Není to žádný génius zločinu. Spíš naopak. Hodnota jeho IQ se pohybuje v podprůměrných číslech. Přesto tenhle obyčejný, nenápadný chlapík, natěrač kamionů, zavraždí pod nosem mužů zákona desítky dívek a žen. Jeho metoda je přitom až triviálně prostá.

 

Jako místo narození zůstane u jména Gary Leon Ridgway navždy zapsáno město Salt Lake City v Utahu.

Jeho dětský nářek se tam snaží sestřičky z novorozeneckého oddělení utišit už 18. února 1949. Zanedlouho se i s rodinou přestěhuje do státu Washington.

Rané dospívání stráví ve čtvrti McMicken Heights ve městě SeaTac, což je v podstatě jakési vzdálené předměstí Seattlu. Je svědkem častých hádek rodičů. V noci se začne pomočovat. Jeho matka to řeší poněkud nestandardně.

Celou situaci zlehčuje a chlapce ponižuje a ztrapňuje před zbytkem rodiny. Do dospělého života si tak frustrovaný hoch odnese spoustu hněvu. Jeho dalším nepříjemným životním údělem je podprůměrná inteligence. Ve škole dokonce musí jeden ročník opakovat.

Později pracuje jako natěrač. Jeho nenápadný zevnějšek skrývá skutečného sexuálního predátora.

Nikdo ještě netuší…

Do Seattlu dorazí léto roku 1982. Dlouho není ničím neobvyklé. V údolí Zelené řeky jsou sice objevena těla dvou lehkých holek, to ale místní muže zákona ze židlí příliš nezvedá. Podobných vražd se přece děje spousta.

Vyřešení mordů padne na bedra mladého detektiva Davea Reicherta.  Kalendář ukazuje datum 15. srpna. Reichert ještě netuší, jaké hrůzy ho čekají.

Hledají možné svědky

Další mrtvoly rychle přibývají. Jedná se o ženy, uškrcené prostitutky. Technici se činí. Získají sperma pravděpodobného pachatele. Na případu náhle pracují víc než dvě desítky policistů. Vznikne zvláštní tým, nazvaný Green River Task Force.

Muži zákona se rozhodnou ponořit hlouběji do tajů nočního Seattlu. Začnou procházet město od Jižní 139. ulice až po Jižní 272. ulici. Snaží se vyzpovídat co nejvíce možných svědků.

Ženy, provozující nejstarší řemeslo, ale ve většině případů nemají žádnou chuť k hovoru.

Jenom ho vyslechnou

Dne 30. dubna 1983 padne do rukou zabijáka 18letá Marie Malvarová. Její přítel Bobby Woods ji krátce před jejím zmizením viděl nasedat k neznámému muži do pick-upu.

Sice se je snažil sledovat, na křižovatce mu ale auto zmizelo. Později i s rodinou mladé dívky prohledává čtvrť. Pick-up objeví u domu, který patří jistému Garymu Ridgwayovi. Okamžitě informuje policii.

Muži zákona ovšem netuší, jak tučné sousto jim mladík ve skutečnosti předhodil. Koneckonců, všemi možnými tipy od svědomitých občanů jsou zahlceni. Ridgwaye proto pouze vyslechnou.

Nechají se ukolébat

Pak je nějaký čas klid. Tedy, policisté a veřejnost si to myslí. Ridgway ve skutečnosti řádí dál. Jeho oběti jen zůstávají dobře skryté. „Třeba toho nechal, nebo se odstěhoval. Nebo ho možná srazilo auto,“ myslí si detektivové. První možnosti věří málokdo.

Všichni jsou každopádně rádi, že mrtvá těla nepřibývají. Stránky novin se případem zabývají stále méně. Přestává táhnout. Také odpovědní úředníci se nechají ukolébat a speciální tým rozpustí. Znovu na všechno zbude pouze Reichert a několik jeho zarputilých kolegů.

Ještě to neskončilo!

„Pátrali jste hlavně u Zelené řeky. Pachatel ale mohl ostatky nechávat i na spoustě dalších míst,“ vytkne Reichertovi jeho známý, detektiv z oddělení vražd v Seattlu Robert Keppel.

