Ztichlým výstavným domem se uprostřed noci tiše plíží maskovaný muž. Přišel unést bohatou dědičku. Náhoda mu přihraje do cesty její dceru, a tak opouští vilu se zcela jinou kořistí, než pro kterou si přišel. Výkupné ale bude požadovat stejně.
Do prvních deseti let věku je Donald Nappey jen jeden z tisíců obyčejných anglických kluků. Jenže v té době mu matka zemře na rakovinu prsu a od té doby není nikdo, kdo by na něj dohlédl.
A tak je už v následujícím roce poprvé přistižen při vloupání, i když se to tentokrát obejde pouze s policejním varováním.
Nové příjmení pro klid dcery
Zdálo by se, že varování zabralo. Donald vstupuje do armády k lehkému pěšímu pluku v Yorkshire a v dubnu 1955 se také žení. Jeho vyvolenou se stává dvacetiletá Irene Tateová, o dva roky starší než on, a má na něj dobrý vliv.
Kvůli ní dokonce opouští armádu a usazuje se. Když se pak narodí dcera Kathryn a pomalu se chystá do školy, obětavý Donald si kvůli ní dokonce změní příjmení.
Obává se totiž, aby se holčičce spolužáci nesmáli, protože příjmení Nappey až příliš připomíná slovo nappy, které v angličtině znamená plínku. Sám si dobře pamatuje, jak i jeho samotného kvůli tomu šikanovali ve škole i na vojně.
Fantom, král falešných stop
Není úplně jasné, proč si Donald vybral právě příjmení Neilson. Podle některých se mu to jméno zalíbilo na projíždějící zmrzlinářské dodávce, jiní se zapřísahají, že si příjmení ponechal po muži, od něhož koupil taxikářskou licenci.
Jak ke jménu přišel, ale není podstatné. Důležitější je, že se v kriminalistické historii zanedlouho zařadí mezi jména, při kterých naskakuje husí kůže. Taxikaření totiž není hlavním zdrojem Donaldových příjmů.
Během několika let se dopustí nejméně čtyř stovek vloupání. Chytře mění způsoby provedení svých loupeží a rád zanechává falešné stopy. V médiích se dosud nedopadenému lupiči začíná přezdívat Fantom nebo Šikovný Andy.
Černý panter za sebou šíří smrt
Když se jednou mezi kořistí objeví i zbraň a střelivo, rozhodne se jich Donald využít. Začíná přepadat menší poštovní úřady. Mezi roky 1971 a 1974 takhle do zapadlých pošt vtrhne osmnáctkrát. A postupuje přitom stále brutálněji.
V roce 1974 během svých akcí zabije tři lidi. Jedna z přeživších poštovních úřednic později prohlásí, že útočník se pohybovat rychle jako panter.
Když připočteme Donaldovo tmavé oblečení a kuklu přes hlavu, není divu, že média začnou poštovního lupiče označovat jako Černého pantera. Stále to ale ještě není to nejhorší, co Neilson během své zločinecké kariéry spáchá.
Rodinný spor v hledáčku tisku
Už v roce 1970 umírá George Whittle, zakladatel úspěšné cestovní kanceláře Whittle Coach, a zanechává po sobě obrovský majetek.
Ten se podle závěti dělí mezi jeho družku Dorothy a jeho dvě děti – Ronalda a Lesley. Důležité pro další příběh je ovšem to, že z dědictví vynechal svou bývalou ženu Selinu.
Ta si to nechce nechat líbit a obrací se na soud. Spor se samozřejmě dočká mohutné mediální sledovanosti, a povšimne si ho tak v roce 1972 i Donald Neilson. Připadá mu, že má ohromnou možnost něco z toho vytřískat.
Dům odříznutý od světa
Tři roky stráví plánováním největšího zločinu své kariéry. Hodlá unést Dorothy a požadovat výkupné z jejího ohromného dědictví.
