Historie této dobroty začíná ve starověké Asii. Chladivé osvěžení znají Peršané, Indové i Číňané a dále do Evropy se rozšíří především díky italským podnikavcům. Veřejně dostupné širokým masám ho udělá Švýcar.

A nebýt Thomase Jeffersona, v USA by nejspíš poznali vanilkovou zmrzlinu mnohem později!

V horkých letních dnech je zmrzlina spolehlivou vzpruhou. Je dostupná téměř kdekoliv, kde na ni dostaneme chuť. Ale i když to naši předkové měli těžší, o chutné ochlazení se také dokázali postarat.

Traduje se, že zmrzlinu do Itálie kdysi přiveze z Číny Marco Polo (1254–1324), Francii s ní seznámí královna Kateřina Medicejská (1519–1589) a v Americe ji jako první představí Thomas Jefferson (1743–1826). Ale jsou to mýty!

Panovníkovi ledaři

Ledové nápoje a dezerty existují už dlouhou dobu před naším letopočtem. Takzvané ledovny jsou známé již ve starověkých civilizacích, například v Mezopotámii.

Jde tehdy o hluboké jámy nebo podzemní místnosti, které jsou dobře izolované a chráněné před teplem. Led se přiváží z vyšších, chladnějších oblastí. Například římský císař Nero (37–67 n. l.) si prý rád vychutnával ledové občerstvení s medem.

Ale nejstarší důkaz o výrobě zmrzliny pochází z Číny z období dynastie Tchang (618–907). Buvolí, kravské a kozí mléko se zahřeje a nechá kvasit.

Tento „jogurt“ se poté smíchá s moukou na zahuštění a přidá se kafr, přírodní aromatická látka ze dřeva stromu kafrovníku.

Může to znít zvláštně, protože kafr si spojujeme spíše s mastmi pro úlevu při bolestech svalů a kloubů, ale tehdy má za úkol dodat směsi chuť. Ta se před podáváním vychladí a starověká zmrzlina je na světě.

Na panovnickém dvoře prý v dobách největší slávy dynastie Tchang pracuje skoro stovka mužů, kteří se starají o výrobu zmrzliny a zásoby ledu.

Jen pro vyvolené

Při raných metodách mražení a chlazení potravin se využívá procesu, který nastane smícháním soli s ledem. Díky tomu se sníží bod tuhnutí a tak není obtížné dosáhnout teplot pod bodem mrazu.

Kdo a kdy přesně tento proces objevil, není známo, ale předpokládá se, že to mohli být právě Číňané.

Existují záznamy o metodách chlazení ve starověké Indii ze 4. století a první technické popisy výroby ledu pochází od arabských vědců, jako byl Abú Bakr Mohammed ibn Zakaríja ar-Rází (865–925) nebo Ibn Síná, na západě zvaný Avicenna (980–1037).

Do Evropy se dostane počátkem 16. století, ale spíše jako zábavný trik chemiků. K uchování jídla se nepoužívá až do 60. let 17. století, kdy se v Neapoli, Florencii, Paříži a Španělsku objevují zmrzliny na bázi vody (sorbety).

Zmrzlina si zvolna začíná razit vítěznou cestu starým kontinentem.

Existují záznamy o tom, že se podává o svátku svatého Jiřího na hradě Windsor v roce 1671. Jde tehdy o tak vzácné a exotické jídlo, že pouze hosté u stolu krále Karla II. Stuarta (1630–1685) „měli jeden talíř jahod a jeden talíř ledové smetany“. Všichni ostatní hosté mohli jen přihlížet a žasnout.

Zmrzlinoví králové

V roce 1686 si sicilský průkopník Francesco Procopio dei Coltelli (1651–1727) otevře v Paříži kavárnu i s nabídkou zmrzliny a produkt se stane tak populární, že během následujících desetiletí se ve francouzské metropoli objeví mnoho podobných podniků.

