Už po tisíce let jsou sopky tím, co lidstvo děsí a fascinuje zároveň. Jejich běsnění dokáže být neuvěřitelně nádherné, ale také obrovsky nebezpečné a doslova smrtící.

Ostatně to se v minulosti ukázalo už mnohokrát a v některých případech sopečné výbuchy ovlivňovaly životy lidí po celém světě. A experti se shodují: Dříve nebo později nás něco takového nutně čeká znovu. Měli bychom se bát? A které vulkány si vědci hlídají nejpečlivěji?

1. VESUV

Poloha: nedaleko Neapole, Itálie

Poslední erupce: březen 1944

Nebe je temné a padají z něj šedivé vločky popela. Posádka lodi, která připlula na pomoc k pobřežnímu městu Herculaneum, ze kterého měla odvézt co nejvíce lidí, dobře ví, co se odehrává.

Nedaleká sopka chrlí obrovské množství rozžhaveného materiálu a v okolních městech to vypadá, že vypuklo peklo na Zemi. Jen málokdo stihne uprchnout na přistavené lodě. Herculaneum je zaplaveno proudem vařícího bahna a sutě.

Podobně jako nedaleké Pompeje a Stabie je tak v roce 79 naprosto zdevastováno zuřícím Vesuvem. Ten v dalších staletích ještě několikrát zahřmí, nikdy už se ale nekoná tak zničující erupce, jako tomu bylo v tomto případě. Už od 19. století je přitom sopka pod pečlivým dohledem seismologů.

Další tragédie

V průběhu 20. století se obavy z další erupce ještě zvýšily. Posílilo je i několik incidentů, při kterých se srdce obyvatel žijících v okolí zastavilo. Především v březnu 1944 se mnoha lidem změnil život. Sopka tehdy chrlila lávu celých jedenáct dní.

O střechu nad hlavou přišlo na 12 tisíc lidí, na 26 jich přišlo o život. I to vedlo k mnoha dalším opatřením. Vesuv dnes neustále pozorují satelity a namířeny jsou na něj i infračervené nebo termální kamery.

Italská vláda má také připraveno několik plánů pro případnou erupci a dochází k pravidelným cvičením a testům, které mají všechny odpovědné orgány a složky připravit na případnou bleskovou evakuaci.

Statisíce v ohrožení

A Italové moc dobře vědí, proč se bát. Přímo v nebezpečné zóně kolem Vesuvu totiž žije nelegálně na 600 tisíc lidí. Odstěhovat se nechtějí. Místo považují za svůj domov, ve kterém se navíc mohou opřít o úrodnou sopečnou půdu.

Kdyby byl výbuch náhlý a silný, patrně by většina z nich vůbec neměla šanci na přežití. V širším okolí, které by patrně také bylo nějakým způsobem (podle síly erupce) ovlivněno, jich žije přes šest milionů.

Tedy násobně víc, než tomu bylo v době výbuchu, který zahubil Pompeje. Sopka, která vznikla zhruba před 25 tisíci lety po kolizi africké a euroasijské tektonické desky, je tak právem považována za jednu z nejnebezpečnějších na světě.

2. KILAUEA

Poloha: ostrov Big Island, Havaj (USA)

Poslední erupce: září 2021

Slavný tropický ostrov Havaj tvoří dohromady celkem pět štítových sopek. Jednou z nich je i Kaluea, což je havajské slovo pro „chrlit“, „plivat“ nebo „hodně se šířit“. I tato sopka – podobně jako ty ostatní v oblasti – vznikla pohybem tzv.

Pacifické tektonické desky. Šlo o miliony let trvající proces, který vytvořil nejen ostrovní vulkány, ale i řadu podmořských a v současnosti velmi bedlivě sledovaných sopek. Pozor si však vědci musí dávat i na Kilaueu.

Tento 1247 metrů vysoký vulkán je totiž v současnosti jednou z nejaktivnějších sopek vůbec. Lávu a popel chrlí téměř nepřetržitě už od roku 1983, přičemž k větším erupcím dochází téměř každý rok.

Staletí erupcí

Vraťme se ale ještě na chvíli do minulosti. První záznam o erupci pochází z roku 1750, jenže polynéské legendy naznačují, že vulkán začal chrlit dým a popel už mnohem dříve.

