„Panoval samovládně jako zlostný králík,“ líčí saský kronikář Dětmar z Merseburku Přemyslovce Boleslava III. Ryšavého, který roku 999 usedl na český knížecí trůn.

Během tříleté vlády proti sobě stihne) poštvat každého v zemi a lidé proti němu v létě roku 1002 povstanou.

Kníže Boleslav III. Ryšavý (kolem r. 965–1037prchá do Bavorska k vévodovi Jindřichovi ze Schweinfurtu (asi 970–1017), který ho ovšem místo poskytnutí ochrany strčí do vězení.

Azyl tu totiž dříve našli Boleslavovi mladší bratři Jaromír (†1035) a Oldřich (†1034), se kterými se Ryšavec před časem vypořádal po svém. Jaromíra nechal vykastrovat, Oldřicha se pokusil zavraždit v lázni.

Jindřich ze Schweinfurtu tak ví, s kým má tu čest. Bezvládí v Čechách využívá polský kníže Boleslav Chrabrý (967–1025). Obsazuje Moravu a Čechům nabízí jako vládce jistého Vladivoje (†1003).

Češi ho přijímají, ale on sám se si je vědom toho, že je na trůně jenom fíky Boleslavovi Chrabrému. Rád by si pojistil svoji pozici.

Na pomstu nedojde

Dostává k tomu brzy příležitost, když v polovině listopadu zamíří do bavorského Řezna na dvorský sněm nově korunovaného římského krále Jindřicha II. (973–1024).

„Udělte mi Čechy v léno,“ požádá při jednání během bohatýrských hostin římského vládce, Ten mu ochotně vyhoví.  I Vladivoj je spokojený, má teď za sebou mocného spojence. Nemusí se bát, že by Jindřichova vojska vtrhla do Prahy.

Jako by ale už dávno zapomněl, díky komu vlastně český knížecí stolec získal… „Že jsem snad zradil Boleslava? Však moje postavení je důležitější,“ mávne nad vším rukou a pořádně si přihne.

Když se ale Boleslav Chrabrý dozví, co se v Řezně stalo, je bez sebe vzteky. Krok novopečeného vazala římské říše mu nepříjemně zkříží jeho mocenské plány. Přemýšlí, jak to Vladivojovi osladit… Pomstu už ale Boleslav nestihne.

Vladivoj totiž doplatí na svoji silnou vášeň k alkoholu a na začátku roku 1003 se nejspíš upije k smrti.

Zabije příbuzné

Boleslav III. Ryšavý se chce mstít. S pomocí Boleslava Chrabrého se tentokrát on vrací na český knížecí stolec. Na 10. února 1003 zve nejdůležitější české velmože na velkou slavnost a na oko jim nabízí smír.

Nechybí zde ani Vršovci, kteří proti němu roku 1002 povstali. „Nejprve zetě svého sám zabil, vraziv mu meč do hlavy, potom ostatní bezbranní v ten svatý den onen hrozný a zlý člověk zabil,“ popisuje kronikář Dětmar Boleslavovo řádění.

Hrůzný čin staronového vládce vyvolává v Čechách nové povstání. Boleslavovi Chrabrému se vrah zhnusí natolik, že ho sám uvězní a nechá oslepit.

„Nebyl než obecný pustý ničema,“ zhodnotí později vládu Boleslava III. historik František Palacký (1798–1876).