Výroba zmrzliny z vaječných žloutků začíná ve Francii okolo poloviny 18. století. Jiný italský podnikatel jménem Domenico Negri zase založí podnik v Londýně na Berkeley Square, který se také velmi proslaví svými zmrzlinami.

V roce 1789 Frederick Nutt, který se vyučil v Negriho zařízení, vydává knihu obsahující 31 různých receptů na zmrzliny, některé s čerstvým ovocem, jiné s džemy a další s použitím ovocných sirupů.

Příchutě zahrnují zázvor, čokoládu a jedna má dokonce příchuť sýra parmezánu. A tak i zbytek Evropy začne postupně srovnávat krok se Středomořím, kde je zmrzlina dostupnou lahůdkou i pro obyčejné lidi už v polovině 18. století.

Pochoutka pro každého

V Anglii se podobně levnou záležitostí stane asi o 100 let později, když švýcarský emigrant Carlo Gatti (1817–1878) v roce 1851 postaví první stánek nedaleko londýnského nádraží Charing Cross.

Porci zmrzliny prodává za 1 penny a může si ji tak dovolit téměř každý. Dříve je totiž zmrzlina drahou pochoutkou jen pro majetnější vrstvy. Sám díky této obchodní strategii nesmírně zbohatne. Kdo udělá jako první podobný krok na druhé straně oceánu není známo.

V USA cukráři prodávají zmrzlinu ve svých obchodech v New Yorku a dalších městech už během koloniální éry.

Mezi její milovníky patří Benjamin Franklin (1706–1790), George Washington (1732–1799) i Thomas Jefferson, kteří ji nejenom s chutí konzumují, ale také podávají na banketech.

Záznamy vedené jistým obchodníkem z New Yorku ukazují, že George Washington utratil v létě roku 1790 přibližně 200 dolarů za zmrzlinu. Thomas Jefferson zase pomůže k popularitě vanilkové zmrzlině! Z Francie do USA přiveze recept na její výrobu.

Večeře na Den díkůvzdání

Už v 19. století se objeví malé ruční mrazáky na zmrzlinu v Evropě i v Americe. V Anglii u zrodu tohoto užitečného zařízení stojí Agnes Marshallová (1852–1905), která také vydá celou řadu knih o zmrzlině.

První zmínka o jedlých kornoutech je právě v jedné z nich. V receptu z roku 1888 se uvádí, že jsou vyrobeny z těsta s přídavkem mandlí. Když se zdokonalí metody chlazení, zmrzlina zažije obrovský celosvětový boom.

Už není zapotřebí velkého množství ledu a je možné zmrzlinové produkty také přepravovat a skladovat. A prodejci začnou soutěžit i v tom, kdo vymyslí nejoriginálnější příchuť.

První příčku žebříčku by dnes mohl obsadit například americký produkt s názvem Večeře na Den díkůvzdání, kdy je základem vanilková zmrzlina s přídavkem žloutků, zelených fazolek a brambor, přelitá cukrovou polevou s topingem z chilli omáčky.

Další zajímavostí je třeba skandinávská zmrzlina s příchutí jehličí z vánočního stromku, produkt s přídavkem syrových ovčích vnitřností v regionu Adana v Turecku anebo japonský výrobek s chutí hráškové kaše a ryby.

Víte, že…

… největší zmrzlina měří 3 metry na výšku a vyrobili ji v roce 2015 v Norsku? Kornout vážil cca 96 kg, čokoládová výstelka 60 kg, džem 40 kg a zmrzliny se do něj vešlo téměř 1100 litrů.

Zajímavosti o zmrzlině:

Průměrný počet líznutí nutných ke snědení kopečku zmrzliny je 50.

Celosvětově nejvíce zmrzliny se konzumuje během července.

Na světě se sní ročně v průměru 2,8 kg na člověka.

Nejvíce zmrzliny snědené za 30 sekund je 568 gramů. Tento rekord drží od 24. září 2023 Andre Ortolf z Německa.