Zatímco přerod dívky v ženu většina lidských kultur rituálně oslavovala, pravidelné měsíčky vzbuzovaly rozdílné reakce. Někde se menstruující ženou pohrdá, jinde před ní padají na kolena.
„Muž má pohlížet na menstruující ženu s úctou a bázní, neboť je živoucím ztělesněním Kálí, nadsmyslové moci, menstruační krev je božskou trestí a pravou krví života, obdařenou nadpřirozenými vlastnostmi,“ radí indický spis Kaulatantra (asi 8. stol.
n. l.).
Podle něj jde o alchymistický elixír mládí, který působí proti všem jedům. Podle Řeka Hippokrata (460 př. n. l. – 377 př. n. l.), zakladatele medicíny, byla menstruace čistícím procesem.
Domníval se, že žena získává při trávení více tekutiny než muž, tudíž jí má přebytek. Zbaví-li se jí, nedojde k přeplnění krve a zahřátí svalů.
„Shromáždi pro mne do nádoby krev, která z tebe vyšla,“ žádají japonští Ainové v 15. století ženy, které cítí neklamné známky příchodu měsíčků. K čemu krev používají? Přináší jim prý úspěch při lovu. Potírají si s ní hrudník, čím větší množství, tím lépe.
A proto to u nich před začátkem lovecké výpravy vypadá, jako kdyby se chystali na válečnou výpravu. Kdo není patřičně „vyzdoben“, bude mít smůlu.
Lék i afrodiziakum
Ve středověku se šíří názor: „Jde o posvátnou krev s léčivou mocí.“ Během epidemie lepry lékaře napadne podat nemocným číši menstruační krve. „Na ex,“ přikazují. Vypít ji není nic příjemného, ale lidé jsou ochotni udělat pro své zdraví všechno.
Zda byl tento „lék“ skutečně účinný, se neví.
Krev sní například francouzský král Ludvík XIV. . (1638 –1715).Těší se na bouřlivou noc se svou chotí Marií Terezou Rakouskou a věří, že právě tímto způsobem obohatí své sexuální schopnosti. 19. století se chýlí ke svému konci.
Domorodá žena z ostrova Bali se necítí dobře. Tuší, že přichází ta nepříjemná doba. Chystá si svoje speciální šaty a domácnost předává své nejstarší dceři. Může totiž během „svých dnů“ odpočívat. „Víš, že nesmíš na bohoslužbu?“ Připomíná jí muž.
V hinduistickém chrámu předků (Pura-Puseh) je přítomnost takové ženy nepřípustná. „Démoni touží po tvé krvi, která má obrovskou sílu. Nemohu dopustit, aby tě sebral zlý duch!“
Ponižující značkování
Podobně to chodilo i v jiných kulturách. Menstruující žena většinou nemusela plnit náboženské povinnosti. Nejpřísnější v tomto směru byli Židé, kteří už od dob Starého zákona nedovolovali ženám účastnit se bohoslužeb.
Ženy afrických domorodých kmenů se během menstruace dokonce musely označovat. Hotentotky si malovaly červené brýle, Volofky nosily pestrý šátek složený do trojúhelníku a převázaný přes prsa.
„Seď rovně, kolena pevně přitisknutá u sebe,“ přikazují matky dcerám ve viktoriánské Anglii. „A proč matko?“ Zazní všetečná otázka děvčat. „Brzy uvidíš,“ zní tajemná odpověď.
Osvěta se v prudérní společnosti nepraktikovala, mladé ženy časem samy zjistily, proč byly rady matek tak důležité. Až do 19. století totiž používaly dámské spodní kalhotky jenom dámy na francouzském královském dvoře.
