Marie Terezie byla vládkyní, jež po sobě zanechala odkaz, který výrazně ovlivnil budoucnost nejen naší země. To, že zavedla například povinnou školní docházku, je všeobecně známo. Jaký byl ale osobní život této slavné panovnice?
V éře, kdy svět ovládali muži, byly ženy často odsouvány na okraj dějin. Ale jedna žena se odmítla podvolit osudu, odhodlaná změnit pravidla hry. Její jméno bylo Marie Terezie (1717–1780) a příběh, který za sebou zanechala, je výjimečný.
Vstoupila na scénu v období politického chaosu a nepochopení, kdy se zdálo, že osud habsburské monarchie visí na vlásku. Ale Marie Terezie odmítla být jen symbolickou figurou na trůnu. S odhodláním, sílou a vizí představila světu svůj vlastní příběh.
Je to příběh panovnice, která dokázala transformovat říši, přinést modernizaci a přetvořit společnost.
Marii Terezii vychovali jezuité
Marie Terezie, arcivévodkyně rakouská a královna uherská a česká, se narodila 13. května 1717 ve Vídni. Hned první den svého života byla pokřtěná jako Marie Terezie Valpurga Amálie Kristýna. Jejím otcem byl císař Svaté říše římské Karel VI.
(1685–1740). Měla staršího bratra Leopolda, který zemřel ve věku sedmi měsíců ještě před jejím narozením, a mladší sestry Marii Annu (1718–1744) a Marii Amálii (1724–1730).
Od dětství ji vychovávali jezuité, kteří ji učili především náboženství, ale také historii, jazykům, kreslení, hudbě a tanci.
Velmi přilnula ke své vychovatelce, kterou se v roce 1728 stala říšská hraběnka Karolina von Fuchs-Mollard (1675–1754), které se přezdívalo „liška“. Marie Terezie jí dokonce říkala „mami“.
Zůstala s ní až do její smrti v roce 1754 a dala ji pohřbít v rodinné Císařské hrobce, kde jinak leží jen členové habsburského rodu.
Veřejná vystoupení Marie Terezie
Už jako dívka byla Marie Terezie všestranně talentovaná. V sedmi letech společně se svou mladší sestrou Marií Annou tančila v opeře Euristeo. Ve třinácti letech veřejně zpívala v divadelní hře, a o dva roky později hrála v komedii Il cicisbeo consolato.
V roce 1733 spolu se svou sestrou zpívala při příležitosti otcových narozenin v opeře Il natale d’Augusto.
Svého manžela poznala už jako malá
Svého manžela, Františka Štěpána Lotrinského (1708–1765), poznala už ve věku šesti let, kdy přicestoval do Vídně z Nancy.
Byl jí sympatický od první chvíle, ale problém představoval jejich věkový rozdíl, protože František Štěpán byl o devět let starší, a tím pádem ho nebavilo si s malou Marií Terezií hrát.
Její otec, Karel VI., si ho ale hned oblíbil – nejspíš proto že v něm viděl syna, kterého sám neměl. Marie Terezie se do Františka Štěpána Lotrinského zamilovala a on ji 31. ledna 1736 požádal o ruku.
Jak vyžadovala tehdejší etiketa, v ten samý den od sebe byli odloučeni. Zatímco Marie Terezie zůstala ve Vídni, František Štěpán odjel do Prešpurku. Svatba se konala 12. února 1736 v Augustiniánském kostele ve Vídni. Své „ano“ si novomanželé řekli v latině.
Následující oslavy trvaly až do konce masopustu 14. února 1736. Měli spolu 16 dětí, ze kterých se deset dožilo dospělého věku.
Začátek vlády Marie Terezie byl bouřlivý
Protože Karel VI. neměl mužské potomky, byla Marie Terezie ztv. pragmatickou sankcí z roku 1713 ustanovena předpokládanou dědičkou habsburských zemí.
Po jeho smrti 20. října 1740 se Marie Terezie, tou dobou v pátém měsíci těhotenství, stala vládkyní habsburských zemí, rakouskou arcivévodkyní, vévodkyni lotrinskou a velkovévodkyni toskánskou.
Na začátku své vlády ale měla problémy jak s okolními zeměmi, tak s odporem uvnitř Rakouska, kde mnozí nepovažovali za vhodné, aby jim vládla žena. Vnitrostátní situace se ale během krátké doby uklidnila.
Války o rakouské dědictví
O to více problémů ale vyvolávali sousedé Rakouska. Jen po pouhých několika týdnech její vlády si Fridrich II.
(1712–1786), vládce Pruska, od Rakouska vyžádal celé Slezsko výměnou za dva miliony zlatých a příslib, že manžel Marie Terezie bude zvolen císařem. Fridrich II. čekal na reakci Marie Terezie měsíc a den, ale panovnice se ani neobtěžovala odpovědět.
Po této době pruská vojska postupně začala obsazovat celé Slezsko a začaly tzv. války o rakouské dědictví.