Podle badatelů se kaldera (onen kotel, připomínající kráter) sopky vytvořila teprve před 1500 lety. Od té doby vybuchla několikrát, což vedlo ke vzniku mnohých legend a mýtů.

Potomci domorodých obyvatel například věří, že v sopce sídlí bohyně ohně Pele, kterou je potřeba uctívat a přinášet jí dary, aby nedošlo k tomu, že se probudí, či dokonce rozčílí.

Hrozí velká erupce?

Většina zaznamenaných erupcí probíhala v poklidu. Výjimkou byl rok 1990, kdy lávový proud poničil města Kaplana a Kaima a také zničil několik cest.

Čas od času také musí dojít kvůli popelu či vyletujícím kamenům k preventivní evakuaci nebo k omezování leteckého provozu. Přesto dosud Kilauea neudeřila tak, jak by nejspíš mohla.

Vědci se stále více obávají, že by mohla přijít skutečně silná erupce, která do vzduchu vyhodí rozsáhlou vrstvu hornin a popela, zvanou tefra. Její vymrštění do okolí by mohlo skutečně ohrozit obyvatele všech havajských ostrovů, tedy přes 1,4 milionu lidí.

3. SAKURA-DŽIMA

Poloha: ostrov Kjúšú, Japonsko

Poslední erupce: červen 2022

Sakurový ostrov – to je překlad názvu dalšího stratovulkánu v našem výběru. Tentokrát míříme na Japonské souostroví, konkrétně do jejich nejjižnější části, na okraj ostrova Kjúšú.

Zdejší sopka Sakura-džima patří podobně jako zmíněná havajská Kilauea k nejaktivnějším a současně také nejnebezpečnějším vulkánům planety.

Podle vědců začala vznikat zhruba před 13 tisíci lety, a to nejprve jako ostrov, který se až mnohem později (během erupce v roce 1914) spojil s pevninou. Právě výbuch v roce 1914 byl pro mnoho lidí šokem, protože sopka byla všeobecně považována za vyhaslou.

Jaderné zařízení v nebezpečí?

Od té doby přišlo mnoho dalších výbuchů. Sopka pravidelně způsobuje zemětřesení a často z ní také stoupá zlověstný dým. Naštěstí se málokdy stane, že by byl výbuch tak silný, aby způsobil obavy, nebo dokonce evakuaci. Přesto je strach na ostrově občas cítit.

Třeba v roce 2009 proběhla erupce, která rozmetala suť do vzdálenosti až dvou kilometrů. Klid neměli lidé v okolí ani letos.

V červenci došlo k dalšímu výbuchu, po kterém byl vyhlášen pátý (tedy nejvyšší) stupeň varování a došlo i na doporučení evakuace některých oblastí. S největšími obavami se odborníci dívali směrem k jaderné elektrárně Senndai, která je vzdálená jen 50 kilometrů.

Šance na velkou erupci roste

Blízkost sopky a jaderné elektrárny je v zemi, která si stále dobře pamatuje katastrofu ve Fukušimě, samozřejmě velké téma. Není ale jediné. Velmi blízko sopky totiž leží také město Kagošima s více než 600 tisíci obyvateli.

Ti jsou sice na časté sopečné poplachy zvyklí, jenže pokud by došlo ke skutečně masivní erupci, znamenalo by to obrovské nebezpečí a téměř jistě i nemalé ztráty na životech. A že to riziko stále sílí, potvrzují i vědci.

Podle nich přístroje měřící pohyb magmatu v hlubinách pod sopkou ukazují, že se k většímu výbuchu opravdu může schylovat.

4. MOUNT RAINIER

Poloha: nedaleko Seattlu, Washington (USA)

Poslední erupce: prosinec 1894

Na území Spojených států amerických evidují geologové na 161 potenciálně nebezpečných sopek. To zní jako neuvěřitelné číslo, nicméně těch nejrizikovějších je ve skutečnosti jen pár.

V jejich čele stojí bezesporu nechvalně proslulý vulkán Mount Rainier, který se nachází asi 87 kilometrů jihovýchodně od města Seattlu. Podobně jako většina ostatních sopek v našem výběru je i Mount Rainier na tzv.

