Americký sen o úspěchu a bohatství se pro Charlese Whitmana proměnil v noční můru. Jeho životní příběh je varováním před nebezpečími, které mohou vzniknout, když se člověk ocitne v bezvýchodné situaci.
Na akademické půdě mívá morbidní nápady
V rámci studijního programu se stipendiem se stěhuje na univerzitu v texaském Austinu. Po úspěšném absolvování ji má opustit jako strojní inženýr.
„Byl to vtipný kluk, jen z něj občas padaly trochu morbidní nápady,“ budou na něj vzpomínat ostatní studenti. Francis Schuck Jr. si například dobře pamatuje, jak jednou procházel s Whitmanem knihkupectvím v hlavní budově kampusu a Mariňák náhle utrousil: „Jediný člověk by z věže tohohle baráku dokázal čelit celé armádě.“
Vybrala sis dobře!
V srpnu 1962 se mladík po 5měsíční známosti ožení s Kathleen Frances Leissnerovou, svou první vážnou známostí. Poznají se v jedné z nabitých poslucháren. Snad aby se udobřil s otcem, zvolí si pro sňatek stejný den a měsíc jako kdysi jeho rodiče.
Svatební zvony se rozezní v Needville v Texasu, odkud dívka pochází. Její příbuzní si námořníka nemůžou vynachválit. „Vybrala sis dobře. Je to hezký a chytrý mladík,“ schvalují Kathleeninu volbu.
Svazek posvěcený zákonem i církví stvrdí svým podpisem také pastor Leduc coby oddávající.
Jelena stahuje ve sprše
Whitman už není tak cílevědomý jako dřív. Namísto studia ho zajímá spíš potápění nebo trénování bojových umění. Největší lákadlo pro něj ale stále představuje lov.
Dojde dokonce tak daleko, že spolu se dvěma kamarády zastřelí jelena, propašuje ho na kolej a začne ho stahovat ve sprše. Tahle krvavá epizoda na akademické půdě neprojde bez povšimnutí.
Náhodný svědek si pytláků všimne a poznávací značku auta, ve kterém zabité zvíře zmizí, nahlásí polici. Muži zákona si došlápnou na trio výtečníků právě ve chvíli, kdy zvíře v umývárně porcují.
Nevalný prospěch ho stojí stipendium
Whitman dostane pokutu 100 dolarů (dnes by to dělalo asi 18 000 korun). Jeho nevalný prospěch navíc přiměje představitele armády, aby ho povolali zpět do uniformy námořní pěchoty. V roce 1963 definitivně přijde o stipendium.
Nezbývá mu než zamávat kampusu na rozloučenou. Těžko říct, jestli v té chvíli kalkuluje s tím, že se sem ještě někdy vrátí.
Po nehodě zachrání kamaráda
Pro další službu vlasti zakotví ve výcvikovém středisku Marine Corps Base Camp Lejeune v Jacksonvillu v Severní Karolíně. Dočká se povýšení. Přesto mu leží v žaludku, že musel opustit přednáškové sály. Hluboko v srdci cítí křivdu.
O něco později se nachomýtne k vážné autonehodě. Po havárii džípu na pobřeží zachrání zraněného kamaráda. Když ho vyprostí zpod těžkého terénního vozu, sám stráví 4 dny pod dohledem lékařů.
Dostane tak šanci bilancovat nad svým dosavadním životem a posunout se správným směrem. Příliš jí nevyužije.
Lichvář míří před soud
„Dlužíš mi 30 dolarů. Koukej je co nejdřív vrátit. A nezapomeň přidat úrok,“ obuje se do námořníka, kterého předtím „založil“. Servítky si rozhodně nebere. Zmiňovaný úrok přitom tvoří 15 % původní půjčky. Kromě toho se věnuje své další vášni – hazardu.
Není proto divu, že v listopadu 1963 otestuje bytelnost lavice obžalovaných u vojenského soudu. Zpovídat se musí z gamblerství, držení vlastní zbraně, vyhrožování a lichvy.
Nakonec odchází se ctí?
Zatímco čeká na závěr procesu, pustí se do psaní deníku. Zachytí v něm svůj každodenní život v armádě, přičemž se nevyhýbá ani silné kritice. Americké námořnictvo je podle jeho názoru pouze neefektivní moloch.
Často myslí na svou ženu – možná i ve chvíli, kdy si musí vyslechnout verdikt za své prohřešky. Ve finále ho čeká 30 dní v base. Navíc je degradován na vojína. V prosinci 1964 armádu se ctí opustí.
