Když 2. června 1541 opravují dělníci střechu paláce Smiřických, všimnou si po 19. hodině ohně. Horké a suché počasí způsobí, že se požár šíří velice rychle po celé Malé Straně až na Hradčany. Nemine ani Pražský hrad.
Poškodí chrám svatého Víta, královský palác společně s kaplí Všech svatých i nedávno dokončené Ludvíkovo křídlo a Vladislavský sál. „Hoří,“ letí rychlostí blesku zvěst o katastrofě městem.
Lidé ještě nemají na hašení většinou ani pomyšlení, berou nejnutnější věci a v panice utíkají. „Na Malé Straně shořelo 155 domů z 233,“ vysvětluje současný kronikář Prahy 1 Antonín Eder.
Domy jsou převážně dřevěné, a proto je plameny snadno promění v popel. Očitým svědkem neštěstí se stává i kronikář Václav Hájek z Libočan (+1553).
Skupují pozemky
Oheň stráví archiv zemských desek a pozemkové knihy české šlechty. Navždy tak zmizí důležité historické dokumenty. Všechno špatné je ale k něčemu dobré. Zkáza středověkých domů vytvoří prostor pro rozvoj renesance v Praze.
Šlechtické rody začnou skupovat pozemky poblíž panovnického sídla a stavět si zde nákladné renesanční paláce, největší bude ten Valdštejnský.
Kampa jako skladiště
Co s ohořelými troskami domů? Aby nepřekážely úklidu a nové výstavbě, lidé je po požáru odvážejí na ostrov Kampa, který je tehdy ještě neobydlený. Stojí na něm jenom pár mlýnů. Navrstvením ohořelého materiálu se ale zvýší terén ostrova.
Proto se brzy začínají stavět domy i na Kampě. Materiál tak vlastně poslouží na stavební základy nových budov.
