Mladík, kterého nikdo nenaučil mít někoho rád. A dívka, jejímž jediným smyslem života je se podřizovat. Když se taková dvojice rozhodne zabíjet, sama od sebe nikdy nepřestane.
Ne každá matka narození dítěte přivítá s nadšením. Prostitutka Mary Bates Colemanová z městečka Waukegan ve státě Illinois dává před mateřskými povinnostmi přednost drogám a svůj vztah k novorozenci předvede okamžitě.
„Říkejte mu, jak chcete,“ pokrčí rameny, když se jí reverend v listopadu 1955 ptá na jméno chlapce. Není to tedy její zásluha, že dítě dostane jméno Alton.
„Když plakal, hodila ho do popelnice,“ popisuje rodinné poměry reverend Robert Evans.
Výuka u kouzelné babičky
Nakonec se výchovy ujímá raději babička, ale pro Altona to není velké zlepšení. Náplní jejího života je voodoo, a tak malého Altona odmala učí zabíjet zvířata a jejich orgány využívat k přípravě čarodějných lektvarů. Ani ve škole není příliš šťastný.
Spolužáci ho šikanují a udržují si odstup jen ve chvílích, kdy Altona popadnou jeho pověstné záchvaty zuřivosti. V šestnácti je odsouzen za vloupání, o dva roky později už za přepadení a znásilnění s nožem v ruce.
Mladík, který v tom umí chodit
Už ve vězení psychiatři odhalí jednu Colemanovu zvláštní vlastnost. Je posedlý sexem, a vůbec mu nezáleží na tom, kdo bude jeho cílem. Prozatím má na výběr pouze muže, a spoluvězni si také na jeho násilnické praktiky stěžují.
Po propuštění stojí hned dvakrát před soudem a čelí obvinění ze znásilnění.
Pohledný a na první pohled slušný mladík v obou případech dokáže přesvědčit porotu, že jak sedmnáctiletá studentka, tak o pět let starší vojákyně ho obviňují neprávem a se sexuálními hrátkami ve skutečnosti souhlasily. „Umí v tom chodit,“ krčí bezmocně rameny žalobce.
Takhle má vypadat opravdová oddanost
Nyní je čas rozhlédnout se po Waukeganu trochu blíž. Alespoň tak podrobně, abychom si povšimli jednadvacetileté Debry Brownové. Dívka má velice podprůměrnou inteligenci a náchylnost podléhat autoritám.
Je jí dvacet, když v roce 1983 Colemana potkává. O šest let starší recidivista jí okamžitě imponuje. Sama snad ani nepozoruje, jak nenápadně ji agresor začíná ovládat. Do konce roku se dívka mění v poslušnou loutku.
Nevadí jí, že už ani nesmí vycházet z domu bez partnerova svolení. Nevšímá si, že během roku shodila 15 kilo. Svému novému idolu je oddaná až za hrob. Brzy se ukáže, jak přiléhavé toto přirovnání je.
Příliš krátké škrcení
Když na konci května 1984 Coleman unese devítiletou Vernitu Wheatovou v 25 kilometrů vzdáleném městečku Kenosha, znásilní ji, uškrtí a pohodí v polorozbořeném opuštěném domě, Debřinu přítomnost na místě činu se ještě nepodaří spolehlivě prokázat.
Díky svědkům a zanechaným otiskům prstů je tak vydán zatykač pouze na Colemana. O tři týdny později už Debra ovšem sehraje podstatnou roli při dalším zločinu, tentokrát v Indianě.
Společně nalákají do lesa devítiletou Annie Hillardovou a sedmiletou Tamiku Turksovou. Tamika je posléze nalezena mrtvá, Annie oba donutí k orálnímu sexu a pak má Debra za úkol holčičku uškrtit pruhem látky nařezaným z trička.
Oběť vypadá mrtvá a Debra s Altonem místo činu opustí. Jenže Annie se probere, dokáže se doplazit na kraj lesa a nalezne ji náhodný kolemjdoucí. Na fotografiích pak Annie Colemana bezpečně identifikuje.
Vizitka zanechaná pro policii
Policie i FBI teď už dobře ví, koho hledá. A Alton zase ví, že po něm pátrá každý muž zákona široko daleko. Půda začíná být vražedné dvojici příliš horká. Potřebují auto, aby zmizeli co nejdál.