Decade Volcanoes, což je seznam šestnácti sopek, které Mezinárodní asociace vulkanologie a chemismu zemského nitra považuje za vhodné pro konkrétní studium, a to právě kvůli jejich nebezpečnosti.

V tomto případě je vysoká rizikovost způsobena hlavně vysokou nadmořskou výškou, což znamená, že sopka dokáže chrlit zplodiny na velkou vzdálenost.

Smrtící bahno

A výška, která dosahuje na vrcholu 4392 metrů, není všechno. Kvůli velkému množství vody, které udržují místní ledovce, by erupce mohla uvolnit tzv.

lahary – tedy tekoucí směs sopečného popela, úlomků lávy a vody, což dohromady vytváří nebezpečné a rychle se šířící bahno. To by v tomto případě mohlo zatopit celé údolí řeky Puyallupu a města Tacoma, ve kterém žije asi 200 tisíc lidí.

V minulosti přitom sopka podle vědců explodovala mnohokrát, což také může za její současný tvar a poměrně rozsáhlá lávová ložiska. Jsou tedy obavy z další velké erupce opodstatněné?

Zabíjí i bez výbuchu

Ačkoliv poslední oficiální záznam o erupci pochází z roku 1854, podle mnoha svědků se sopka naposledy projevila v roce 1894. Od té doby je v klidu, což ale neznamená, že by o sobě čas od času nedala nějak vědět.

V blízkosti vrcholku hory bývají pravidelně zaznamenána zemětřesení, která pravděpodobně způsobuje cirkulace termální vody. Jinak však zatím neexistují žádné náznaky, že by v blízké době měl vulkán explodovat.

Místo je tak zatím jen oblíbeným terčem turistů, dobrodruhů a nejrůznějších badatelů. Tamní příroda je ale nevyzpytatelná a kolem hory se často mění počasí. Výlet se tak může změnit ve smrtící past, což už na vlastní kůži zažilo mnoho lidí. Někteří z nich se nikdy nevrátili.

5. PINATUBO

Poloha: ostrov Luzon, Filipíny

Poslední erupce: červen 1991

Za další sopkou míříme na divukrásné Filipíny. Na tamním ostrově Luzon, v pohoří Zambaleské hory, se rozkládá stratovulkán Pinatubo. Jde o sopku, která je součástí tzv.

Ohnivého kruhu – pásma kolem Tichého oceánu, charakteristického častým výskytem vulkanické činnosti a zemětřesení. Pinatubo byla přitom až do 90. let minulého století poměrně nenápadnou sopkou, kterou neznala ani většina lidí, žijících v okolí.

1780 metrů vysoký vrchol byl ostatně hustě zalesněný a nikdo nepamatoval, že by se tam odehrávalo něco divného. Náznaky ovšem existovaly.

Démon z dávných časů

Že by Pinatubo nemusela být tak nevinná sopka, naznačoval hlavně místní folklór. Jedna legenda kupříkladu vypráví o strašlivém duchovi jménem Bacobaco. Ten se prý dokázal proměnit v obrovskou želvu a chrlit oheň z úst.

Když byl pronásledován lovci, prchnul na vrchol Pinatubo, kde vykopal velkou díru. Z ní následující tři dny plival kameny, prach a oheň. Zní to povědomě?

Až příliš reálné obrysy dostal tento příběh v roce 1991. Tehdy sopka ukázala jednu z největších erupcí celého 20. století.

Obří množství vyvrženého materiálu poničilo ostrov, změnilo život asi dvou milionů lidí a průnik popela do atmosféry ovlivnil i světové klima.

Turistický cíl

Zatímco v roce 1991 zachránila mnoho životů včasná evakuace, příště už by podle vědců tolik času být nemuselo. Podle oficiálních statistik žije v okruhu 100 kilometrů přes 21 milionů lidí, do vzdálenosti 40 kilometrů pak asi 500 tisíc obyvatel.

Sopka je zároveň oblíbenou turistickou destinací. Tisíce a tisíce turistů míří terénními automobily přes údolí řeky Tarlac přímo do nitra sopky, aby se (navzdory zákazu) vykoupali v jezeře, které se nachází uvnitř kráteru.

Od roku 2001 se navíc na ostrově koná pravidelný pochod, který má za cíl udobřit bohy kmene Aeta pomocí různých plodů a květů.