Tenhle zkušený a ostřílený kriminalista se například podílel na dopadení známého zabijáka Teda Bundyho. Výsledky dosavadního vyšetřování nepovažuje ani v nejmenším za uspokojivé. „Takže si myslíš, že nepřestal?“ ujišťuje se Reichert.

Keppel rezolutně zavrtí hlavou: „Jsem o tom přesvědčený.“ Oba policisté se rozhodnou do případu znovu ponořit.

Kdo bude vyšetřovat?

A tak jsou po zevrubném vyšetřování objevena další těla. Kriminalisté je nacházejí vedle málo frekventovaných silnic nebo na nelegálních skládkách. Často jsou pokryty odpadky nebo listím.

Podle Johna Douglase z FBI, který sestavoval zabijákův profil, je to proto, že pachatel uvažuje o ženách jako o „lidském odpadu“. Sice je obnoven speciální vyšetřovací tým, kýžený úspěch to ale nepřinese.

Zdeptaní detektivové zírají na nástěnky, kde přibývají fotografie tváří ztuhlých smrtí. Jejich postup se točí kolem terénních prací, souvisejících s nálezy nových a nových těl bez života. Kdo ale zbývá na obyčejné detektivní pátrání? Dá se říct, že vůbec nikdo.

Prostě na něj nejsou kapacity. Stojí za zmínku, že v květnu 1984 je Ridgway zadržen. Jakoukoli jeho spojitost s mediálně sledovaným případem ale vyloučí test na detektoru lži.

Co poradí kriminálník?

Na konci roku dostanou kriminalisté hodně zvláštní dopis. „Jestli ho chcete chytit, počkejte si na něj u některé z posledních obětí. Určitě se tam vrátí, možná s ní bude znovu souložit,“ stojí na papíře.

Tuto radu přitom detektivům neposkytl nikdo jiný než sériový vrah Ted Bundy, který si krátí čekání na vlastní popravu sledováním zpravodajského kanálu. Bundy se evidentně řídí rčením: Podle sebe soudím tebe.

„Prostě na toho chlapa žárlí,“ mají vyšetřovatelé jasno v tom, proč se jim pisatel z cely smrti snaží pomoci. To ovšem nemění nic na tom, že jeho nápad by mohl zafungovat. Keppel a Reichert se s Bundym sejdou v kriminále.

Ovšem, i kdyby chtěli neobvyklý plán zrealizovat, potýkají se s jedním zásadním problémem – většina mrtvých je v pokročilém stadiu rozkladu.

Jedno jméno se opakuje

Stále chybí nějaký pořádný podezřelý. Až v srpnu 1986 si detektivové všimnou, že ve spisech se až příliš často vyskytuje jedno konkrétní jméno: Gary Leon Ridgway. O místního natěrače kamionů se Reichertův tým začne okamžitě zajímat.

„Podařilo se nám prokázat, že tento člověk znal několik obětí,“ sdělí detektiv Matt Haney. K Ridgwayovi celkem pasuje i identikit, který se policistům podařilo sestavit. Nic konkrétního ale proti němu nemají. Žádnou změnu nepřinese ani domovní prohlídka.

Sžírá ho pocit prohry

Nálezy dalších mrtvol už vyšetřovatele tolik nevzrušují. Jsou totiž staré i řadu let. Že by vrah skutečně přestal? Roky plynou. Mnozí zapomínají. Vyšetřovací tým se opět rozpadá. Zůstává už jen pár policistů s buldočí povahou – včetně Reicherta.

Jeho touha dopadnout Zabijáka od Zelené řeky je stále stejná. Rozhodně nemá v plánu se vzdát. Případu se věnuje až do roku 1990, v té době už téměř sám. Pak je povýšen na seržanta. Takový posun v kariéře je obvykle důvodem k radosti a oslavám.

V jeho případě ale přijde zároveň s pokynem, aby svou životní kauzu konečně poslal k ledu. „Měl jsem pocit, že jsem úplně prohrál,“ přizná později detektiv.

Rozlousknou DNA

Dlouhých 11 let případ dál upadá v zapomnění. Spisy mizejí v archivu. Rok 2001 zastihne Reicherta už jako šerifa okresu King. Odhodlaný strážce pořádku na zaprášené svazky dokumentů dosud nezapomněl. Ve svém novém postavení už si může ledacos dovolit.

Do karet mu hrají i moderní metody analýzy DNA. Právě toho léta dostane možnost využít pro své potřeby kriminalistickou laboratoř v Seattlu.

