Napohled obyčejný pohodlný dům v rezidenční čtvrti v Clevelandu obývá sympatický muž, kterého si sousedé nemohou vynachválit. Nikdo z nich netuší, jak hrůzné tajemství se za jeho zdmi skrývá.
Městečko Yauco na karibském ostrově Portorico má něco přes 30 tisíc obyvatel a 10. července 1960 k nim přibývá také Ariel Castro.
Jeho rodiče Pedro Castro a Lillian Rodriguezová se ale záhy rozvádějí, Ariel i jeho tři sourozenci zůstávají s matkou a stěhují se. Nakonec se usadí v Clevelandu ve státě Ohio.
Ariel absolvuje střední školu Lincoln-West, najde si přítelkyni a jeho život není ničím podezřelý. Jednou si sousedé budou vyčítat, že toho milého chlapíka, ke kterému chodili na zahradu grilovat a který jejich děti ochotně vozil na čtyřkolce, neprokoukli.
Řidič, který nemá rád děti
Ariel se živí jako řidič školního autobusu, ale nemá příliš dobrou pověst. Pravda, když se o tuhle práci ucházel, nadšeně líčil, jak má rád děti, ale děti samotné z něj ten dojem nemají. Zaměstnavatelům ovšem vadí především jeho nezodpovědný přístup k práci.
Občas si jen tak s plným autobusem dětí odbočí z trasy, aby si nakoupil nebo skočil na oběd, jindy zastaví před svým domem, nechá autobus bez dozoru a jde si na chvilku zdřímnout. Nemůže to skončit jinak než řidičovým propuštěním.
Těch 19 dolarů za hodinu, které dostával, mu teď bude chybět. Projeví se to i tím, že Castro přestává platit daň z nemovitosti a hrozí mu exekuce. Castro po odchodu partnerky a dětí žije sám a dům se zdá být pro jednoho příliš velký. Nikdo nebude dlouho tušit, že on vlastně vůbec sám není.
Lákavá nabídka ke svezení
Jednadvacetiletá Michelle Knightová se 23. srpna 2002 chystá k soudu, který má rozhodovat o tom, zda její syn Joey, momentálně ve státním ústavu, bude opětovně svěřen do její péče.
Když se k jednání nedostaví a neobjeví se ani doma, leckdo si to vysvětluje tím, že neunesla stres z právnické bitvy o opatrovnictví. Nenajde se žádný svědek toho, jak Ariel Castro nabídl dívce svezení, nalákal ji k sobě domů, svázal ji a už ji ven nepustil.
Je mrtvá a leží ve vodě
Michelle Knightová už je v Castrově domě uvězněna osm měsíců, když se únosce rozhodne svůj čin zopakovat. Je pondělí 21. dubna 2003 a Amanda Marie Berryová se nazítří chystá slavit své sedmnáctiny.
Právě odchází z práce v restauraci Burger King na rohu West 110th Street a Lorain Avenue a ještě stihne zavolat sestře, že je za chvilku doma. Domů se ale nevrátí. Policie celý týden dívku vede v kolonce „na útěku“.
Pak ale Amandině matce zavolá neznámý muž z dívčina telefonu. „Amanda je se mnou. Je v pořádku a za pár dní se vrátí,“ sděluje. Amandina matka Louwana Millerová zkouší nalézt dceru všemi možnými způsoby.
Naději neztratí ani ve chvíli, kdy jí jakási jasnovidka věští, že Amanda „je mrtvá a leží ve vodě“. Návratu dcery se ale nedožije. Po dvou letech zemře na srdeční selhání.
Past na dceřinu kamarádku
Ariel Castro má nyní už dvě ložnice ve svém domě obsazené, v každé z nich je připoutána jedna dívka. Čtrnáctiletá Georgina Lynn DeJesusová řečená Gina se 2. dubna 2004 vrací domů ze školy.
Spolužáci ji naposled zahlédnou ve tři odpoledne u telefonního automatu. Spolu s kamarádkou Arlene volají její matce, že společně přespí u DeJesusů. Arlenina matka to ovšem zakáže, a tak se kamarádky rozejdou.
Arlene je tak poslední, která Ginu před únosem spatří. Zajímavé je, že Arlene je příjmením Castrová, je dcerou Ariela Castra, a matka, které s Ginou volají, je bývalá Castrova partnerka Grimilda.
Není divu, že když u kráčející Giny přibrzdí Castro a nabídne kamarádce své dcery svezení, ona neodmítne. Vždyť Ariela dobře zná a do poslední chvíle tak nemá žádné podezření.
Únosce, který hledá svou oběť
Zmizení Giny DeJesusové vyvolá v okolí pozdvižení. Sousedé pořádají modlitby za její návrat a po celém okolí rozvěšují letáčky s jejím portrétem. Vylepovat je ochotně chodí i Ariel Castro, v jehož třetí ložnici nyní Gina nedobrovolně přebývá.
Spolu s Gininou matkou zapaluje svíčku za dívčin brzký návrat. Jeho nic netušící syn Anthony, který studuje žurnalistiku, dělá pro místní list Plain Press s Gininou matkou rozhovor.
Tři dívky v beznaději
V Castrově domě nyní trpí už tři dívky. Jejich věznitel je neustále bije a znásilňuje, trápí hladem, zavírá je do temné komory, svazuje je řetězy, vyhrožuje jim zabitím. Dostávají jedno jídlo denně a jenom dvakrát týdně se směji umýt.
Ve svých ložnicích mají k dispozici plastové záchody, s jejich častým vyprazdňováním se ale Castro příliš neobtěžuje. Nešťastné dívky pozvolna ztrácejí naději a vůli.
