Žena se brání marně. Volání o pomoc se doneslo jen ke krutém vězniteli. Hodí ji do mělké prohlubně, kterou zakryje dřevěnou deskou. Zbitá a téměř nahá leží na zmrzlé zemi a ztěžka dýchá. Myslí na rodinu. Na sváteční večeři, kterou nestihla koupit. A na to, že brzy zemře.

Nelidská krutost. Tato dvě slova se v dějinách zločinu vyskytují až příliš často. V případě brutálního násilníka a vraha Garyho Heidnika jsou rozhodně více než přiléhavá.

V jeho děsivém domě ve Filadelfii v americkém státě Pensylvánie se totiž odehrají věci, na které jsou zvyklí asi jen fanoušci těch nejdrsnějších kriminálek a hororů. Jeho příběh se koneckonců částečně odráží v postavě krutého zabijáka z filmu Mlčení jehňátek.

Skončí v náruči armády

Heidnik se narodí v době, kdy ve světě zuří 2. světová válka, a to 22. listopadu 1943. Na předměstí Clevelandu ve státě Ohio ale bojová vřava nikdy nedosáhne.

Jako většina jeho vrstevníků studuje na místní škole, později ale přestoupí na Vojenskou akademii ve Stauntonu ve Virginii. Ani tady nevydrží. Po dvou letech si sbalí kufry a dá přísnému režimu sbohem.

Další pokus o vzdělání dopadne navzdory jeho poměrně vysoké inteligenci stejně bídně. Nakonec nastoupí do armády, která má náruč otevřenou takřka pro každého. Slouží jako zdravotník asi 14 měsíců, až do roku 1962, kdy je se ctí propuštěn. Jeho zdravotní záznamy to vysvětlují schizoidní poruchou osobnosti.

Na nájemníka vytáhne pistoli

Když je Heidnikovi 27 let, zemře mu matka Ellen. O něco později se problematický mladík dostane do konfliktů se zákonem. V roce 1976 je obviněn z napadení a z nošení neregistrované střelné zbraně poté, co zaútočí na nájemce ve svém domě.

To je ale jen slabý odvar proti otřesným zvěrstvům, kterých se má teprve dopustit. Žádná z jeho budoucích obětí si ani v nejčernějších nočních můrách nedokáže představit, jaké hrůzy ji čekají.

První trest si rychle odpyká

Prvním cílem násilníkových odporných choutek se stane duševně nemocná sestra jeho tehdejší přítelkyně Alberta Davidsonová. V roce 1978 ji vyzvedne z psychiatrické léčebny.

„Ničeho se neboj, vezmu tě domů,“ slibuje jí s krutostí vepsanou ve tváři. Přechod do reálného světa se promění ve skutečné peklo. Zavře ji do komory v suterénu a sexuálně ji zneužije. Muži zákona ho brzy dopadnou. Už v listopadu téhož roku skončí před soudem.

Obvinění, která se mu sesypou na hlavu, zahrnují mimo jiné únos, znásilnění nebo nezákonné zadržování. Nakonec si odpyká pouhé 3 roky v psychiatrickém zařízení. V dubnu 1983 se vrací na svobodu.

Nucený pobyt ve specializovaném ústavu pro duševně choré na jeho temných pudech změní pramálo.

Znásilní i vlastní manželku

V září 1985 za ním přijede jeho budoucí žena Betty Distová, a to až z Filipín. Pár dlouho neotálí a už na začátku října 1985 se koná svatba. Překvapená Asiatka brzy pochopí, co je její manžel ve skutečnosti zač.

„Co se to tady děje?“ vykřikne, když ho načapá v posteli se třemi dalšími ženami. Jenže on není typ, který by se omlouval. Místo toho Betty donutí, aby se do sexuálních hrátek zapojila. Poté, co ji opakovaně znásilní, ho definitivně opustí.

Kolik zla ještě napáchá?

Z krátkého svazku zůstane ženě syn, který se narodí až po rozvodu. Heidnik se o něj nikdy zajímat nebude. V roce 1986 je násilník obviněn kvůli zločinům, kterých se dopustil na své manželce.

Představitelé zákona ale případ pošlou k ledu, když se Betty nedostaví k předběžnému slyšení. Heidnik je stále volný. Od listopadu 1986 doplatí na jeho svobodu celkem 6 příslušnic něžného pohlaví.

Bití a mučení je na denním pořádku

Násilník unese a uvězní ženy ve sklepě domu s číslem 3520 ve filadelfské ulici North Marshall Street. Vykope jámu hlubokou asi 120 centimetrů a překryje ji dřevěnou deskou a těžkými váhami.

Je určena pro zajatkyně, které by se nechovaly úplně podle jeho představ. Své oběti brutálně znásilňuje, buď samostatně, nebo ve skupinách. Také je bije a různými způsoby mučí.

Zlo se skrývá za modrýma očima

Jako první mu padne do rukou 25letá Josefina Riveraová. Ta se 26. listopadu 1986 vydá do ulic Filadelfie, aby si prostitucí vydělala nějaký ten dolar. Nemá právě dobrou náladu, protože se pohádala svým přítelem.

