V červnu 1817 uplyne sotva měsíc od svatby Marie Leopoldiny Habsbursko-Lotrinské a Petra I., syna portugalského krále, a Leopoldina zděšeně přihlíží, jak se její manžel svíjí na podlaze v křečích.
„Nahnal mi hrozný strach, protože to bylo v noci a já jsem byla jeho jediná pomoc,“ líčí svůj zážitek.
Nikdo Marii Leopoldině (1797–1826) neprozradil, že její manžel Petr I. (1798‒1834) trpí epilepsií… Princezniny komorné se musely vrátit do Vídně, zůstaly jen portugalské služebné.
Leopoldina se náhle cítí sama. Začíná jí vadit, že místní lidé jsou hrubí a nevzdělaní. Zámek Boa Vista má navíc hodně daleko k pohodlí, které zná z Vídně. Lidé tu nejsou zvyklí se koupat a vražedné horko dělá své.
Už brzy se také život „Jeho Výsosti manžela“, jak princezna svého chotě nazývá, vrací do starých kolejí. Petr je náladový, výbušný, neovládá se. Leopoldina se snaží manželovo hrubé chování omlouvat nemocí. Naštěstí se ukazuje přece jenom nějaký důvod k radosti.
Roku 1819 se jí narodí dcera Maria da Glória (+1853). V dalších letech je prakticky pořád těhotná, porodí další tři dcery a tři syny.
Zotročená žena
Když se manželské štěstí zkalí, snaží se Leopoldina alespoň najít zábavu v politice. Přesvědčí Pedra, aby se připojil k brazilskému hnutí za nezávislost. 12. října 1822 se Petr I. nechává korunovat brazilským císařem.
I když na Leopoldininu hlavu korunu nikdo nenasadí, může se od této chvíle titulovat jako brazilská císařovna. Brazílii uzná jako samostatný stát Rakouské císařství i Portugalsko. Trůn náleží potomkům Leopoldiny.
Čím úspěšnější je císařovna v politice, tím horší je to ale v soukromí. Petr otevřeně střídá jednu milenku za druhou. Po jeho boku se čím dál častěji objevuje jistá markýza de Santos.
Císařovna je unavená, vynervovaná z množících se hádek s manželem. Dlouho se snaží svoji situaci skrývat, dokonce i před sestrou. Pak se však přizná:
„Již čtyři roky, jak jsem Ti, moje milovaná sestro, napsala, jsem ve stavu největšího zotročení vinou svůdné zrůdy, zcela zapomenuta mým milovaným Petrem.“ Po jednom z fyzických útoků svého manžela na počátku prosince 1826 potratí a následně umírá.
Lidé se konečně dozvídají pravdu.
„Prosákly na veřejnost informace, že pravděpodobnou příčinou Leopoldininy smrti bylo vnitřní krvácení, vyvolané kopanci, jimiž císař zaútočil v záchvatu zuřivosti na svoji těhotnou ženu,“ dodává současná německá historička Sigrid-Maria Grössingová.
Syn se nepotatil
Petr II. (1825–1891), nejmladší syn Leopoldiny, se v letech 1831–1889 stává druhým brazilským císařem. Na trůn usedá v necelých šesti letech poté, co na něj jeho otec abdikuje.
Petr II. ale oficiálně vládne až od roku 1840, kdy ho brazilský parlament prohlašuje za plnoletého. Na rozdíl od otce má mnohem lepší povahu a projeví i větší státnické schopnosti.
Podaří se mu Brazílii hospodářsky stabilizovat a podporuje také zakládání škol, kterých je na konci 80. let 19. století v Brazílii už 118. Jeho vládu ukončí vojenský převrat, po kterém i s rodinou uteče do exilu do Evropy.