Všudypřítomné násilí a chudoba. Do takového prostředí se narodí 25. ledna 1957 Luis Alfredo Garavito Cubillos. Poměry v Kolumbii mají do ideálu daleko. Jeho otec je alkoholik a nešetří ranami na něj, na jeho matku a později ani na dalších šest bratrů.

Malého Luise si vyhlédne dvojice chlapů ze sousedství. Zatáhnou ho na špinavý dvorek jednoho z domků a zbijí. Pak rozepnou pásky a donutí ho k orálnímu sexu. Nebude to naposled, a co hůř, brzy ho začne zneužívat i vlastní otec.

V 16 letech bere Luis do zaječích. Protlouká se, jak se dá, ale démoni minulosti ho stále pronásledují. Pokusí se o sebevraždu. Nezdaří se, a tak na 5 let končí v péči psychiatrů. Terapie svým způsobem zabere. Touha sáhnout si na život ho skutečně opustí. To se bohužel nedá říct o životech těch ostatních…

Zmizelí chlapci

Garavito přijme práci „cesťáka“ a projezdí Kolumbii, chvíli pracuje dokonce v sousedním Ekvádoru. Kam přijde, mizí chlapci mezi 6 a 13 lety. Už v listopadu 1997 objeví policie v Pereiře masové hroby, v nichž je pohřbeno nejméně 41 mladičkých těl.

Vyšetřují případ jako rituální satanistické vraždy. Garavito je mimo podezření. Se satanismem si ale také zahrává. Jednotlivé vraždy unikají dlouho pozornosti – vždyť během bojů vládních jednotek s povstalci zmizí v Kolumbii na 1 500 000 lidí. Kdo by se sháněl po nějakých dětech?

Bylo jich přes 300?

Na policii ve městě Villavicencio zazvoní 22. dubna 1999 telefon. Garavito bude vzápětí zadržen. V tu chvíli ještě strážnici netuší, že mají na stanici zřejmě nejproduktivnějšího vraha novodobých dějin. Policejní intuice ale tentokrát nezklame.

Brzy se skládají důkazy k sobě. Obviněný Garavito navíc spolupracuje. Policii předá svůj modrý deník. Píše si do něj vraždy i jejich průběh!

Vražd se podaří prokázat „jen“ 138, je však jisté, že jich bylo minimálně 172, možná i přes 300! Garavito konečně končí za mřížemi…