V románech a filmech se často objevuje právo první noci. Opravdu existovalo? Často šlo o předmět vtipů nebo diskusí. Jaká je ale realita?
V literatuře i filmech se někdy vyskytuje obyčej, podle kterého měl středověký feudál právo strávit první noc po svatbě s novomanželkou kteréhokoli ze svých poddaných.
Většinou jde ale jenom o nadsazené lidové příběhy, které patří k vděčným a pikantním tématům drbů. Skutečnost je ale zřejmě odlišná.
Podrobné zkoumání dostupných záznamů renomovanými historiky neobjevilo žádné důkazy o jeho existenci v právních knihách, listinách, dekretálech, procesech nebo glosářích.
Zkrátka nevyskytují se žádná přímá svědectví, že by k tomu v Evropě opravdu masově docházelo.
Symbolická podoba zvyky
Řecký historik Herodotos (asi 484–430/420 př. n. l.) ale podobné chování přisuzuje starověkým obyvatelům dnešní Libye.
Další zmínku o takových praktikách najdeme ve spise francouzského právníka Jeana Papona (1505/1507–1590) z roku 1556. Ve Francii se pak vyskytoval zvyk, že nevěsta předala díl ze svého věna feudálovi, který vládl na jejím domovském panství.
Údajně se tak vykupovala z práva první noci. Není vyloučeno, že odsud pochází tradice „výkupného za nevěstu“, známá i u nás. V Katalánsku měl v 15. století podobný zvyk jenom symbolickou podobu, když si oblečený pán lehl na novomanželku. Přesto se tyto praktiky tehdy staly jedním z impulzů rolnického povstání…
Povolení k sňatku
Z čeho vlastně mohly podobné legendy vzniknout? iJe pravda, že v některých feudálních jurisdikcích existovalo něco, čemu se říkalo culagium, požadavek, aby rolník dostal od svého pána povolení k sňatku. Často to vyžadovalo zaplacení poplatku.
Někteří říkají, že poplatek byl pozůstatkem dřívějšího zvyku vykoupit pána, aby se nedostal do fyzického kontaktu s nevěstou.
