Situace v Evropě ve 2. polovině 30. let 20. století pořádně houstne. Lidé vnímají nacistické nebezpečí stále silněji. Jsou lidé, kteří to nenechají jenom tak.

Fyzik Albert Einstein (1879–1955) považuje za nutné se vyjádřit k situaci v Evropě. Postaví se do čela skupiny vědců, která se s významným apelem obrátí na amerického prezidenta Franklina Delana Roosevelta (1882–1945).

V dopise, který sepíše jeho kolega Leo Szilárd (1898–1964) a Albert k němu ochotně připojí svůj podpis, mu 2. srpna 1939 navrhnou sestrojení atomové bomby. Upozorní ho, že mozky nacistické třetí říše už na takovém projektu už možná pracují.

Projekt Manhattan má zelenou

V říjnu 1939 dostane prezident druhý dopis, kde Einstein z vědeckého pohledu rozebírá, že „mohou být sestrojeny neobyčejně silné bomby nového typu.“ K atomové energii poznamenává, že „uvolnění síly atomu změnilo všechno, jen ne náš způsob myšlení, a proto se řítíme vstříc katastrofě, jaká nemá obdoby.“ Pozvolna se v USA začíná pracovat na projektu Manhattan na výrobu atomové bomby, ovšem definitivní zelenou mu Roosevelt dává až v prosinci 1941. Einstein přečká válku v Americe.

Po jejím skončení dochází ke zlomu v jeho soukromém životě. V roce 1945 Sověti odvolají manžele Margaritu a Sergeje Timofejeviče Koněnkova (1874–1971), domů. Margarita, Einsteinova milenka, váhá s odjezdem, ale musí se podřídit.

Sověti na to jdou mazaně:

zabaví jí americký pas, a tak jí nezbývá nic jiného než návrat do SSSR. Alberta nechává opuštěného v USA. Později utichne i jejich čilá korespondence, když Sověti dají Margaritě rázně na vědomí, že korespondence s vědcem v kapitalistické cizině je pro uvědomělou soudružku krajně nevhodná.

Prezidentské křeslo odmítne

Einstein si za Koněnkovou hledá náhradu jinde a jeho životem projdou ještě další ženy. Stále intenzivně pracuje a sleduje dění ve světě. Ačkoliv na počátku války vyzýval k sestrojení atomové bomby, po jejím skončení jsou jeho postoje silně pacifistické.

V roce 1950 se dokonce jasně vyjádří v televizi k výrobě vodíkové bomby: „Pokud se to podaří, radioaktivní zamoření atmosféry, a tudíž zničení veškerého života na Zemi, je v dosahu našich možností.“ Do politiky vstupovat nechce.

V roce 1952 dokonce odmítne nabídku stát se izraelským prezidentem. Zemře o tři roky později.