Slaví se svátek bohyně Tefnuty. Kněz ve svatostánku si už notně přihnul vína. Dnes to ale nikomu nevadí. Naopak. Opít se na počest božstva je žádoucí. Proto kněze následují i ostatní účastníci náboženské slavnosti.

Víno se tu považuje za nápoj určený jenom hrstce vyvolených z vyšších vrstev. Stává se součástí náboženských rituálů včetně těch, které úzce souvisejí s kultem mrtvých.

Když se chystá obřad „otevírání úst“ mrtvého balzamovaného faraona, pohřbívající kněz zde nechá i řadu džbánků s vínem. Zemřelý musí mít zásoby, s nimiž se vydá na onen svět.

Legenda o opilé bohyni

Obyčejní Egypťané si mohou běžně dopřát pár džbánků piva. Je levné a spolu s chlebem tvoří základ staroegyptské stravy. Lidé ho dokonce považují za svoji spásu. Váže se k němu totiž legenda o bohyni Hathor.

Když se chystala na vojenskou výpravu, popila hodně piva a vražedné choutky ji rychle přešly.

Jak uchovat pivo čerstvé?

Proto od té doby Egypťané považují pivo za lidový a léčebný nápoj. Připravuje se z pšenice, případně ječmene nebo datlí. Hotový zkvašený nápoj se přes síto nalévá do džbánů.

Po druhém filtrování se potom uchovává v amforách, které se zavírají zátkami vyrobenými ze slámy a jílu, někdy se také používá talířek s trochou sádry. Cílem je co nejdéle uchovat nápoj čerstvý.

Pijanství se šíří

Kromě chmele však do něj přidávají i mandragoru. Díky kombinaci alkoholu s výtažkem z tohoto kořene opilci zažívají skutečné stavy extáze. V době panování královny Nefertiti (asi 1370– asi 1330 př. n. l.) se pijanství hodně rozšiřuje.