Do akce se vydává 14. ledna 1975. K domu Whittleových v Highley přijíždí ve svém zeleném Morrisu 1100 kolem druhé ráno a pro jistotu nejprve přeruší telefonní linku, protože se obává, že bude spojena s poplašným zařízením. A pak už přes garáž nikým nepovšimnut vstupuje do domu.
Náhodné setkání uprostřed noci
Dorothy se té noci vrátila domů krátce předtím, vzala si dva prášky na spaní a zmizela ve své ložnici. Když se tak Donald plíží chodbou, narazí na sedmnáctiletou Lesley, která se náhodou vzbudila a jde se napít. Únosce okamžitě mění plán.
I tahle bohatá dědička je přece skvělá kořist. Dívku oblečenou jen v županu a pantoflích rychle přemůže, odvleče ji k autu a svázanou vecpe na zadní sedadlo.
Pak prokáže chladnokrevnost, když se ještě do domu vrátí, aby tam zanechal zprávu o únosu a požadavek na výkupné. Zpráva je napsána na dlouhém lístku ze štítkovače Dymo. Zděšená Dorothy se dozvídá, že únosce požaduje 50 tisíc liber. Rozbíhá se rozsáhlé pátrání, do kterého se postupně zapojí až 400 policistů.
Zpackané předání výkupného
Neilson mezitím unesenou dívku odváží do parku Bathpool nedaleko městečka Kidsgrove, kde ji zatáhne do hluboké větrací šachty, svlékne jí župan a nahou ji přiváže drátem.
Donutí ji nahrát vzkaz o tom, že je v pořádku, a ten pak přehraje Whittleovým do telefonu současně s instrukcemi o předání peněz. Ty veze únosci osobně Lesleyn bratr Ronald, celá akce ale skončí fiaskem.
Nejprve Ronald zabloudí a na místo přijede pozdě, potom kolem projede hlídkový vůz místní policie, kterou nikdo o probíhající akci neinformoval, a únosce vyplaší i dva milenci v zaparkovaném autě, kteří by přece při troše představivosti také mohli být policisty v civilu. Pro výkupné si tak nikdo nepřijde.
Mladé srdce šok nepřežilo
Vyšetřování tedy probíhá dál. Při vyšetřování dalšího zločinu Černého pantera je nalezeno jeho auto, v němž leží magnetofonová kazeta s Lesleyiným hlasem, její pantofle a také štítkovač Dymo.
Další kousek pásky ze štítkovače objeví hrající si děti v Bathpool Parku a 6. března 1975 se policisté dostanou i k větrací šachtě bývalého uhelného dolu.
Musejí překonat nejprve více než šest metrů po žebříku, po dalších 14 metrech sestupu najdou kazetový magnetofon a dalších 16 metrů pak je třeba absolvovat, aby nalezli karimatku, spacák a samotnou Lesley Whittleovou. Té už ale není pomoci.
Visí mrtvá na drátu, 18 centimetrů nad dnem šachty. Nikdy není s dostatečnou přesností stanoveno, zda ji Neilson zabil, nebo zda sama přepadla ve snaze se osvobodit.
Policejní lékař nicméně prohlašuje, že příčinou smrti nebylo uškrcení, ale šok z pádu, při němž se nešťastné dívce zastavilo srdce.
Krmit oběť nestačí
Neilson alias Černý panter se stává nejhledanější osobou Velké Británie. Když je nakonec dopaden a postaven před soud, proces s napětím sleduje celá země.
Marně obhájce připomíná, že se únosce o svou oběť staral a krmil ji kuřecí polévkou, hranolky, špagetami a masovými kuličkami.
V červenci 1976 je Neilson za smrt Lesley Whittleové odsouzen na doživotí, další tři doživotní tresty mu soud vyměřuje vzápětí za tři vraždy poštovních úředníků. Počet doživotních trestů je ale nepodstatný. Donald Neilson umírá ve vězení na sklonku roku 2011.