Vědecké pokroky máme nejčastěji spojené se zvučnými mužskými jmény. Přesto se během historie objevilo nespočet žen, které pomáhaly budovat moderní svět, jak ho dnes známe. Některým se dostalo ocenění už za jejich života a jiné zůstaly zapomenuty v minulosti.
Na které ženy historie pamatuje, a které si zaslouží, abychom si je připomněli?
Asistentka, která zjistila, z čeho se skládají hvězdy
Kdo: Cecilia Payne-Gaposchkinová
Životní data: 1900, Wendover, Velká Británie – 1979, Cambridge, USA
Cecilii byly pouhé čtyři roky, když její otec zemřel a o dvě malé děti se nadále starala jen matka. Přesto se je snažila maximálně podporovat a Cecilia díky tomu mohla chodit na soukromou školu.
Když jí bylo dvanáct let, rodina se přestěhovala do Londýna. Cecilia nejprve navštěvovala St Mary´s College v Paddingtonu, kde ale nemohla studovat matematiku ani přírodní vědy, ke kterým od dětství tíhla, pak v roce 1918 přestoupila na St Paul´s Girls´ School.
Zdejší profesor hudby na ni naléhal, aby se dala na hudební dráhu po vzoru svého otce, avšak ona odmítla a zaměřila se raději na vědu.
Pouhý rok poté získala stipendium na univerzitě v Cambridgi, což rodině finančně pomohlo, ale hlavně umožnilo mladé nadšenkyni pro vědu věnovat se botanice, fyzice a chemii.
Americký sen
Zájem o astronomii v ní probudila v roce 1919 přednáška Arthura Eddingtona (1882–1944), na jejímž základě změnila studijní obor a úspěšně absolvovala, bohužel bez titulu.
Když si uvědomila, že v Británii nikdy nebude víc než učitelkou, rozhodla se zkusit štěstí v Americe. Zapsala se na astronomický postgraduální program při Harvardově univerzitě a jako první studující zde získala doktorát z astronomie.
Právě zde roku 1925 sepsala doktorskou disertační práci, kterou vědecká obec zprvu odmítala. Později však byla označena za nejdůležitější disertaci v dějinách astronomie.
Do té doby se vědci domnívali, že chemické složení Země a Slunce je prakticky totožné, kdežto Cecilia dokázala, že hvězdy jsou tvořeny z 98 % vodíkem a heliem. Prakticky tak objevila, že hlavním stavebním prvkem ve vesmíru je právě vodík.
V roce 1929 byly její objevy potvrzeny a z Cecilie se stala hvězda.
Přesto ještě dlouhá léta pracovala jako asistentka a až v roce 1956 se stala první ženou, která byla uvedena do pozice řádného profesora fakulty umění a věd na Harvardu a později se stala také první ženou, která zde vedla fakultu astronomie.
Nejznámější vědkyně, která předčila i muže
Kdo: Marie Curie-Skłodowska
Životní data: 1867, Varšava, Polsko –1934, Passy, Francie
Její jméno zná každý i po skoro 90 letech od její smrti. Byla nejmladší z pěti dětí a oba rodiče pocházeli z nižší polské šlechty. Marie jako první žena složila přijímací zkoušky na fakultu fyziky a chemie pařížské Sorbonny.
Zde také roku 1983 získala jako první žena licenciát a jen o rok později obdržela druhý z matematiky.
V tu dobu poznala také svého budoucího manžela Pierra Curie (1859–1906), který od začátku svou drahou ve vědě podporoval a byl to také on, kdo Marii doporučil do laboratoře slavného francouzského fyzika Henriho Bacquerela (1852–1908).
Těžké a nudné
Právě Bacquerel nabídl Marii doktorské studium pod svým vedením na neatraktivní a pracné téma – proč je radioaktivita některých druhů uranové rudy vyšší, než by plynulo z podílu čistého uranu v rudě. Postupně se k jejímu bádání připojil také Pierre.
Po čtyřech letech vedlo její bádání k objevu polonia a později také mnohem radioaktivnějšího radia.
Vyjasněnila tak příčinu radioaktivity, za což získala roku 1903 jako první žena v historii Nobelovu cenu za fyziku a současně se stala prvním ženou s titulem doktorky fyziky. Nedlouho poté porodila druhou dceru a tragicky přišla o manžela.
Přesto založila vlastní laboratoř a v roce 1911 získala druhou Nobelovu cenu, tentokrát za chemii. Zemřela na leukémii, kterou patrně vyvolalo ozáření, když většinu svého výzkumu prováděla bez náležitých ochranných prostředků.
Matka Hubbleova teleskopu
Kdo: Nancy Romanová
Životní data: 1925, Nashville, USA –2018, Germantown, USA
Zájem o astronomii projevila už v 11 letech, když ve škole založila astronomický klub. Střední školu vystudovala ve zrychleném programu za tři roky a už tehdy věděla, že svůj život zasvětí právě astronomii.
Nancy Romanová nejprve studovala na Swarthmore College a později pokračovala s postgraduálním studiem na Chicagské univerzitě, kde v roce 1949 získala titul Ph.D.v oboru astronomie.
V počátcích své výzkumné kariéry zjistila, že ne všechny hvězdy se pohybují stejně rychle a že hvězdy, které si jsou vizuálně podobné nemusejí být také stejně staré. Poskytla tak první vodítko k poznávání vzniku galaxie.
Nabídka, která se neodmítá
V roce 1954 přijala místo v Národní výzkumné laboratoři, kde se stala vedoucí sekce mikrovlnné spektroskopie. O dva roky později dostala pozvání do Sovětského svazu, kam se dostala jako první civilista od počátku studené války.
Posílilo to její vědecké renomé a usnadnilo vstup do NASA. Nová pozice sice znamenala, že bude muset skoro úplně utlumit svůj dosavadní výzkum, ale nedokázala odolat nabídce vybudovat od základů program, který ovlivní astronomii na 50 let dopředu.
Stala se první ředitelkou sekce pro astronomii a první ženou, která zastávala výkonnou funkci v NASA. Posledním a největším projektem, na kterém se během svého působení zde podílela, byl Hubbleův vesmírný dalekohled.
Právě ona z velké části dopomohla, aby kongres projekt zafinancoval. Pro své obrovské nasazení a významnou roli, kterou v programu měla, je nazývána „matkou Hubbleova teleskopu“.