To je také důvod, proč se seznamují s důvěřivou, hluboce věřící kadeřnicí Donnou Williamsovou. Představují se jako noví členové její kongregace a požádají o odvoz do kostela. Tam už nikdy nedojedou.
Opuštěný vůz nalezne policie o 400 kilometrů dál, až v Detroitu. Také tentokrát hovoří důkazy jasně. V autě jsou Altonovy otisky a pod sedadlem bonus pro vyšetřovatele – zapomenutý falešný řidičák s fotografií Debry Brownové.
Máme hosta známého z televize
Coleman a Brownová teď prchají do Ohia. Jako první si tam ve městě Toledo u Erijského jezera získají důvěru matky pěti dětí Virginie Templeové. Ta je 6. června 1984 pozve na večeři. Příjemný večer naruší jen zapnutá televize.
V ní policie právě žádá diváky o pomoc při pátrání po Altonu Colemanovi. Oči matky i dětí se z portrétu na obrazovce stočí k obličeji jejich hosta. Pro Virginii a její desetiletou dceru Rachelle je to také poslední pohled v životě.
Když ráno příbuzní zalarmují policii, naleznou detektivové v zakrváceném sklepě těla dvou žen přikrytá plachtou.
Mezi deseti nejhledanějšími
Když dvojice projíždí po dálnici směrem k Cincinnati, vyslechne z rádia zprávu, podle níž jsou Alton Coleman a Debra Brownová nyní zařazeni mezi deset nejhledanějších zločinců Spojených států. Přesto ani taková zpráva zločince nezastaví.
Jako první to na vlastní kůži pozná patnáctiletá Tonnie Storeyová. Na místě zůstává otisk Altonovy boty a Debřina prstu.
Dva zabijáci na cyklovýletě
Zabijáci se pokoušejí ztratit v novém prostředí. Na předměstí Cincinnati zvaném Norwood nejezdí moc aut, zato tu lidé milují bicykly. Nikomu tak nejsou podezřelí dva mladí lidé na kolech, kteří se zajímají o inzerovanou nabídku pronájmu bytu.
Jeho majitel Harry Walters s manželkou Marlene skončí ve sklepě. On řádění dvou šílenců s těžkými zraněními přežije. Marlene tolik štěstí nemá.
Zemře na následky nejméně 25 úderů do hlavy různými těžkými předměty od páčidla po francouzský klíč.
Nevěřte starým spolužákům
Pronásledování se pozvolna přesouvá přes hranice do státu Kentucky. Za dvojicí zůstávají další oběti.
Majitel automyčky Eugene Scott je už z Indiany a skončí nejen s několika bodnými ranami v hrudi, ale také s kulkou v hlavě – s ranou z milosti, kterou umírajícímu nešťastníkovi zasadila Debra. Zabijáci právě dokončují obrovskou okružní jízdu.
Jsou právě v Evanstonu v Illinois, jen pár kilometrů od Waukeganu, kde všechno začalo. Na první křižovatce Altona pozná dávný spolužák a okamžitě volá tísňovou linku.
Z kterého státu přijde smrt?
Obžaloba v šesti státech proti Colemanovi přinese nejvíce důkazů v Ohiu v případech vraždy Tonnie Storeyové a Marlene Waltersové. Oba procesy skončí v létě 1985 vynesením hrdelního verdiktu.
K tomu se přidává ještě rozsudek smrti ve státě Illinois za vraždu Vernity Wheatové. V Indianě je pak Coleman odsouzen za vraždu Tamiky Turksové. Kromě toho si zabiják má odpykat také 100 let vězení za své další zločiny, zejména loupeže a únosy.
Trest smrti je ve dvou státech vynesen i nad Debrou Brownovou, ale vzhledem k její mentální retardaci je nakonec verdikt v Ohiu zmírněn na doživotní vězení.
Konec dlouhého čekání
Dlouhých 18 let stráví Alton Coleman v cele smrti, než přijde 25. dubna 2002 jeho poslední den. Krátce po deváté ráno vstoupí do popravčí místnosti. Přihlíží patnáct pozůstalých po obětech jeho vražd.
Coleman je oficiálně prohlášen za mrtvého v 10 hodin 14 minut. Debra Brownová dnes stále tráví čas ve státní věznici v ohijském Marysville. Má reálnou šanci, že tam také svůj život dožije.
Stále ještě sice platí její hrdelní verdikt vynesený v Indianě, ale v tomto státě se poslední vražedkyni odhodlali popravit v roce 1900.
