Některé nemoci jsou jen nepříjemné. Jiné se ve formě epidemií přeženou světem, zanechají po sobě miliony mrtvých a v historii nepřehlédnutelnou šlápotu. Některé z nich však svět ovlivní způsobem, který není na první pohled patrný.

Zatímco První světové válce dochází dech a pomalu se chýlí ke konci, epidemie zmutovaného chřipkového viru H1N1 na síle nabírá (podrobně jste její řádění mohli sledovat v Epoše 4/2014).

Kromě toho, že napadne třetinu světové populace a zabije 100 milionů lidí, mohli bychom jí možná hodit na triko i Druhou světovou válku.

Odvážné plány zhatí chřipka

V sobotu 14. prosince 1918 přijíždí americký prezident Thomas Woodrow Wilson (1856–1924) do Paříže, aby se účastnil mírové konference ve Versailles. Veze sebou ambiciózní plány nejen pro mírová jednání s Německem, ale také pro poválečné uspořádání světa.

„Jsem odhodlán zabránit tomu, aby se podobná hrůza ještě někdy v budoucnu opakovala,“ říká během turné po Evropě. Ostatní však mají o výsledku mírových jednání odlišné představy. Zejména zbytek tzv.

Velké trojky, kterou tvoří britský premiér David Lloyd George (1863–1945) a francouzský premiér Georges Clemenceau (1841–1929). Chtějí se mstít, nahrabat si a současně znemožnit Německu, aby se ještě někdy mohlo stát světovou velmocí.

Jako americký prezident má sice Wilson silnou pozici a dostatek odhodlání, jenže 3. dubna 1919 jeho tělo, unavené předchozím vyčerpávajícím několikaměsíčním jednáním, napadne chřipkový mutant známý jako španělská chřipka, který tehdy kosí Evropu ve velkém.

Po nemoci je mimo

Wilsona položí nemoc tak náhlým a prudkým útokem, že někteří lékaři zcela vážně uvažují o tom, že byl otráven. Když nemoc poleví a Wilson se znovu vrátí k jednacímu stolu, není možné si nevšimnout, jak moc je zesláblý, bez jiskry a celkově mimo.

„Místo příprav na jednání stěhuje v hotelovém pokoji nábytek z místa na místo,“ píše jeho spolupracovník Herbert Hoover (1874–1964).

Pronásledují ho paranoidní představy, při vyjednávání ztrácí trpělivost, těžce se soustředí, zmatkuje, trpí výpadky paměti a krok za krokem ustupuje soustředěnému nátlaku Británie a zejména Francie, které jeho návrhy ignorují a prosazují své vlastní zájmy.

Nakonec Wilson označí francouzského premiéra s jeho požadavky za šílence a nařídí, aby mu sbalili kufry a nastartovali parník George Washington ke zpáteční cestě.

Kompromis, který se nevyplatí

Tato hrozba sice George a Clemenceaua donutí zařadit zpátečku, jenže ne dostatečně, a tak jednání končí nejhorším možným způsobem. Dosažený kompromis je výsledkem, se kterým není spokojen nikdo. Německo není ani zcela zničeno, ani usmířeno.

Smlouva zanechá v Němcích hluboký pocit frustrace, ochromí na celá dvacátá léta německou ekonomiku a nechá ji bezbrannou před Velkou hospodářskou krizí. Jedním z následků je nástup nacismu, který převezme v Německu moc v čele s Adolfem Hitlerem (1889–1945).

Ten otevřeně hřímá: „Versaillská smlouva je cár papíru. Roztrhám ji na kusy a obnovím Německo v jeho bývalé velikosti.“ Slibuje prosperitu, zaměstnanost a silné Německo.

Opravdu zastaví vyplácení reparací, dá lidem práci, hlavně ve zbrojním průmyslu a začne budovat novou armádu. A dál už to znáte.