Oblíbeným vánočním dárkem jsou knížky. Některé z nich mohou mít přímo sváteční tematiku. Jednou z těch nejhezčích, které se týkají přímo Vánoc, jsou povídky Charlese Dickense.
Starého lakomce, lichváře Ebenezer Scroogeho v povídce Vánoční koleda napraví duchové ze záhrobí. Ukážou mu, jak vypadaly Vánoce v době jeho dětství a dnes, kdy je jeho srdce ztvrdlé a nepřístupné. A on se chytne za srdce.
Charles Dickens (1812‒1870) povídku vydává na Vánoce roku 1843. Zkusí to vlastním nákladem a nejenom, že zaplní díru v rodinném rozpočtu, také má úspěch. Dickens potom píše i jiné vánoční povídky, a prakticky každý rok.
Opět v nich hrají roli nadpřirozené síly a také krásné vzpomínky na dětství. Tak velké popularity jako ta první, se ale nedočkají. Od roku 1853 tu první čte veřejně před publikem, vytvoří skvělou atmosféru a sklidí aplaus.
Od té doby povídku čte každý rok, naposledy 15. března 1870 nedlouho před svojí smrtí.
Nejenom žhavé poleno
Dickensovo dětství, na které v povídkách vzpomíná, přitom mělo k idylce daleko. Jako desetiletý kluk musel jít pracovat do továrny, když jeho otec skončil ve vězení pro dlužníky. Vánoce pro malého Charlieho ale mají svůj půvab. Jak za jeho dětství vypadají?
Žádné okázalé veřejné oslavy neprobíhají, toho dosáhnou puritáni. Všichni se setkávají ve svých domovech s rodinami, ovšem tradiční vánoční zvyky si Britové vzít nenechají. A tak se příbytky zdobí cesmínami a samozřejmě jmelím. Peče se tradiční krocan.
Jí se masový puding a pálí se vánoční poleno, které musí vydržet žhavé celé dny.
Zažehnutí svíce
V roce 1841 vzniká tradice, při které na londýnském Trafalgarském náměstí zažehne člen královské rodiny za zpěvu vánočních koled velkou svíčku na vánoční jedli. To je začátek Vánoc. Hlavní oslavy ovšem připadají na sváteční oběd 25. prosince. Tehdy se děti dočkají dárečků.
