Její tvář najdete na rakouské minci v hodně 2 Euro. Je první ženou, která Nobelovu cenu za mír dostane, a to roku 1905. Co víc, kdyby nebylo jí, švédský chemik a vynálezce dynamitu Alfred Nobel (1833–1896) by o takové ceně ani neuvažoval.

S Berthou von Suttnerovou (1843–1914) ho pojí kamarádství. „Milá přítelkyně! Dočetl jsem Vaše mistrovské dílo.

Prý existuje 2000 jazyků – je to o 1999 víc, než je nutné … překlad Vaší vynikající knihy by neměl chybět v žádné z řečí,“ píše jí, když Bertha vydá bestseller Odzbrojte! (Waffen nieder).

Baronka Suttnerová ale v Česku pobývá jen 13 let, tak se českým laureátům neřadí…

5 jazyků? Hračka…

Domem na rohu Vodičkovy ulice a ulice V Jámě na pražském Novém Městě se v pátek 9. června 1843 rozezní novorozenecký křik. Žofie Vilemína, hraběnka Kinská-Körnerová, tiskne holčičku v zavinovačce k srdci. Po tváři se jí koulejí slzy.

Bertha se narodí jako pohrobek. Žofie sice dědí po Berthyně otci, hraběti Františku Josefu Kinském (1768–1843), ale s tchyní se nemůže vystát. Několik let bydlí na Staroměstském náměstí v paláci Kinských, pak se raději odstěhují do Brna.

Bertha dostane skvělého poručníka, rakouského šlechtice Arnošta Egona z Fürstenberka (1816–1889). Brzy je jasné, že děvče čeká velká budoucnost. Hltá knihy, skvěle se učí, má hudební talent a není zakřiknutá. Kromě rodné češtiny a němčiny se hravě naučí francouzsky, anglicky a italsky.

A zase ty tchyně

Dědictví po otci dochází a tak se Bertha, tou dobou již doby Vídeňačka, stane guvernantkou čtyř holčiček v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera. Oči má ale hlavně pro jejich bratra Arthura (1850–1902). City jsou vzájemné.

Jenže to by tu nesměla být budoucí tchyně… „Bylo by žádoucí, abyste toto místo přijala,“ nabádá Berthu důrazně, když jí sežene místo sekretářky v pařížské rezidenci Alfreda Nobela (1833–1896). Mladá žena neklade odpor.

Na stole se jí kupí zamilované dopisy od Arthura, a když Nobela o pár týdnů později pracovní povinnosti odvanou z Paříže, je rozhodnuto.

Kdo má zásluhu na soudu v Haagu?

V červnu 1876 Berthě a Arthurovi přes odpor jeho rodiny zazvoní svatební zvony. Pár raději odjíždí pracovat do Gruzie, aby se vyhnul další vlně nátlaku.

Bertha učí potomky šlechtických rodin hudbě, během rusko-turecké války ošetřují raněné v lazaretu a píší novinové články. U toho zůstanou i po roce 1885, kdy se vracejí do Vídně. Z Berthy je zapřisáhlá pacifistka.

Skvěle píše, a tak vydává protiválečné články i romány a angažuje se v mírových organizacích. Jejím „dítětem“ bude i mezinárodní smírčí soud v Haagu.