Vzduch je těžký a nasáklý kouřem z fajfek. Do kavárny vchází obrýlený fousáč, v němž všichni poznají Aloise Jiráska. Stůl u okna dnes pro změnu patří architektu Josefu Gočárovi.

Zdánlivý klid naruší hluk ze zadní místnosti – nejde o nic vážného, to jen Jaroslav Hašek tropí vylomeniny. Vítejte v Unionce!

Svatyně intelektuálů

Co: Kavárna Union

Zajímavost: Hašek zůstane dlužen dvě lahve vína

Dnes už bychom Kavárnu Union, které nikdo neřekl jinak než Unionka, hledali na Národní třídě marně – musela totiž ustoupit modernější zástavbě!

Kavárna? Národní památka!

Její kořeny sahají až do roku 1820, kdy je založena Vídeňská kavárna. Dům záhy kupuje český politik František August Brauner (1810-1880) a právě do této doby datujeme začátek Unionky.

Podnik připomíná bludiště, protože se skládá z několika propojených pokojů. Kdo chtěl na toaletu, musel si vyzvednout klíč v kuchyni. A vždy kolem osmé večer si vlastník podniku pustil na plné pecky svůj gramofon.

Umělcům však takové věci nevadily, jednou dokonce gramofon ucpali čokoládovým indiánkem. „Kávu jsme dělali mizernou, ale o konzumaci to nebylo,“ vzpomíná vrchní František Patera. Jen pro představu – za kávu a dva rohlíky účtují jen 24 haléřů!

Číšníci tak slýchají objednávky z úst Aloise Jiráska (1851-1930), Mikoláše Alše (1852-1913), Josefa Václava Myslbeka (1848-1922) či Jaroslava Haška (1883-1923). Autor Švejka dokonce zůstává dlužen za dvě lahve červeného vína!

Po první světové válce kavárna svůj punc neztratí, sílí však hlasy za její zrušení. „Jde o kulturní památku,“ postaví se na obranu Karel Čapek (1890-1938), mimo jiné častý návštěvník.

Zařízení vydrží až do 40. let 20. století, tehdy za ní oroduje Eduard Bass (1888-1946). Jeho hlas není vyslyšen a Unionka v roce 1941 končí, o devět let později jde k zemi celá budova.

Vítejte, pane Einsteine

Co: Café Louvre

Zajímavost: Kavárnu navštěvuje Franz Kafka

Stačí přejít ulici a zaprášenou Unionku střídá honosnější podnik. Ostatně k luxusu odkazuje i francouzský název a dostaveníčko si v Café Louvre dávají především němečtí intelektuálové.

Trnem v komunistickém oku

Píše se rok 1902 a na tehdejší Ferdinandově třídě se koná velká sláva. Své brány otevírá nová kavárna, v níž se okamžitě usídlí německý filozofický kroužek. Mezi jeho členy bychom našli studenty Franze Kafku (1883-1924) a Maxe Broda (1884-1968).

Druhý jmenovaný se ale musí v roce 1905 poroučet a Kafka svého souputníka nenechá ve štychu. Prostorné zařízení, které pojme až 150 hostů, objevují i Češi v čele s malířem Josefem Váchalem (1884-1969).

Váženého štamgasta přivítá Café Louvre v roce 1912, kdy každé úterý překračuje práh vědec Albert Einstein (1879-1955), jež působí na pražské univerzitě.

Po vzniku Československa přijede do kavárny také Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937), jehož oficiálně pozve Karel Čapek, který mezi tamními zdmi zakládá PEN klub. Další osudy příliš veselé nejsou, protože podnik s noblesním jménem komunisté zavřou.

Lidé ho vezmou útokem a vyhází část nábytku na ulici. Obnovy se kavárna dočká až po roce 1992.

Důležitý podnik českých dějin

Co: Kavárna Slavia

Zajímavost: U stolečků disidenti podepisují Chartu 77

Palác Lažanských se tyčí na břehu Vltavy a dělá výtečnou společnost naproti stojícímu Národnímu divadlu. Díky tomu se Kavárna Slavia stává oblíbeným podnikem herců.

V+W na kávě

Stavba vyroste koncem roku 1863, o dvacet let později získává živnostník Václav Zoufalý koncesi k provozování kavárny. Obdrží ji dva měsíce po otevření Národního divadla. Jméno Slavia jasně vystihuje národního ducha, odkazuje totiž na slovanskou bohyni.

Luxusní podnik těží z výtečného místa, protože si na kávu odskočí herci rovnou ze šaten. Podnik se dočká ambiciózní přestavby ve stylu art-deco.

Svou tradici startují také ikonické stolky, u nichž vysedává například Jiří Voskovec (1905-1981) s Janem Werichem (1905-1980). Prvorepubliková mizí končí za zvuků výstřelů druhé světové války.

Komunisté restaurační zařízení sice znárodní, ale provoz zachovají, a tak se Slavia nadechne k další slavné kapitole. Klábosí v ní třeba Karel Höger (1909-1977), Dana Medřická (1920-1983) a Rudolf Hrušínský (1920-1994).

Svůj stůl má i Bohumil Hrabal (1914-1997) a Jaroslav Seifert (1901-1986) kavárně dokonce věnuje báseň. Podnik neopomenou ani zahraniční návštěvy, a tak tamní kávu okusí chilský literát Pablo Neruda (1904-1973).

Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy se kousek od Národního divadla podepisuje Charta 77, ostatně Václav Havel (1936-2011) je stálým hostem!