6. MERAPI

Poloha: ostrov Jáva, Indonésie

Poslední erupce: červen 2020

Gunung Merapi neboli Ohňová hora. Tak zní plný název sopky, která je považována za jednu z nejnebezpečnějších nejen v Indonésii, ale na celém světě.

Rozpíná se v centrální části indonéského ostrova Jáva a v minulosti už několikrát naznačila, že není radno ji podceňovat. Ostatně už v roce 1006 sopka explodovala takovým způsobem, že to vedlo ke zkáze tehdejšího království Mataram, které se nacházelo kolem ní.

Zdecimovaní obyvatelé území se následně nebyli schopni bránit příchozím, což vedlo mimo jiné k nástupu islámu v oblasti.

Nedávné katastrofy

Od roku 1548 pak bylo zaznamenáno kolem 60 erupcí, z nichž některé si vyžádaly velké škody a oběti na životech. Peklo na zemi rozpoutala sopka hlavně v roce 1930, kdy si láva, kameny a popel vyžádaly přes 1300 mrtvých.

V roce 1994 pak došlo ke kolapsu části sopky. Následné pyroklastické proudy se dostaly několik kilometrů daleko a vyžádaly si 43 obětí na životech. Velmi vážná situace panovala také v roce 2010. Tehdy erupce vyhnala z domovů asi 280 tisíc obyvatel. O život přišlo přes 300 lidí.

Blíží se velká erupce?

Že nebezpečí stále trvá, potvrzují i nedávné roky. Naposledy se sopka, naštěstí v menší míře, ozvala v roce 2020. I v tomto případě je její nebezpečnost dána především zalidněným okolím.

Velké obavy panují hlavně ve městě Yogyakarta, kde žije 422 tisíc lidí, další statisíce pak žijí na zbylém území okolo vulkánu. Strach je přitom na místě.

Existují totiž názory, že předchozí výbuchy mohly být jen jakousi předehrou k tomu, co dost možná přijde v nadcházejících letech nebo desetiletích. Právě z toho důvodu je dnes sopka nepřetržitě a velmi podrobně sledována.

7. PICO DE TEIDE

Poloha: Kaskádové pohoří, Washington (USA)

Poslední erupce: listopad 1909

Kanárské ostrovy patří mezi nejoblíbenější turistické destinace, a to i mezi českými cestovateli. Ostatně není se čemu divit.

Na ostrovech, ležících západně od africké pevniny, si na své přijdou milovníci bílých pláží a teplého oceánu, luxusních resortů i akčnějších dovolených v podobě výšlapů do hor a rozmanité přírody.

Jenže fakt, že Kanárské ostrovy jsou sopečného původu, skýtá i nemalé nebezpečí, což před více než rokem připomnělo i běsnění sopky Cumbre Vieja na ostrově La Palma. Ještě nebezpečnější vulkán se však skrývá nedaleko.

Nestabilní vulkán

Tenerife je největším a nejoblíbenějším ze všech Kanárských ostrovů. Právě na něm, nedaleko severozápadního pobřeží, se nachází sopka Pico de Teide, která je se svými 3718 metry také nejvyšší horou Španělského království.

Vědci ji zařadili na seznam 16 nejnebezpečnějších vulkánů světa, a to především kvůli očekávaným pyroklastickým proudům, které erupce vyprodukují a které mohou ohrozit až milion lidí žijících na Tenerife.

Sopka je navíc podle analýz nestabilní a v minulosti už několikrát explodovala. Čilý turistický ruch, který v okolí panuje, tak může být svým způsobem rizikový.

8. ETNA

Poloha: ostrov Sicílie, Itálie

Poslední erupce: květen 2022

Málokdo z lidí, kteří si vyrazí na jihoitalskou Sicílii, si nechá ujít výlet na nejvyšší činnou evropskou sopku Etnu.

Tato nepřehlédnutelná dominanta východní části ostrova (měří 3357 metrů) je dokonce od roku 2013 zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO. Jenže jak je krásná, tak může být také nebezpečná. Je totiž v současnosti jednou z nejvíce aktivních sopek na světě.

