Charles Lindbergh proslul jako první člověk, kterému se v sólovém non-stop letu podařilo překonat Atlantský oceán. Se svým jednomotorovým strojem Spirit of St.

Louis vzlétl 20. května 1927 z Rooseveltova letiště na Long Islandu, aby za 33,5 hodiny přistál v Paříži. Jeho jméno následně plnilo titulní stránky novin po celém světě.

O necelých pět let později se na předních stránkách tisku objeví znovu, tentokrát ale v mnohem tragičtějších souvislostech.

Když dne 1. března 1932 Charles Lindbergh (1902–1974) spolu se svojí manželkou, pilotkou Anne Morrowovou, v jejich domě v Engelwoodu na předměstí Denveru ukládá dvacetiměsíčního synka ke spánku, netuší, že je to naposledy, co ho vidí živého.

Když ho později přijde do pokojíčku zkontrolovat chůva, naskytne se jí hrůzný pohled. Okenice jsou vylomené, na podlaze se nachází několik blátivých stop a postýlka, ve které měl spokojeně odpočívat Charles Jr., je prázdná. Na parapetu leží dopis.

Výkřik chůvy přivolá Charlese do dětského pokojíčku. Zalapá po dechu a vykřikne: „Ukradli nám dítě!“

Dopis plný chyb, zlomený žebřík a prázdná postýlka

Policie je na místě činu do 20 minut. Jejím hlavním vodítkem je dopis plný gramatických chyb a germanismů, v němž únosce požaduje za navrácení chlapečka padesát tisíc dolarů.

Na jeho základě policie usuzuje, že by pachatelem mohl být nějaký německý přistěhovalec. Místo podpisu se na konci žádosti o výkupné skví dva spojené modré kruhy a červený ovál uprostřed.

Na zahradě je pak nalezen podomácku vyrobený žebřík se dvěma prolomenými příčkami. V pokoji i pod žebříkem jsou blátivé stopy, otisk boty se však nepodaří změřit. Nenajdou se ani žádné otisky prstů či krev.

„Zločin století“ inspiruje Aghathu Christie

Po únosci i dítěti jako by se slehla zem. Ale protože Lindbergh je známou osobností, strhne se o den později doslova mediální šílenství. Vedle desítek novinářů zaplní letcův dům také politici, a dokonce i několik slavných osobností.

Z vězení se například ozve proslulý mafián Al Capone (1899–1947), který chce prostřednictvím svých konexí přispět ke chlapcově nalezení. O únosu se začíná mluvit jako o „zločinu století“.

Následně se jím inspiruje i mistryně detektivek Agatha Christie (1890–1976) při psaní svého nejslavnějšího díla, Vraždy v Orient Expressu.

Jafsie jedná s únoscem

Kvůli popularitě kauzy se policie velmi činí ve snaze dopadnout pachatele, zevrubnému vyšetřování tak neuniknou ani členové Lindberghovy domácnosti. Služebná Violette Sharpová si kvůli tomu dokonce sáhne na život.

Slavnému letci je všechen ten mediální humbuk nepříjemný, jeho hlavní prioritou je synova bezpečnost. Rozhodne se proto navázat s únoscem osobní kontakt a zaplatit výkupné.

Jako prostředník mu poslouží sedmdesátiletý učitel v důchodu John F. Condon, který pod přezdívkou Jafsie, odvozenou od jeho iniciál JFC, oslovuje únosce.

Nález mrtvého tělíčka

V dubnu pak slavný letec předává prostřednictvím Jafsieho výkupné ve výši 50 000 dolarů neznámému muži výměnou za informaci, kde se jeho syn nachází. Ovšem na udaném místě chlapeček není.

Jeho mrtvé tělíčko najde až 12. května 1932 řidič nákladního vozu v mělké jámě, ledabyle zakryté listím, v Hopewellu v New Jersey, jen sedm kilometrů od místa únosu. Je napůl rozložené a kromě rozbité hlavy chybějí chlapci i některé části těla. Lindbergh ho identifikuje podle oblečení a zvláštního tvaru prstů na noze.

Únoscem je německý truhlář

Charles s manželkou se následně zdrceně stahují do ústraní, policie ale po únosci neúnavně pátrá dál. A o tři roky později konečně slaví úspěch.

Na základě použití registrované bankovky z výkupného zatýká jistého Bruna Richarda Hauptmanna (1899–1936), truhláře a německého přistěhovalce.

V jeho garáži následně muži zákona najdou díky poznačeným číslům bankovek další část výkupného, náčrtek žebříku, nalezeného po únosu na zahradě Lindberghových, i kousek dřeva z něj a rovněž telefonní číslo na učitele Cordona. Proces století tak může začít.

Chlapeček zemřel hned v den únosu

Během soudního jednání vychází najevo zásadní věc. Patolog určuje, že příčinou smrti chlapečka byla proražená lebeční kost. Malý Charles tak zemřel ještě té noci, kdy byl unesen.

S největší pravděpodobností spadl únosci ze žebříku, když ho odnášel z jeho pokoje. Tomu odpovídají i dvě zlomené příčky žebříku.  Ačkoli ho pachatel zabil neúmyslně, nezabránilo mu to v tom nechat si zaplatiti nehorázné výkupné.

I kdyby Lindbergh či policie jednali rychleji, malému chlapci by to už život nezachránilo.

Pachatel vinu nikdy nepřizná

Hauptmann po celou dobu procesu, který se koná ve Flemingtonu v New Jersey, trvá na tom, že je nevinný.

Tvrdí, že krabici s penězi si u něj v garáži nechal v roce 1933 jeho dávný přítel Isidor Fisch, jenž se následně vrátil do rodného Německa, kde o rok později zemřel. Soud je ale neúprosný, Hauptmanna odsuzuje za vraždu dítěte k trestu smrti.

Jeho poprava na elektrickém křesle je vykonána 3. dubna 1936. Lindberghovi se poté, unaveni z neustálé pozornosti médií a zdrceni ze ztráty syna, stěhují do Evropy, konkrétně do anglické Bretaně, kde snad naleznou ztracený klid.