Přestože je vynález telefonu roku 1876 přisuzován Američanu Alexandru Grahamu Bellovi jsou známy i další pokusy.
Roku 1860 sestrojuje Němec Philipp Reis přístroj, ke kterému využívá zajímavé věci. Mikrofon vyrábí z pivní bečky, reproduktor z pletací jehlice a krabice od doutníků.
Vynález Američana Alexandra Grahama Bella (1847–1922) ale kupodivu opravdu přenáší lidský hlas, i když zkresleně.
Pokud jde o vynález Philippa Reise (1834–1874), první rozhovor probíhá z Reisovy školní učebny fyziky do bytu jeho přítele, učitele zpěvu. Prý mu řekl: „Koně nežerou okurkový salát.“ Kolega odpověděl: „To vím už dávno, vy hňupe.“
Nápad se neujme
Alexander Graham Bell má na svém kontě řadu dalších vynálezů. Patří k nim i tzv. železná plíce – umělá plicní ventilace, která má pomoci nemocným s obrnou. K jejímu vývoji vynálezce přiměje smrt jeho novorozeného synka.
Chlapeček umírá na selhání plic v létě 1881. Zařízení tvoří vzduchotěsný železný válec, do něhož se pacient vsune. K zařízení se připevní pumpa, ovlivňující tlak vzduchu v pacientových plících. Ty se díky tomu stlačují a uvolňují.
Vynález se však tehdy ještě neujme, jeho čas přichází až o 50 let později.
Když si v roce 1876 Bell přihlašuje patent na metodu „dálkového přenosu hlasu či jiných zvuků telegraficky, kdy se chvění vzduchu vyvolané zvukem mění na podobné změny napětí v elektrickém obvodu“, o jeho nový vynález – telefon – se brzy rozhoří spor.
Stejné výzkumy totiž kromě Reise provádí i Ital Antonio Meucci (1808–1889), který první přístroj vyrobil už v roce 1849 a částečně ho patentoval roku 1871. Bell ale má větší štěstí, protože novinky si v roce 1876 všímá na světové výstavě v Filadelfii brazilský císař Petr II. (1825–1891), což mu zajistí dostatečnou reklamu.
Vymyslí název pro transistor
Roku 1947 inženýři v laboratořích, založených roku 1925 v americkém Murray Hill právě Bellem, přicházejí se žhavou technologickou novinkou v podobě polovodičové součástky. Nikdo tehdy ještě netuší, jakou revoluci tímto objevem způsobí.
Zatím se řeší název slavného objevu. Vedení laboratoří to na jaře roku 1948 vymyslí jednoduše. Svým inženýrům rozešle hlasovací lístky anketu s otázkou, jaký název pro součástku zvolit.
Účastníci mají vybrat ze šesti možností jako Semiconductor, Surface States, Crystal Triode, Solid Triode, Iotatron nebo Transistor, případně navrhnout něco úplně jiného. Místo je tu i pro případný komentář.
Vyplněné lístky se mají poslat jisté slečně G.R. Callenderové v 1A-323 Murray Hill. Nakonec ale v klání zvítězí Transistor. Postupem doby prodělá překotný vývoj. Stále se totiž zmenšuje a na jeden čip se dnes vejde dokonce několik miliard tranzistorů.
