K nemocnici vedou zuboženého muže. Třese se po celém těle, trhaně předsouvá jednu nohu před druhou a má výrazný tik v oku. Je to válečný veterán, který trpí děsivými vzpomínkami na prožité hrůzy. Čeká ho dlouhá léčba, jež možná nikdy nebude zcela úspěšná.
Tedy pokud si voják nenechá hororové zážitky vymazat z hlavy… Toho totiž vědci zřejmě v blízké budoucnosti budou schopni!
Smrt blízkého člověka, autonehoda, přepadení či požár. Takové události zanechají v člověku trauma mnohdy i na celý život. Kdyby tak existovala metoda, která by umožnila vzpomínky na takové události jednoduše vymazat!
Různí vědci se totiž pokouší takového cíle dosáhnout a zdá se, že mají úspěch. Množí se zprávy o tom, že vymazání vzpomínek se již na jisté úrovni podařilo.
Za vše mohou proteiny
Svět, kde se zlé vzpomínky dají odstranit z paměti, můžete znát například z amerického filmu Věčný svit neposkvrněné mysli (2004), v němž se mladý pár rozhodne ulehčit si takto rozchod.
Už v roce 2010 se v médiích objevují zprávy o tom, že něco podobného se možná brzy stane skutečností i ve světě reálném. Vědci z americké Univerzity Johnse Hopkinse v Baltimoru prý objevili způsob, jakým mohou trauma navždy odstranit.
Nejprve provádí pokusy na myších a potkanech. Pouští jim hlasitý zvuk, který v nich vyvolává strach. Zjistí, že po stresujícím podnětu se v části mozku známé jako amygdala, která souvisí s emocionálními prožitky, zvýší množství specifických proteinů.
Za 24 hodin dosáhnou maxima a po 48 hodinách vymizí. K tomu, aby potíže mohly být odstraněny, se tedy musí tvorba těchto proteinů zarazit. Podle odborníků se tím naruší neurální spoje vzniklé stresem a postiženému se navrátí psychická pohoda.
Vzpomínky zůstanou
„Když se stane traumatická událost, vytvoří se hrozivá vzpomínka, která může přetrvat celý život a má vysilující dopad na život člověka,“ říká americký neurolog Richard L. Huganir.
Jeho tým podává pokusným myším látku, jež má tvorbu proteinu, a tudíž i traumatu blokovat. A skutečně, na hlasitý zvuk již zvířata stresově nereagují!
V roce 2012 se navíc objevují i další senzační zprávy o úspěšných experimentech na potkanech, které nasvědčují tomu, že metoda skutečně funguje. Dokázali vědci opravdu vymazat myším paměť? Huganir uvádí:
„Musím ale zdůraznit, že v žádném případě nejde o vymazání paměti – jen traumatické nebo přehnaně emocionální reakce na nějakou vzpomínku.
Nemocný by si událost pamatoval, ale vzpomínka na ni už by nebyla bolestná.“ Jaká je šance, že se něco podobného podaří i u lidí?
Je trauma důležité?
Huganir se sice domnívá, že mazání traumatických vzpomínek je hudbou budoucnosti, podle jeho kolegů však ještě nic není jisté. Vymazání stresové reakce z mozků myší sice úspěšné je, jak však bude tato metoda úspěšná u lidí, to se teprve ukáže.
Navíc i tento druh léčby má své odpůrce. Rachel Yehuda, profesorka psychiatrie z newyorské Lékařské školy Mount Sinai, například uvádí:
„Každý, kdo někdy truchlil, ví, že je nezbytné si tím projít, že je nezbytné bolest prožít a vyrovnat se s ní.“ Je tedy mazání negativních vzpomínek vůbec žádoucí? A jaké je riziko, že tato metoda bude zneužita?
Prozatím není jisté nic, ani to, zda s touto nevšední „terapií“ může lidstvo do budoucna počítat.
