Zpracování zvířecích kůží na výrobu pergamenu se na starý kontinent šíří z Orientu. Podle odborníků toto umění z Evropanů nejdříve ovládli Italové. Následně se začalo šířit do Francie a poté i do sousedního Německa. Odtud pokračovalo dál na sever a východ Evropy.
Středověký návod popisuje postup výroby pergamenu velmi jednoduše: „Kůže je po tři dny namočena v roztoku vápna, aby se srst dala sejmout, napne se na rám a nožem je očištěna od zbytků srsti, masa a tuku, poté se vysuší.“ Skutečně šlo o velice drahou surovinu.
Odhaduje se, že na výrobu jedné středověké Bible se spotřebovala kůže až ze tří stovek ovcí.
Vysoká cena
Už ve 14. století poptávka po papíru v Evropě rychle roste. Je totiž mnohem levnější než pergamen.
„Cena knihy z pergamenu je trojnásobná proti stejné knize vytištěné na papíře,“ přibližuje historik Zdeněk Tobolka (1874–1951) období druhé poloviny 15. století, krátce pro vynálezu knihtisku. I tak je ale cena papíru stále vysoká.
V polovině 15. století se dá libra (asi 0,5 kg) papíru v Německu pořídit za 90 denárů, o 50 let později cena klesne na 7 denárů. Za jeden denár se přitom tehdy dal koupit bochník chleba vážící dvě libry (asi 1 kg).
Inspiraci najde u vos
Papír se v Evropě dlouhou dobu vyrábí ze starých hadrů. Až Francouze Reného Antoina Ferchaulta de Réaumura (1683–1757) napadne, že by se pro jeho výrobu dalo použít také dřevo.
Inspiruje se údajně u vos, které „tvoří velmi jemný papír podobný našemu. Extrahují přitom vlákna dřevin běžných v krajinách, kde žijí.
Učí nás tak, že se papír dá vyrábět z vláken rostlin bez použití hadrů a plátna,“ uvádí Réaumur ve své vědecké studii z roku 1719. Než se ale jeho nápad uplatní v praxi, zabere to ještě spoustu času.
Teprve roku 1844 přichází Němec Friedrich Gottlob Keller (1816–1895) s myšlenkou, jak připravit vlákna ze dřeva. Obrušuje kusy dřeva na brusu vyrobeném z pískovce a z dřevité kaše poté vyrobí papírovinu, směs pro výrobu papíru.