Dojemným projevem získala Uhry
První bitvu u Mollwitz Marie Terezie prohrála, což dodalo odvahu ostatním nepřátelským státům – Španělsku, Francii, Bavorsku a Sasku –, aby se s Pruskem proti ní spojily. Marie Terezie na to reagovala tím, že si zajistila podporu Uher.
Předstoupila před říšský sněm v černých šatech a půl ročním synkem v náručí a se slzami v očích Uhrům vysvětlovala, že je všemi opuštěná a zbývá jí pouze jejich podpora. Uherské šlechtice to dojalo a poslali jí peníze i vojáky.
Uhry také výměnou za větší samostatnost potvrdily pragmatickou sankci a postavily se na stranu Marie Terezie. Ta se poté stala královnou uherskou. Byla korunována 25. června roku 1741.
Korunovace českou královnou
V následujících válkách ztratila Marie Terezie země Koruny české, které pro sebe uchvátil Karel Albrecht (1697–1745), kurfiřt bavorský. Marie Terezie neochotně uzavřela s Pruskem mírovou dohodu a výměnou se vzdala Slezska.
Díky tomu se mohla soustředit na dobytí Čech, které bylo završeno 26. prosince 1742. Dne 12. května 1743 byla Marie Terezie korunována českou královnou.
Tereziánské reformy změnily budoucnost říše
Ve válkách o rakouské dědictví Marie Terezie ztratila Slezsko, což byla rána, se kterou se nehodlala smířit. Aby se ho mohla pokusit získat zpátky, potřebovala zmodernizovat armádu a získat peníze. Za tímto účelem zavedla reformy, později zvané tereziánské.
Změnila administrativní systém své říše s cílem zlepšit efektivitu státní správy. Rozdělila celé území na kraje, které byly spravovány zemskými hejtmany.
Tato decentralizace státní správy měla za cíl snížit byrokracii a umožnit rychlejší rozhodování na místní úrovni. Zavedla také nové daně a reformovala státní finance.
Jednou z klíčových reforem byl zemědělský patent, který byl povinný pro všechny zemědělce a zaručoval pravidelné příjmy pro státní pokladnu.
Spravedlnost a humanita
Vládkyně také zavedla jednotný trestní zákoník, který nahradil různorodé zákony v jednotlivých zemích monarchie. Tím se snažila zajistit rovnost před zákonem a odstranit korupci a zneužívání právního systému.
Vylepšila podmínky ve věznicích a odstranila některé kruté tresty, mj. pronásledování a mučení údajných čarodějnic, což přispělo k humanizaci trestního práva.
Zavedla regulaci pracovních podmínek a omezení nevolnictví, aby chránila práva a zlepšila situaci dělníků a chudých vrstev společnosti.
Dále podporovala zavádění moderních zemědělských technik a metod, aby zvýšila produktivitu zemědělství a pomohla rozvoji venkovského hospodářství. V modernizovaném zemědělství se jako nová plodina prosadily brambory.
První papírové bankovky
Marie Terezie zavedla i jednotnou měnu a první papírové bankovky – bankocetle. Byly sjednoceny i míry a váhy.
Nově vzniklo také číslování domů ve městech a vesnicích a zásady požární ochrany, jako stavba domu z nehořlavých materiálů nebo zvonička s nepřetržitou službou v každé vesnici. V roce 1773 se Marie Terezie rozhodla k velkému kroku a zrušila jezuitský řád.
To mělo omezit vliv katolické církve na politické a sociální záležitosti, a především na školství.
Všechny děti do školních lavic!
Nejznámější z tereziánskách reforem je zavedení vzdělávací povinnosti pro děti ve věku 6–12 let, což byl průlomový krok směrem k univerzálnímu vzdělání. Marie Terezie mu přikládala velký význam a rozhodla se investovat do rozvoje vzdělávacího systému.
Založila řadu škol a institucí a podporovala vzdělání ve své říši. Také podporovala vzdělání dívek, což bylo v té době neobvyklé. Tereziánské reformy, které byly ve své době velmi pokrokové a moderní, výrazně ovlivnily budoucnost habsburské monarchie.
Nešťastný konec života
I přes úspěšnou transformaci státu konec svého života Marie Terezie nedožila šťastně. Velice se trápila smrtí svého manžela a také stálými spory se synem Josefem II.
(1741–1790), který si místo hledání nevěsty užíval nevázaného života a lehkých žen. 8. listopadu 1780 se Marie Terezie nachladila na lovu bažantů a posléze 29. listopadu zemřela. Byla pohřbena v rodinné kryptě.
Po celém tehdejším Rakousku se konaly bohoslužby, a dokonce i její celoživotní nepřítel Fridrich II. jí vzdal čest. Jejím dědictvím bylo až na ztracené Slezsko jinak neporušené Rakousko a sedm potomků na sedmi evropských trůnech.