Modrá, žlutá, černá, zelená, červená. I když jsou olympijské hry spojeny s více symboly, tím asi nejikoničtějším je pět vzájemně spojených barevných kruhů.

V souvislosti s berlínskou olympiádou v roce 1936 nacistické Německo zfalšuje jejich řecký původ, ale ve skutečnosti jsou novodobým nápadem.

Zatímco tradice moderních olympijských her startuje v roce 1896, kruhy přijdou o něco později.

Světu jsou slavnostně představeny v roce 1914. Ale protože v témže roce v Sarajevu umírá následkem atentátu následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand d’Este (1863–1914) a svět se ocitne v krvavé válce, svého olympijského debutu se barevné kruhy dočkají až v belgických Antverpách v roce 1920.

Směr Berlín

Ve starověkém Řecku je neznali. I když v roce 1984 americký sportovní historik Robert Barney (*1932) při průzkumu řeckého archeologického naleziště narazí na olympijské kruhy vytesané do kamene, s antickými sportovními hrami nemají nic společného.

Po podrobnějším průzkumu se přijde na to, že jsou pozůstatkem německé filmové tvorby. Německo připravuje v roce 1936 film, mapující letní olympijské hry v Berlíně.

Tento dokument má za cíl propagovat nacistickou ideologii a ukázat Německo jako kulturní a sportovní velmoc. Slavný snímek Olympia zahrnuje i sekvence natáčené v Řecku, kde je zapálena olympijská pochodeň a poté je přenesena do Berlína. A v rámci přípravy tohoto filmu vzniknou také falešné antické kruhy v kameni.

Sport jako náboženství

Tvůrcem tohoto respektovaného symbolu je francouzský baron Pierre de Coubertin (1863–1937), zakladatel Mezinárodního olympijského výboru. Tento pedagog a aristokrat věří ve sport jako druh náboženství, s „vlastní církví, dogmaty a rituály“.

Těžko říct, kde přesně našel inspiraci pro svůj nápad, ale někteří badatelé tvrdí, že šlo o reklamu na pneumatiky, která v baronově oblíbeném časopisu vycházela přibližně ve stejné době, kdy vymýšlel nový symbol.

Není to ale tak důležité jako myšlenka, kterou chce zdůraznit.

Pierre de Coubertin má v úmyslu ve svém logu ukázat svět, sjednocený olympijskými ideály, tedy hlavně dobrou kondicí těla i mysli, týmovým duchem, pacifismem, dodržováním morálních principů, stejnými právy pro všechny lidi a radostí ze sportu.

Kruhy s pravidly

Pětice kruhů symbolizuje spojení pěti kontinentů: Afriky, Ameriky (Severní i Jižní), Asie, Evropy a Austrálie. Ale přestože se často tvrdí, že každý kontinent je zastoupen jednou konkrétní barvou, není to pravda.

Pierre de Coubertin má pro svou volbu jiný důvod: každá z vlajek zemí, které se tehdy účastní olympijských her, obsahuje alespoň jednu z barev pěti kruhů nebo bílou, kterou použil na pozadí.

Postupem času a v souvislosti s modernizací grafického designu dochází k drobným úpravám v proporcích, tloušťce linií a odstínu jednotlivých barev, aby symbol zůstal esteticky sladěný s moderními grafickými standardy.

Mezinárodní olympijský výbor má přísná pravidla ohledně jeho používání a reprodukce.

Oheň z Olympie

Dalším symbolem olympijských her je oheň. Ten je při slavnostním ceremoniálu zapálen v řecké Olympii dlouhou dobu před zahájením olympiády pomocí slunečních paprsků koncentrovaných parabolickým zrcadlem.

Od něj je zažehnuta pochodeň, čímž začíná běžecká štafeta, která končí zapálením olympijského kotle během zahajovacího ceremoniálu olympijských her. Plamen hoří až do závěrečného ceremoniálu, kdy je slavnostně uhašen.

Myšlenka je odvozena ze starověkých obřadů, kdy jsou plameny udržovány po celou dobu olympijských her. První novodobý oheň se objeví během letní olympiády v roce 1928 v Amsterdamu.

Moderní štafeta s olympijskou pochodní se však poprvé uskuteční až v roce 1936 v souvislosti s olympijskými hrami v Berlíně.