Záznam jejího řádění už je opravdu dlouhý a zahrnuje nejrůznější typy erupcí. Její nebezpečnost navíc podtrhuje, že se nachází v hustě obydlené oblasti – její výbuch by mohl potenciálně ohrozit celý ostrov, na kterém žije přes pět milionů lidí.

Mnohá nebezpečí

Sopečné plyny, gravitační kolapsy, láva a popel. To jsou ta hlavní nebezpečí, která sopka představuje pro okolí.

Úřady se snaží riziko zmírňovat hlavně propracovaným systémem včasné výstrahy, který poloautomaticky vyhodnocuje potenciální nebezpečí a v případě potřeby informuje příslušné orgány. Ani to ale nemusí stačit.

Ačkoliv v poslední době k žádné velké katastrofě nedošlo, velká erupce Etny by patrně znamenala zkázu a množství obětí – ostatně hrozbu nepředstavuje jen materiál vyvržený vulkánem, ale i zemětřesení či vlny tsunami, které to může vyvolat. K tomu už v minulosti několikrát došlo.

Zajímavost

Řecká mytologie tuto sopku spojuje se soubojem nejvyššího boha Dia s titánem Týfónem. Zeus boj vyhrál tak, že na titána svrhl právě horu Etnu. Erupce mají být jen projevem toho, jak se stohlavý obr snaží dostat zpátky na povrch.

9. LAKI

Poloha: sopečná řada Lakagígar, Island

Poslední erupce: únor 1784

Island je další z řady divukrásných destinací, které vyhledávají turisté z celého světa a které zároveň ukrývají mnohá nebezpečí.

Ostrov je kupříkladu doslova posetý sopkami, které mají schopnost škodit nejen na něm samotném, ale i ve vzdálenějším okolí, třeba v Evropě.

Ostatně mnozí si ještě pamatujeme incidenty z minulých let – Třeba z roku 2010, kdy leteckou dopravu na velké části severní polokoule zastavila aktivita vulkánu Eyjafjallajökull nebo z loňska, kdy se zase ozvala sopka Reykjanes.

Ty největší obavy do budoucna však odborníci mají ze sopky jménem Laki. I ta už v minulosti svou ničivou sílu ukázala.

Rozpoutala revoluce?

Rok 1783 byl pro lidi žijící na Islandu neobyčejně těžký. Sopka Laki tehdy zuřila celých osm měsíců, kdy do okolí chrlila obrovské množství lávy a dalších sopečných hornin a jedovatých plynů.

Zahynula tehdy asi čtvrtina obyvatelstva, což bylo kolem deseti tisíc lidí a velké dopady měla erupce i na Evropu, kde přispěla k hladomoru a následným nepokojům a revolucím. Mnozí badatelé se obávají, že by podobně silné erupce mohly opět přijít.

Zatím je však sopka klidná a její lávový povrch zdobí jen zelený mechový porost.

10. FUDŽI

Poloha: region Čubu, západně od Tokia, Japonsko

Poslední erupce: prosinec 1707

Sopka Fudži je jedním z nejslavnějších symbolů Japonského souostroví. Najdeme ji v regionu Čúbu západně od hlavního města Tokia, ze kterého je za jasného počasí poměrně dobře viditelná.

I tato 3776 metrů vysoká sopka je, podobně jako většina ostatních, stratovulkánem, což znamená, že vznikla opakovaným vyvrhováním lávy a popela.

První dochovaný záznam o erupci pochází už z roku 800, v dalších staletích přišlo výbuchů ještě několik, ten poslední pak patrně v roce 1707. Od té doby je klidná a podle většiny vědců by to tak mohlo snad i zůstat.

Spustí to otřesy?

Navzdory tomu, že jsou šance na erupci poměrně malé, mnoho lidí považuje Fudži za skutečného spícího obra, který může znamenat obrovské nebezpečí.

Důvodem jsou častá zemětřesení, která mohou zvyšovat tlak v magmatické komoře sopky, což může vést k následnému výbuchu. Třeba při zemětřesení v roce 2011 byl tento tlak šestnáctkrát vyšší, než je minimální tlak, který dokáže erupci vyvolat.

Pokud by k výbuchu opravdu došlo, byla by to nejspíš obrovská katastrofa, která by zasáhla miliony lidí a způsobila škody za desítky miliard dolarů.