Ovlivňuje jazyk, kterým mluvíme, naše myšlení? Vědci se už odedávna přou, jestli naše řeč utváří naši realitu, nebo je naše vnímání reality na řeči nezávislé. 

Na světě existuje zhruba 7000 jazyků s rozdílnou strukturou, slovní zásobou a nejrůznější fonetikou (zvukovou stránkou). Vztah mezi jazykem a způsobem přemýšlení o světě zkoumá věda, která se nazývá psycholingvistika.

A právě vědci z tohoto oboru dospěli k závěru, že jazyk naše vnímání světa ovlivňuje, protože jej chápeme právě přes jeho filtr.

Jazyk založený na světových směrech

Australští domorodci z kmene Kuuk Thaayorre nepoužívají pojmy jako „vlevo“ nebo „vpravo“. Místo toho, aby určovali směr ve vztahu ke své osobě, udávají ho podle světových stran. Aboriginec z tohoto kmene by například řekl:

„Po jihozápadní noze ti leze mravenec.“ Dokonce i pozdrav v jejich jazyce zní „Kterým směrem kráčíš?“ a odpověď udává světovou stranu, například:

„Daleko na sever.“ Jestliže se i při pouhém pozdravu musíte orientovat ve světových stranách, dokáže váš mozek to, co vědci u lidí považovali za nemožné. Dříve se soudilo, že lidé takového rozlišování světových stran schopni nejsou.

Když ale vyrostete v kultuře, která takovýmto způsobem přemýšlí, naučíte se orientovat velice dobře. To dokládá fakt, že jazyk ovlivňuje kognitivní schopnosti.

Přesné určení směru, jakého je v této aboriginské komunitě schopno i malé dítě, nezvládne Evropan s vysokoškolským vzděláním.

Někde nerozlišují čísla ani barvy

Jazyk ovlivňuje i schopnost mozku rozlišovat čísla nebo barvy. Některé jazyky mají více slov pro barvy než jiné. Čím více barev jazyk rozlišuje, tím více barev dokáže mluvčí jazyka rozeznat. Existují jazyky, které rozlišují barvy jen dvě – světlou a tmavou.

Oproti tomu například ruština má dvě slova pro modrou barvu: „goluboj“ pro světle modrou a „sinij“ pro tmavě modrou.

Když budete ruskému mluvčímu ukazovat odstíny modré, lze při pozorování jejich mozku jednoznačně stanovit chvíli, kdy mezi těmito dvěma barvami nastal předěl. U anglického nebo českého mluvčího přitom tento náhlý skok na skenu mozku neuvidíte.

Podobné je to i u čísel. Na světě najdete jazyky, které například nemají slova pro vyšší číslovky jako „sedm“ nebo „osm“. Mluvčí těchto jazyků proto nedokážou určit přesný počet předmětů, pokud jejich jazyk neobsahuje číslovku, která ho vyjadřuje.

Ovlivňuje, co si pamatujeme

To, jak jazyk ovlivňuje naše vnímání okolního světa, je krásně vidět na následujícím příkladu: Mluvčím různých jazyků pustíte videoklip, ve kterém dvě ženy kráčejí po cestě a v pozadí stojí budova, ale video skončí ještě předtím, než by k ní ženy mohly dojít.

Pak sledující požádáte, aby obsah videoklipu popsali, načež nastanou dvě rozdílné situace. Čeští nebo němečtí rodilí mluvčí nejčastěji řeknou: „Dvě ženy jdou směrem k domu.“ Zato Angličan prohlásí: „Dvě ženy jdou po cestě.“ Jak je to možné?

Angličtina používá průběhovou formu sloves, která vyjadřuje děj, který zrovna probíhá, zatímco v němčině a češtině tato forma neexistuje, takže je do popisu události potřeba zahrnout koncový bod.

Anglicky mluvící osoba se tak zaměří více na to, co se ve videoklipu zrovna děje, zatímco Čech nebo Němec se soustředí na cíl cesty. Tomu odpovídají i pohyby očí sledujících.

Když je budete pozorovat, uvidíte, že Angličané se více zaměřují na obě ženy, zatímco Češi a Němci se více dívají na oblast kolem domu. Podle toho, jakým jazykem mluvíte, bude zaměřena i vaše pozornost.

Tyto věci si při pozdějším vybavování budete také lépe pamatovat. To může ovlivnit například výpovědi svědků násilného činu.

Kterým směrem se ubírá čas?