Když zemře dítě, zemřeš taky
Znásilňování si vybere daň zejména na Michelle Knightové. Celkem pětkrát přijde do jiného stavu, vždycky ale potratí v důsledku fyzického týrání. Ariel ji mlátí pěstí i těžkou činkou, naráží s ní do zdí, trápí ji hladem.
Po letech se ukáže, že Michelle bude potřebovat plastickou operaci obličeje. Sluch do jednoho ohluchlého ucha se jí už ale nevrátí. Dítě se ale v Castrově domě přece jen objeví. O Vánocích roku 2006 je to Amanda, kdo porodí.
U porodu, který proběhne v nafukovacím bazénku, je nucena asistovat i Michelle, které Castro vyhrožuje, že pokud všechno nedopadne dobře, zabije ji. Když pak v jedné chvíli narozené dítě přestane dýchat, Michelle se ho podaří oživit.
Proč se do některých pokojů nesmí?
Ariel Castro celá léta žije dvojím životem. Na ulici s širokým úsměvem mile zdraví sousedy, popíjí s nimi před domem. Jednou do Castrova domu přichází i policie, ovšem kvůli zcela jiné záležitosti, než je věznění, mučení a znásilňování tří pohřešovaných dívek.
Potřebují se jen Castra na cosi zeptat, on ale zrovna není doma, a tak se poté ochotně dostaví na stanici a vše vyřeší tam. Jeho syn Anthony občas přijde na návštěvu a povšimne si, že některé místnosti jsou zamčené.
Později ho bude hodně mrzet, že ho tenkrát nenapadlo se po příčině více pídit. Vzpomene si na situaci, kdy při rozhovoru s otcem náhodou přijde řeč na ztracenou dívku jménem Amanda Berryová. Anthony tenkrát prohlásí:
„Ta už je asi dávno mrtvá.“ Jeho otec se na něj tenkrát prý zvláštně podíval a opáčil: „Myslíš?“
Za všechno přijde těžký trest
Pokud zpočátku dívky uvažují o útěku, odhodlání je pozvolna přechází. Za každý prohřešek následuje těžký fyzický trest a Ariel Castro má navíc nepříjemný zvyk si své vězeňkyně testovat.
Třeba tak, že se nečekaně vrací domů hned po tom, co odešel, a běda, pokud všechny tři dívky nejsou na svých místech. Nebo tak, že nechá odemčeno a když se dívky pokusí opustit dům, opět je zmlátí.
Jejich svět se smrskne do několika stísněných místností, které jako by už nikdy neměly opustit. Uplyne jedenáct let, než se to změní.
Pomozte mi, já jsem tady!
V pondělí 6. května 2013 Ariel opustí dům a dívky si povšimnou, že zapomněl zamknout hlavní vchod. Pravda, vnější druhé dveře zamčené jsou a není jasné, zda to není jen další Castrova lest, ale rozhodně je to povzbuzení. Iniciativy se ujímá Amanda Berryová.
Křikem na sebe upozorní souseda Angela Cordera, který ale neumí příliš anglicky a netuší, co po něm vyděšená dívka za oknem chce.
Zavolá tedy dalšího souseda Charlese Ramseyho, jednoho z těch, kteří tak rádi docházeli na Arielovy grilovačky na zahradě, a ten se odhodlá k činu. Prokopne dveře a vzniklým otvorem se protáhne Amanda svírající v náručí dcerku.
S pomocí sousedů volá policii: „Pomozte mi, byla jsem před deseti lety unesena a jsem tady!“
Jak se vyhnout trestu smrti?
Policisté vzápětí dorazí na místo a ze dvou místností v patře se jim vrhnou do náruče obě zbývající dívky. Všechny jsou převezeny do nemocnice MetroHealth Medical Center. Ještě téhož dne je Ariel Castro zatčen. Vypracovat obžalobu trvá dlouho.
Výsledkem je obvinění sestávající z 977 položek zahrnujících 512 obvinění z únosu a 446 případů znásilnění. Castro čelí i obvinění z vraždy vzhledem k nucenému potratu Michellina dítěte. Obžaloba trvá na trestu smrti. Tomu se ale Castro vyhne přiznáním viny.
Tvoje peklo právě začíná!
Před vynesením rozsudku přednese únosce dvacetiminutový projev plný emocí, v němž se označí za dobrého člověka, který jen propadl závislosti na sexu a pornografii. Přiznává únosy a věznění svých obětí, ale popírá trýznění i znásilňování.
K sexu prý vždy došlo po vzájemné dohodě. Obviňuje dívky z lehkomyslnosti, protože klidně nastoupily do auta k neznámému člověku, a kritizuje FBI za to, že ho nedokázala tak dlouho odhalit. Sám prý po celou dobu dobře věděl, že jednou se všechno provalí.
Ještě emotivnější je ale vystoupení Michelle Knightové. „Strávila jsem jedenáct let v pekle, tvoje peklo teprve začne.
Já budu žít dál, ale ty každý den trochu zemřeš při pomyšlení na zvěrstva, kterých ses dopustil,“ křičí, aniž by svému mučiteli jedinkrát pohlédla do tváře.
Příliš krátké doživotí
Ariela Castra tedy nečeká nejvyšší trest, ale doživotí, k němž se připočítá dalších 1000 let vězení. Jeho trest ovšem nebude trvat ani zlomek vyměřeného času.
Pouhý měsíc po vyhlášení rozsudku se Castro oběsí na prostěradle ve své cele ve věznici v Orientu ve státě Ohio.