Filozof a matematik Pythagoras (asi 570–495 př. n. l.) se mezi lety 540–530 př. n. l. usazuje v Krotonu v jihoitalské Kalábrii a shromažďuje tu okruh svých žáků. Patří mezi ně i atlet Milon z Krotonu.
„Čerpal od Pythagora nejenom filozofická poučení, ale i vědecká zdůvodnění tréninkových zásad a zápasnických chvatů,“ uvádí sportovní novinář Václav Sábl (1906–1983). „Nebojte se těch činek,“ pobídne Pythagoras své žáky.
Prohání je v běhu, zápase i posilování. Vytvoří dokonce i pravidla správné životosprávy. Tělesnou přípravu považuje za stejně důležitou jako matematiku. Roku 540 př. n. l. se Milon na olympiádě pustí do zápasu se soupeřem.
Uplatňuje chvaty, které pečlivě trénoval pod vedením svého učitele. Za chvíli jeho sok zůstane ležet v písku. Vítězství v zápase si na své konto připočítá ještě v šesti následujících olympijských hrách. Na mnohé ho doprovází právě Pythagoras coby trenér.
Oběť pomluv
Jaký je Milon mimo sportoviště? Je autorem spisu o fyzice „Pěly se na něho chvály, neboť jinak v životě prý byl něžný jako čerstvá květinka,“ líčí Milonovu dobromyslnou povahu současný český historik Jiří Sommer.
Závist ale kvete už ve starověku. „Je to opilec,“ dívají se na zápasníka úkosem někteří lidé.
„Ti, jimž byly jeho sportovní úspěchy trnem v oku, o něm říkali, že byl chvastoun, bezbřehý jedlík a pijan, že se rád chvástal a v hlavě neměl příliš mnoho místa pro mozek,“ dodává Sommer. Jde ovšem o pomluvy…
V zajetí pařezu
Poté co skončí sportovní kariéru (kromě olympiád triumfuje i v několika pýthických hrách), usazuje se v rodném Krotonu a stává se zřejmě jedním z kněží Héřina chrámu. O jeho slávě se prý dozví i perský král.
Navzdory úctě, kterou požívá, se ale zápasník dočká hořkého konce. Vypraví se do lesa, kde uvidí naštípnutý pařez s vraženým klínem. I teď, na stará kolena, si chce ještě ověřit svoji sílu. Proto zkusí pařez roztrhnout holýma rukama.
Jenže klíny vypadnou ven a pařez mu pevně sevře obě ruce. Kroton zůstane sám, bez pomoci, nemůže se vyprostit, a nakonec ho roztrhají hladoví vlci.
