V nemocničních papučích doťape k oknu, které rychle otevře. Vykloní se a vzduch najednou protne zvuk máchajících holubích křídel a tupá rána. Závěr života Bohumila Hrabala je přesně jako v jeho knihách – hořký a nečekaný.

V alkoholovém oparu

Kdo: Jaroslav Hašek

Zajímavost: Kniha vychází i v tatarštině

Život šprýmaře, satirika a v neposlední řadě alkoholika Jaroslava Haška (1883-1923) připomíná jízdu na horské dráze. Konec přichází tak nečekaně, že autor ani nestihne dopsat své nejznámější dílo.

Budu bohém!

Alkohol je metla lidstva a pro rodinu Haškových to platí dvojnásob. Otec, který pracuje jako učitel matematiky, se upije k smrti, a tak má Jaroslav se svými sourozenci krušné dětství.

Mimochodem jeden z bratrů – Bohuslav (1886-1924) umírá rok po spisovatelově smrti a hádejte na co? Zase ten alkohol! Vraťme se ale zpět do doby, kdy budoucí literát ještě pobíhá po pražských křivolakých uličkách.

Oknem načuhuje do nechvalně proslulé nálevny Jedová chýše, a právě tam přichází i o alkoholické panictví. Hašek také rád čte, což se později promítne do jeho budoucnosti. Nastoupí sice na gymnázium, brzy se pakuje kvůli protiněmeckým názorů.

Učí se na drogistu, získá i maturitu, ale jako osmnáctiletý holobrádek pošilhává po bohémském stylu života. Pěšky dokonce projde část východního Rakouska-Uherska.

Bolševické intermezzo

Z cest napíše několik článků a nelze mu upřít literární talent. Hašek oplývá lehkostí, čtivostí a často do svých textů propašuje břitké narážky a vtípky.

Humor je alfou a omegou jeho života, protože v roce 1911 zakládá Stranu mírného pokroku v mezích zákona – satirické uskupení trefně paroduje tehdejší politiky. Autor nejčastěji vysedává po hospodách, kde mnohdy pije na sekeru.

Někdy ho hostinští nemohou z nálevny dostat, jindy se Hašek revanšuje povídkou. Rozpustilé manýry ukončí první světová válka, jejíž součástí se spisovatel stává v roce 1915. Brzy končí v ruském zajetí, a právě tam se odehrává další neuvěřitelné dějství.

Odmítne s legionáři cestovat domů a raději se spřáhne s bolševiky. Z humoristy a alkoholika je rázem uvědomělý politik. Ve městě Bugulma dokonce zastává funkci zástupce lidového komisaře. Uvažuje také nad odchodem do Číny. Ze všeho ale sejde a v prosinci 1920 mizí zpět do Československa.

Švejk konečně na scéně

V Praze se kupí problémy, kamarádi ho vidí jako komunistu, úřadům se nelíbí Haškova manželka Šura. Literát už je totiž jednou ženatý. Nevyzpytatelný vtipálek zahazuje masku komunisty a raději znovu usedá k hospodským stolům.

Aby měl na pivo, v březnu 1921 vydává první sešit Osudů dobrého vojáka Švejka. Nezmarovi české literatury ale dochází dech. Už od dětství ho trápí štítná žláza a hektolitry alkoholu tomu příliš nepomohou.

Odjíždí hledat klid do Lipnice nad Sázavou, kde pokračuje v psaní Švejka. Po pár měsících už není schopen psát, a tak další řádky diktuje, ani tak román nedokončí. Umírá tři dny po začátku roku 1923. Se smrtí Haška jako by Švejk ožil.

Vznikají divadelní hry, filmy, a hlavně různé překlady! Kniha vychází v 58 různých jazycích, a tak si mohou počíst lidé na Filipínách, Islandu či v Íránu!

Propadlík velikánem

Kdo: Bohumil Hrabal

Zajímavost: Dvakrát propadne

Třetí nejpřekládanější český autor první polovinu svého života literárně mlčí. Když Bohumil Hrabal (1914-1997) povolí stavidla, lidé kupují knihy jako diví. Tedy, když je režim zrovna povolí!

Zase pětka?

Do vzorného žáka má Hrabal daleko, v prvním ročníku gymnázia dokonce propadá z češtiny, latiny, němčiny, zeměpisu, matematiky a přírodopisu. A tak končí v Nymburce, na tamní reálce ho postihne další školní neúspěch.

Nakonec si maturitu udělá a jednou to dotáhne až na právníka. Vidle mu do kariéry hodí druhá světová válka, jenže Hrabal má pozoruhodnou vlastnost – nasává zkušenosti jako houba. Slouží třeba jako železniční dělník v Kostomlatech nad Labem.

Téma později využije v Ostře sledovaných vlacích. Vyzkouší si rovněž práci obchodního cestujícího či baliče starého papíru. Ke kultuře se přiblíží ve chvíli, kdy dělá kulisáka.

Nebezpečné krmení holubů

Časy se mění v roce 1963, kdy je oficiálně spisovatelem na volné noze. Jeho knihy všem okamžitě učarují, Hrabal využívá své zážitky, v románech také zobrazuje řadu svých příbuzných.

Po srpnové invazi má několik let zakázáno psát, vyřeší to až sebekajícná omluva, a tak pokračuje v rozdávání smíchu. Jeho renomé posílí také zfilmování některých děl, například v roce 1968 získává Jiří Menzel (1938-2020) Oscara za nejlepší cizojazyčný film.

Název snímku? No přece Ostře sledované vlaky. Hrabal pokračuje v psaní, často jezdí na svou chatu v Kersku, kde se stará hned o několik koček. Pro jeho tvorbu je typická neotřelost, ta se promítne i do spisovatelovi smrti.

Za záhadných okolností vypadne z pátého patra nemocnice. Údajně má jít o sebevraždu, Hrabalovo okolí ale tvrdí, že autor jen ztratil rovnováhu při krmení holubů.