Nic nového pod sluncem. Pachatel dvojnásobné vraždy skončí před soudem, a nakonec v cele smrti. Podobných případů je historie americké kriminalistiky plná. Jenže tenhle zabiják umí překvapit. Díky svému bratrovi ještě pořádně zamotá hlavy příslušníkům vězeňské služby.

Horký srpen roku 1979 zapříčiní, že se 21letému Careymu Deanu Mooreovi lepí košile k tělu. Setře si pot z čela. Potřebuje peníze na drogy. Už má za sebou jeden loupežný mord. Před pár dny sprovodil ze světa Reuela Van Nesse, taxikáře, kterého si sám objednal.

Realizace zákeřného plánu nebyla až tak jednoduchá. Na dispečink zavolal opakovaně. Poté sledoval, jak starý řidič sedí za volantem. Zastává totiž názor, že čím má oběť pokročilejší věk, tím snadnější představuje kořist.

V Omaze, metropoli Nebrasky, jezdí nájemných drožkářů víc než dost, takže má z čeho vybírat.

Kam to bude?

Moore potěžká v ruce pistoli, kterou si nedávno pořídil. Ztěžka polkne. Vidí, jak se k němu blíží charakteristicky označený vůz. Maynard Helgeland obratně tancuje nohama na pedálech a ani v nejmenším netuší, že jeho dalším zákazníkem bude lupič a vrah.

Zapne blinkr a zastaví u krajnice. „Tak kam to bude, mladíku?“ prohodí směrem k zabijákovi. V klidu čeká, až si k němu nastoupí smrt.

Výkon trestu protahuje

Kriminalisty rozhodně nečeká složité skládání Rubikovy kostky. Obě vraždy si rychle spojí. K ruce mají také identikit pachatele. Moorea nakonec dopadnou v kradeném autě s pistolí ráže .32 pod sedadlem. Už v roce 1980 se členové poroty shodnou na mužově vině.

Soudce ho následně pošle do pomyslné čekárny na kata. Čas plyne. Trestanec protahuje čekání na hrdelní trest, co to jen jde. Kromě obvyklých legislativních kliček ale zaskočí bachaře i hodně neobvyklým fíglem. Abychom ho lépe pochopili, vraťme se na skok do minulosti.

Bratři, jak se patří

V den svého narození nepřijde Carey na svět sám. Jeho urputný dětský křik doplní podobně hlasitým projevem bratr David. Coby dvojčata jsou si více než podobní. Jak se v průběhu let ukáže, spojují je i problémy s dodržováním zákona.

V roce 1984 si David odpykává vlastní postih za ozbrojenou loupež. Právě tehdy se rozhodne, že si vymění místo se svým sourozencem, odsouzeným k nejtěžšímu ortelu. „Není nic, co bych pro něj neudělal,“ konstatuje později. Jeho záměr mu dost usnadní fakt, že oba sedí ve stejném lapáku.

Důvěrný rozhovor v soukromí

„Potřebujeme probrat důvěrné rodinné záležitosti,“ přesvědčují bratři znuděné dozorce. Podaří se jim tak získat potřebné soukromí. Využijí ho k tomu, aby se svlékli a prohodili si oblečení.

Když je strážní odvádějí zpátky do cel, ničeho podezřelého si nevšimnou. Tohle divadlo se ale nedá hrát věčně. „Moore nějak není ve své kůži,“ zamumlá bachař ke kolegovi během služby v kuchyni.

Konkrétně má na mysli Davida, i když ve skutečnosti se dívá na Careyho. A tak po pár hodinách všechno praskne.

Na poslední večeři se načeká

„Vždycky jsem byl zastáncem trestu smrti. Věřím, že až zhlédnu popravu Careyho Moorea, bude to platit i nadále,“ prohlásí David Renken, manžel Helgelandovy dcery Lori a švagr jeho synů Stevea a Kennyho.

Taxikářovi potomci ho požádali, aby je coby pozůstalé zastupoval při exekuci. Bezcitný vrah má původně odejít na věčnost „posezením“ na elektrickém křesle. Stanovené datum jeho poslední večeře ale odpovědní úředníci několikrát odloží.

Místo elektřiny injekce

Když konečně přijde den D, píše se 14. srpna 2018. V té době už na smrtící kus nábytku padá prach kdesi v zastrčeném koutě. Na Moorea čeká injekční stříkačka. I tentokrát má šanci uniknout svému osudu.

Německá farmaceutická firma Fresenius Kabi totiž brojí proti aplikaci jejich výrobku do odsouzencovy žíly.

„Jedná se o porušení předpisů Evropské unie, podle které je dodávání chemikálií k podobným účelům v rozporu s lidskými právy,“ rozčilují se představitelé společnosti.

Ani Němci popravu neoddálí

Zároveň se ohání tvrzením, že Nebraska získala produkt podvodem. Požadují, aby došlo k zastavení exekuce. Dokonce podají žalobu k americkým soudům. Ty ji ale smetou se stolu. Mezinárodní tahanice tak konec Careyho Moorea neoddálí.

Z první řady ho sleduje i dvojče David. „Nebude to vůbec jednoduché. On mě tam ale chce, takže nemám příliš na vybranou,“ povzdechne si nedlouho předtím, než udeří bratrova poslední hodinka.

Během samotné popravy je na 14 minut zatažena opona za sklem, která odděluje přihlížející. Objeví se informace, že použitý koktejl neměl předpokládaný efekt. Přes nastalé komplikace však Moorea usmrtit dokázal.