Dovedou si ale technici poradit s tím, že většina vzorků spermatu, získaných ze čtyř mrtvých těl, byla v 80. letech téměř zničena? Forenzní specialistka Beverly Himicková Reichertovi dokáže, že rozhodně ano. Podaří se jí získat kvalitní a zcela nepoškozený profil vrahovy DNA.

Detektiv už ví

Pak přijde na řadu porovnání s jinými vzorky a hledání shody. Co se týče nesouvisejících případů, počítač pátrá marně. Jenže mezi důkazním materiálem jsou stále uloženy také odběry slin. O něco později vstoupí Beverly do Reichertovy kanceláře.

„Máme shodu,“ prohlásí pevně. Šerif pohlédne nejprve na ni a pak na obálku, kterou nese v rukou. „Ani to nemusíte otvírat. Je to Gary Ridgway, že ano?“ řekne pomalu.

Chybí už jen doznání

Moderní technologie pomohou vyšetřovatelům ještě v jednom směru – nové mikroskopy totiž dokážou identifikovat stopy barvy, nalezené na třech obětech.

Policisté tak zjistí, že se jedná o poměrně speciální lak, který se používá i na auta a natěrač Ridgway s ním přicházel běžně do styku. To je další pomyslný hřebíček do vrahovy rakve. Nikdo už o jeho vině nepochybuje. Jediné, co chybí, je plné doznání. I to nakonec přijde.

Nalákal je na peníze

Zabiják od Zelené řeky se děsí trestu smrti. Uzavře dohodu. Když se plně dozná a ukáže, kde pohřbil všechny oběti, dostane doživotí. A tak se dá do dlouhého monologu, přerušovaného jen dotazy vyšetřovatelů. Ve finále se přizná k usmrcení celkem 48 žen.

Jen 42 z nich se přitom nachází na oficiálním seznamu obětí, které mu policie připisovala. „Nalákal jsem je do svého pick-upu na peníze. Mluvili jsme spolu. Možná si myslely, jak jsem k nim pozorný,“ líčí Ridgway svůj jednoduchý, ale rozhodně účinný postup.

Chce je mít pohromadě

„Některé jsem usmrtil venku, jiné v autě a další ve svém domě. Všechny jsem je zanechal na těch místech, kde byly později nalezeny,“ tvrdí. „Zaměřil jsem se na prostitutky, protože jsem je nenáviděl a nechtěl jsem jim platit za sex,“ pokračuje Ridgway a dodá:

„Vybral jsem si je taky proto, že když zmizely, často se po nich nikdo nesháněl. Myslel jsem, že jich můžu zabít, kolik chci, a policie si toho ani nevšimne.“ Současně přizná, že k získání důvěry používal fotku syna, kterou schovával v peněžence.

I tenhle jednoduchý trik spolehlivě zabíral. Mrtvé dívky nechával častokrát u sebe, protože se chtěl dívat na všechny oběti pohromadě.

Aby mě to nelákalo!

Po nějakém čase potvrdí také informace, které vyšetřovatelé získali už před mnoha lety od Teda Bundyho. „Je to tak, s některými mrtvolami jsem měl pohlavní styk.

Později jsem těla začal pohřbívat, aby mě to už nelákalo,“ líčí svůj vnitřní boj s úchylkou zvanou nekrofilie. Vyjde najevo, že pohledný „postrach žen“ Bundy ho ve svém vlastním profilu velice dobře odhadl. Do značné míry mu v tom pochopitelně pomohly jeho vlastní zkušenosti.

Mluví se až o 90 mrtvých

Už 5. listopadu 2003 stane Ridgway tváří v tvář soudci pro okres King Richardu Jonesovi.

Porota se nemá příliš o čem radit. Rozsudek na sebe nenechá dlouho čekat. Už o 6 týdnů později si ho Ridgway vyslechne. Po celé hlavní líčení zabiják nehne ani brvou. Vzhledem k dohodě s prokuraturou nepřichází jiná varianta než doživotí vůbec v úvahu.

Později se mluví i o dalších mordech. Někteří vyšetřovatelé zmiňují dokonce až 90 zavražděných.  Dosud s jistotou nevíme, kolik lidí tento člověk vlastně sprovodil ze světa.