Zajímavé je také to, jak lidé uvažují o čase. Pokud řeknete Čechovi, aby seřadil fotky podle času, poskládá je zleva doprava – ty nejstarší vlevo, nejnovější vpravo. Pokud ale ten samý úkol zadáte Arabovi, poskládá je přesně naopak, zprava doleva.

Je to dáno tím, jakým směrem se v dané kultuře píše. A pro zajímavost, když o seřazení fotek pořádáte člena výše zmíněného kmene Kuuk Thaayorre, seřadí je vždy od východu k západu. Přesně podle toho, jakým směrem se ubírá Slunce.

Pokud budou sedět obrácení na jih, seřadí fotky zleva doprava. Pokud se ale budou dívat na sever, seřadí fotky zprava doleva. Jejich vnímání běhu času se neorientuje podle jejich těla, ale podle okolní krajiny.

Dělení na ženské a mužské

V mnoha jazycích včetně češtiny má každé podstatné jméno svůj rod – mužský, ženský, nebo střední. Pokud má ale stejná věc v různých jazycích různý rod, liší se podle toho i způsob, jak o ní mluvčí tohoto jazyka uvažují.

Například most je ve španělštině mužského rodu a v němčině ženského. Pokud požádáte Španěla, aby popsal most, bude nejspíš používat slova, která jsou asociována s mužským rodem, jako „silný“ nebo „dlouhý“.

Když se ale na to samé zeptáte Němce, bude most pravděpodobněji popisovat spíše ženskými výrazy jako „krásný“ nebo „elegantní“. Jazyk tak v podstatě ovlivňuje naše myšlení o čemkoliv, co dokážeme pojmenovat podstatným jménem – což se týká celého okolního světa.

Kdo za to může? 

Když dojde k nějaké nehodě, některé jazyky označují toho, kdo ji způsobil, ale jiné ne. Angličan řekne „On rozbil vázu“, zatímco Španěl podobnou situaci popíše frází „Váza se rozbila“.

Když se později zeptáte obou z nich, kdo nehodu zavinil, Španěl si to pravděpodobně pamatovat nebude, zatímco Angličan ano. Tady je vidět, že jazyk může ovlivnit i koncept vnímání viny.

Mluvčím mnoha jazyků bude také připadat podivné, že v češtině řekneme „Zlomil jsem si ruku“, protože oni by takovouto frázi, kde je označen „viník“, použili pouze v případě, že by si ruku zlomili úmyslně.

Emoce a podstatná jména

Způsob, jakým mluvíme, ovlivňuje i naše předsudky. Pokud totiž popíšete skupinovou příslušnost člověka podstatným jménem, posilujete tím emoce s touto skupinovou příslušností spojené, zatímco použití přídavných jmen je naopak snižuje.

Když sportovní reportér bude mluvit o „útočícím Čechovi“ a „bránícím Němci“, budou lidé svému týmu fandit mnohem intenzivněji, než pokud se bude zmiňovat o „českém útočníkovi“ a „německém obránci“.

Slovo „bezdomovec“ v nás automaticky vzbudí větší nevůli než označení „člověk bez domova“.

Přídavná jména zeslabují předsudky

V Polsku proběhl výzkum, kde se jedné skupiny respondentů ptali, jestli by majetek zkonfiskovaný v průběhu druhé světové války vrátili polským, nebo židovským vlastníkům.

Druhá skupina měla zase odpovídat na otázku, jestli by majetek vrátili spíše Polákům, nebo spíše Židům.

Polští respondenti sice vždy preferovali vrácení majetku občanům vlastní národnosti, ale rozdíl mezi ochotou vrátit majetek Židům byl mezi oběma skupinami výrazný.

Pokud měli přisoudit majetek Židům, byli k tomu podstatně méně ochotní, než když šlo o to vrátit ho židovským majitelům. Tento výzkum ukazuje, že na způsobu použití jazyka velice záleží, pokud chceme vyvrátit zakořeněné předsudky.

Každým týdnem mizí další a další jazyky

Jazyky velmi obohacují náš vnitřní svět. Fráze „Kolika jazyky mluvíš, tolikrát jsi člověkem“ ve světle vědeckých poznatků nabývá zcela nový rozměr. Bohužel množství jazyků na naší planetě se velmi rychle snižuje.

Odhaduje se, že každý týden zmizí jeden jazyk a v příštích 100 letech přijdeme o celou polovinu světových jazyků. Měli bychom se proto snažit o zachování jazykového bohatství, protože každý jazyk může představovat nový pohled na svět.