Jak vám chutnal dort, který jste měli k prvním narozeninám? Měli jste radost, když jste se naučili chodit? A bolelo to hodně, když vás ve dvou letech pokousal sousedův pes? Samozřejmě si nic z toho nepamatujete! Ale proč vlastně?
Na pocit, že počátek vašeho života tvoří jen mlha, nejste sami. Paměť je zhruba do tří let důsledně vymazána všem!
Zatímco tříleté děti vám ještě budou do detailů líčit rok staré zážitky, sedmileté už si z raného dětští pamatují jen zhruba polovinu a devítileté ještě méně. A když jsme dospělí, naše vzpomínky začínají většinou kdesi ve školce.
Záhadnému jevu se říká dětská amnézie a jako první ho vědecky popisuje slavný psychiatr Sigmund Freud (1856-1939). Podle něj jde o jakousi obranu ega, děti takto potlačí traumatické zážitky spojené s poznáváním vlastním sexuality. Dnešní vědci už to však samozřejmě vidí jinak.
Nejsou správně „uklizené“
U miminek a malých dětí hrají při ukládání vzpomínek roli dva druhy paměti – sémantická a epizodická. První z nich je zaměřena na uchovávání různých pojmů a dat, například jak se jmenují barvy nebo dny v týdnu.
Druhá oproti tomu zachycuje prožité události, třeba jaký byl náš první den ve škole.
Oba druhy vzpomínek jsou nejprve ukládány jen tak bez ladu a skladu, v různých částech mozkové kůry.
Pro svou momentální potřebu s nimi dítě nakládat dovede, ovšem aby si je dokázalo uchovat natrvalo, musí se všechny navzájem propojit a uspořádat v jednom centru – v části mozku zvané hipokampus!
Ten se však u dětí plně vyvine až mezi 2. a 4. rokem života. A právě tím se často vysvětluje skutečnost, že vzpomínky z doby dřívější se rozplynou…
Přepíšeme je novými
Navzdory různým mýtům se náš mozek vyvíjí po celý život a neustále se v něm tvoří nová nervová spojení. U malých dětí je ale tento proces mnohem rychlejší než u dospělých a mozek už je jednoduše nemá kam dávat. Proto musí zlikvidovat některé z těch starých!
Právě v tom spočívá další pohled na ztrátu dětských vzpomínek, se kterým přicházejí v roce 2014 kanadští neurovědci Paul W. Frankland a Sheena A. Josselyn. V laboratoři to vyzkoušejí na mladých krysách a pomocí léků jim zpomalí tvorbu nových neuronů v mozku.
Úkoly zaměřené na paměť zvládají hlodavci najednou mnohem lépe! Když jim počet neuronů zvýší, má to zas opačný efekt a krysy všechno hned zapomenou.
Neumíme je pojmenovat
Jiné teorie viní ze ztráty prvních vzpomínek řečové schopnosti. Dokud děti ještě moc nemluví a neumí prožité příběhy odvyprávět a popsat je slovy, nemohou si je ani správně zapamatovat.
Vadit může i skutečnost, že v nejranějším věku plně nechápeme pojem času. Vzpomínky si pak nedokážeme chronologicky seřadit, nevíme, ve který den, měsíc či roční období se události odehrály, sesypou se nám všechny na jednu hromadu a postupně rozkutálí pryč!
Více věcí z prvních let života si prý pamatují ti, se kterými si rodiče o zážitcích více vyprávěli. A dramatické či negativní zážitky nám také často utkví v paměti snáze než ty příjemné.
Souhra hemisfér
Od jakého okamžiku se naše vzpomínky smažou, závisí na spoustě jiných věcí. Překvapivě třeba i na tom, jestli jsme praváci, nebo leváci!
Při jednom experimentu amerických vědců je stovka lidí vybídnuta k převyprávění svých nejčasnějších vzpomínek. A při vyhodnocování se mimo jiné bere v úvahu jejich dominantní ruka.
Jak to dopadne? Nevyhrají ani praváci, ani leváci, nejvíce vzpomínek ze svého dětství mají ti nevyhranění, kteří používají obě ruce stejně! Nejspíš je to tím, že u nevyhraněných probíhá nejčilejší komunikace mezi pravou a levou mozkovou hemisférou.
Obě hemisféry spojuje kalózní těleso, které naplno funguje od 4. až 5. roku života. Kdy už dětská amnézie končí!
Lidé s nevyhraněnou lateralitou možná mají tuto část mozku výraznější, a proto dokážou probudit paměť i v takových zákoutích, ze kterých už praváci nebo leváci už nic nevyčtou…