Chce koupit večeři na Den díkuvzdání pro svoji rodinu. Zoufalým pohledem sleduje každé auto, které projíždí kolem. Je sychravo, zima jí snadno zalézá pod sporé oblečení a prokousává se až do morku kostí. Konečně někdo zastaví.

Sklo sjede dolů a v okénku se objeví vousatý obličej. „Tak za kolik?“ zeptá se muž. Ona mu sdělí cenu a nastoupí. „Já jsem Gary,“ představí se. Pozoruje jeho chladné modré oči. Na tuhle noc už nikdy nezapomene.

Můžu tě zbít kusem dřeva

Heidnik si mladou ženu odveze domů. Po souloži ji ale odejít nenechá. Začne ji škrtit. „Nech mě. Udělám, cokoli budeš chtít,“ sípe Josefina. V tu chvíli netuší, co všechno to bude obnášet. Jen v lehké blůze ji muž odvede do suterénu, kde ji spoutá.

Ona se chvěje zimou. Její protesty odbude násilník výhrůžkami: „Buď zticha. Můžu tě tady na místě zbít kusem dřeva.“ Nezbývá jí než se podvolit.

Chci tady velkou rodinu

„Chci sem dostat deset žen a všechny oplodnit. Získám tak velkou rodinu,“ odkryje v jednu chvíli věznitel své obludné plány. Josefina na vlastní oči sleduje, jak pokračuje v rozšiřování podivné jámy. Děsí se myšlenky, že by v ní mohla skončit.

Poté, co se snaží volat o pomoc, se však tato hrůzná představa stane skutečností. Na její zoufalé prosby reaguje totiž jenom Heidnik. Surovým způsobem ji umlčí a hodí ji do mělkého „hrobu“.

Představím ti svoje přítelkyně

V prosinci 1986 rozšíří bestiální agresor skupinu svých zajatkyň o Sandru Lindsayovou (24) a Lisu Thomasovou (19). Tu se mu podaří oklamat a dostat k sobě těsně před Vánocemi. Zdroguje ji a pak s ní má pohlavní styk.

Když se dívka probere, chce po něm, aby ji odvezl. To ale do jeho obludných plánů ani trochu nezapadá. Zavleče ji do sklepa. „Jen pojď se mnou, představím ti svoje přítelkyně,“ zasyčí jí do ucha.

V přítmí studené místnosti prolezlé vlhkostí odkryje jámu, ve které leží dvě zkroucené postavy. Horor pokračuje dál.

Tohle není obyčejné žrádlo pro psy!

V lednu 1987 pohltí temné podsvětí 23letou Deborah Dudleyovou a 18letou Jacqueline Askinsovou. V únoru téhož roku zemře na následky otřesného zacházení Sandra. Šílený násilník ji za trest pověsil do okovů spuštěných ze stropu.

Pak ji přemístil do díry. Když jí později kontroloval pulz, zjistil, že její tepny už do srdce žádnou krev nepumpují. S odstraněním těla si vrah poradí způsobem, ze kterého se zvedá žaludek.

Rozřeže ho a částečně rozmixuje do psího krmiva, které dává ostatním ženám. Nohy a ruce strčí do mrazáku a označí je jako „žrádlo pro psy“. Žebra upeče v troubě a hlavu ponoří do vroucí vody v hrnci na sporáku.

Zabijí elektrickým proudem

Další žena, která nevyvázne živá, bude mít na náhrobku napsané jméno Deborah Dudleyová. Dívka už od chvíle, kdy ji Heidnik uvěznil, dává průchod své bojovné povaze. Neustále vyvolává rozbroje a rozhodně nemá v úmyslu se krutému násilníkovi podvolit.

Poštve tak proti sobě i zbylé zajatkyně. „Když něco provedeš, potrestá nejenom tebe, ale nás všechny,“ vyčítají jí. Heidnik ji nakonec zabije elektrickým proudem, když leží v jámě naplněné vodou.

Můžu ti přivést někoho nového

Zrůdné řádění trvá až do března 1987. „Pusť mě, přivedu ti nějaké nové holky,“ slibuje Josefina, která si postupem času vybudovala výsadní postavení. Heidnik jí uvěří. Jenže ona se k ničemu takovému rozhodně nechystá.

Právě naopak, okamžitě se obrátí na strážce pořádku. Ti neváhají ani minutu a krutého násilníka zadrží v autě na blízké čerpací stanici. Předtím stihne Heidnik unést 24letou Agnes Adamsovou, ta je ale ještě ve stejný den zachráněna.

Už tam byly předtím!

„Ty ženské v tom domě byly, už když jsem se přistěhoval,“ lže monstrum od očí zástupcům justice, jakmile je postaven před soud. Něco takového mu ale někdo uvěří jen stěží.

„Tu první holku zabily ostatní, protože byla lesba,“ zkouší to také, ovšem bez kýženého úspěchu. V roce 1988 skončí v celé smrti. V lednu 1999 se sice pokusí o sebevraždu, jeho život se ale uzavře až po vpíchnutí smrtící injekce 6. července téhož roku.