ovlivnit. A také podle všeho mohl zasahovat i do vyšetřování její smrti.

Jen aby se neřeklo

Je až s podivem, že nikoho tenkrát nezajímalo, že Marie byla do Všehrd přemístěna po šestinedělí a že byla, vzhledem k tomu, že ji násilím odloučili od dítěte, ve velmi špatném psychickém stavu.

Byla tak velmi snadnou obětí pro zrůdný komunistický režim a jeho vykonavatele. Vždyť nejspíš musela zemřít proto, aby bylo její dítě uvolněno k adopci. Její nepříliš chytrý vrah pak byl odsouzen „jen aby se neřeklo“, k velmi mírnému trestu.

I to je jeden ze zrůdných zločinů tehdejšího režimu a my bychom na něj neměli v žádném případě zapomenout.