Svého otce Bohumil Hrabal nezná. Jeho otčím, sládek František Hrabal, za kterého se provdá jeho matka Marie, je pro něj ale velkou inspirací. Právě podle něj vzniká slavná postavička Francina z Postřižin.
Část dětství spisovatel Bohumil Hrabal (1914–1997) stráví v pivovaru, zamíří na gymnázium a poté na práva. Živí se jako pojišťovací agent, obchodní cestující.
Ovšem skutečnou školou života je pro něj práce v kladenských ocelárnách, kde také utrpí v roce 1956 vážný úraz a poté pracuje ve sběrných surovinách.
Jako červená nit se celým jeho životem vine chuť potkávat se s nejrůznějšími lidmi, svéráznými postavičkami, které pozoruje a naslouchá jim, kecá s nimi. Jejich příběhy pak naprosto originálním vypravěčským způsobem „hodí na papír“ s lehkostí sobě vlastní.
Ze začátku píše hlavně pro přátele, ale když strojopis dorazí k básníkovi Jiřímu Kolářovi (1914‒2002), ten ho zařadí do almanachu Život je všude. Pak už se s jeho tvorbou roztrhne pytel.
Normalizátorům není po chuti
Inspiraci nasává v hospodách, v Praze je jeho kmenovou štací hostinec U Zlatého tygra, kde se stává štamgastem, Jeho židle zůstává prázdná většinou jenom tehdy, když se přesune do Kerska.
První knížka Perlička na dně zavoní tiskařskou černí v roce 1963 a pak už následují další jako Ostře sledované vlaky.
Pábitelsky neuchopitelný Hrabal ale není socialistickým normalizátorům po chuti, a tak ho postihne vyhazov ze Svazu spisovatelů a zákaz publikování, který trvá do roku 1975. Kdo by si v té době chtěl od Hrabala něco přečíst, má smůlu.
Vypadne z okna
Jeho knížky zmizely z pultů knihkupectví i regálů knihoven. V té době zároveň píše novelu Obsluhoval jsem anglického krále. Satisfakci zažívá po roce 1989, kdy jeho díla chrlí tiskové rotačky ve velkých nákladech. Jeho knížky vycházejí ve více než 30 jazycích.
Hrabalova smrt je stejně originální jako život a tvorba. Vypadne z 5. patra ortopedické kliniky nemocnice Na Bulovce, údajně ve chvíli, kdy krmí holuby.
